Můj bývalý spolužák Mirek – taky motorkář, i když nováček, se mě už delší dobu ptá, kdy zas dojedu k němu do Vrbna na víkend. Pořád mi to nevycházelo. Ale konečně se našel volný víkend. Ke všemu se se mnou spojil ještě další spolužák Dawka, že nemá přes víkend co robit. No a slovo dalo slovo a jelo se společně do Vrbna a okolí. Celkem jsme jeli čtyři, protože jak já, tak i Dawka jsme si vzali své drahé polovičky.

SOBOTA

Z Ostravy odjíždíme lehce po půl desáté. Do Vrbna je kousek a tak není kam spěchat. Na odpoledne je v plánu zajet se někam podívat, buď nějaký hrad, rozhledna nebo něco jiného. Prostě co se domluví, bo v Jeseníkách je toho hodně.

Jede se v poklidu nějakých 90 – 100 km/h. Jedeme do táhlého stoupání. V protisměru jedou nějaké tři auta. Najednou se zpoza nich vyřítí Range Rover a jede si v protisměru proti nám. Řidiče jaksi nezajímá, že tam jedeme my. Začínám troubit. Už vidím řidiče. Je to nějaká mladší baba. Uhýbám na krajnici, málem jedu příkopem a borka v autě vůbec nic, prostě si jede v protisměru a kouká na mě. Neuhla ani o metr… Asi chtěla mít moji motorku jako ozdobu kapoty. Kráva jedna. No docela sranda…V Bruntále mě čeká další překvapení. Jedu si to v levém pruhu dvouproudovky, v pravém jede escort a najednou se rozhodne odbočit do mého pruhu. Jenže je jaksi v úrovni mojeho předního kola. Jdu na brzdy. Pak přidám a dojedu ho. Za jízdy ho seřvu, že je chuj  na čež mi odpoví, že on blikal. To je fakt, ale byl už na mojí úrovni. Holt další debil. Ale není všem dnům konec…

Kolem půl jedenácté zastavujeme u Mirka doma. Následuje rychlé vybalení, uložení věcí dom a posléze klasická návštěva domácí sklárny. Jsem tu již po několikáté, ale pokaždé na skláře koukám :o)

Oblíkáme se zpět do motohader a určujeme trasu odpolední vyjížďky. Je dán směr na Javorník na místní zámek, po cestě se chceme stavit Na pomezí do jeskyně a při zpáteční cestě do Zlatých Hor, kouknout se na zlatorudné mlýny a možná i na rozhlednu. Jenže osud tomu tak nechtěl…

Nejdřív jedeme natankovat. Zde si Mirek uvědomuje, že nemáme koupeny špekáčky na domluvenou večerní grilovačku. Vracíme se zpět do centra a zastavujeme u obchodu. A to byla ta osudová chyba. S Dawkou dáváme motorky vedle hangáru na vozíčky, ale Mirek si motorku postaví přímo na odstavný ostrůvek. Jdeme nakupovat, jsme už u pokladny, když přiletí Lenka, že prý Mirkovi nějaký týpek porazil motorku. Okamžitě tam startuje. My po zaplacení letíme taky.

Chlapík prý couval, aby vyjel z parkoviště a nějakým záhadným způsobem přehlídl motorku a shodil ji ze stojánku. Motorka má zlomené páčky přední a zadní brzdy, zlomený úplně nový přední pravý blinkr, ohnuté řidítko a pár drobných oděrek, které se ztrácejí mezi oděrkami z minulé Mirkovy havárky. Snažíme se s chlapem domluvit, ale on pořád mele svou, že on se otáčel, že nic neviděl, že tam neměl Mirek stát – což je pravda a že dělal 20 roků v autoškole a podobné kecy. Ale my se nedáváme. Já osobně začínám být řádně nasranej, i když se to mě přímo netýká. Nakonec voláme policajty, bo chlápek nehodlá dát Mirkovi 500 kč na opravu poškozeného. Ještě se směje, bo prej policajti mu daj určitě zapravdu a že se s nima o tom rád pobaví. Mirek jde tedy na služebnu a volá strážníka, ten dojde na místo, provede dechovou zkoušku a zavolá parťáky z dopravky. Ti jedou z blízkého Bruntálu a trvá jim to něco přes půl hoďky. Chlapík mezitím ještě plácá něco o tom, že má z havárky prasklej nárazník a kdesi cosi. Ale jde jasně vidět, že to má prasklé už dýl. Dojíždí dopraváci. Vysedají, koukají na situaci a ptají se co a jak se stalo. Chlapík se s nima začíná bavit a začíná vyprávět svou pohádku. Ale dopravák ho hned ze začátku utne, že on je viník nehody a že dostane pokutu a basta. Pokutu dostává i Mirek za špatné parkování. Chlapík okamžitě zmkl a změnil se mu výraz v obličeji. Začínáme se smát, protože při pohledu na jeho manželku je nám jasné, že doma pochválen už asi nebude. Holt litr fuč, bonusy za povinné ručení fuč a zbytečné dvouhodinové čekání, než se celá věc vyřešila… Kdo chce kam, pomožme mu tam... :o)

Po odjezdu policie bereme do rukou izolačku a zpravujeme urvaný blinkr, ať s námi může Mirek jet – to se nám povedlo, teda spíš Mirkovi. Holt nedělá to prvně.

Jen po dojedení je už půl čtvrté a tak musíme hodně upravit náš plán cesty. Plán po úpravě zní jasně. Nejdřív kouknem na Ovčárnu a pak na rozhlednu do Zlatých Hor. Na Ovčárně sme za chvíli, jelikož je to kousek. Dokonce jedeme na horu zadarmo – bez poplatku. Je to velká úspora, jinak bychom platili 90 kč a to je jeden oběd, že… :o) Na Ovčárně je kupa lidí. Je sice pod mrakem, ale výhled není zas tak špatný. Dawka vytahuje dalekohled. Koukáme, fotíme a za nějakých 20 minut vyrážíme směr Zlaté Hory.

zátiší..

Z poza pradědu na nás začíná koukat Eda (viz reportáž : Dobří holubi se vracejí) Jedeme pro mě známýma cestičkama. Jede se pěkně. Projíždíme Jeseníkem a bereme směr Zlaté Hory. Koukám na hodinky a vidím, že už je skoro pět odpoledne. Většina rozhleden má jen do pěti a tak operativně opět měním plán. Zastavuji v Rejvízu. Půjdem se aspoň kouknout na místní rašeliniště a Velké mechové jezírko. Ostatní souhlasí. Dáváme kofolu a vyrážíme. K jezírku to je kolem 3 kilometrů. Naštěstí není velké horko a tak to jde.

Sme tu, je tu krásně, skoro nikdo a klid. Fajny relax. Chvilku dáváme pauzu a fotíme vážku. Je to nadlidský výkon. Je děsně rychlá :o) Poté jdeme zpět. U parkoviště na nás opět čeká Eda. Uvažujeme co dál. Koukáme na hodiny, je skoro sedm a tak nezbývá nic jiného, než jet zpět do Vrbna. Opět dáváme kofolu a pak hurá do sedel. Naštěstí pořád neprší. Mokrá cesta je až ve Vrbně. A taky začíná pršet. Holt Eda :o)

Schováváme motorky do garáže a jdeme nahoru se převlíknout a připravit večeři. Přestává pršet a tak jdeme rozdělat oheň a opéct špekáčky. Vše se nám daří, opět pohodička, jí se, do toho pivko a kecáme o všem možném.

Po dojedení zvedáme kotvy a jdeme do baráku betonovat. Sme totiž skoro všichni stavaři. A co sme betonovali? No přeci sebe, pili jsme totiž bechera s tonicem…:o) Kolem jedné ranní jdeme chrnět.

NEDĚLE

Vstávám kolem osmé. Všichni už jsou vzhůru. Když mě se tady tak dobře spí. Snídaně, balení, prostě klasika. No a kolem desáté vyrážíme směr Krnov, protože vezu Lenku k rodičům – jede si potvora sama s mamčou na dovolenou a já abych seděl v robotě…

No a z Krnova na obídek k Hance do Bílovce – výborný kuřecí řízek. No a pak dom.