Tak bylo nebylo a nebo spíš bylo, před třemi lety sme s bandou začali dělat motosraz. Teda, spíš to byla taková lepší bečka s gulášem. A dělalo se to v podstatě proto, že podobnou akci dělal Bartus z Motosršňů a my sme mu to chtěli vrátit. No ale postupem času se tato malá komorní akcička přeměnila na skoro legální sraz. V pozadí sice bylo mnoho diskuzí, jemných hádek a  sporů, ale konečný výsledek stál za to.

Za letošním již 4. ročníkem jsou tito lidé: Vicoš a Vidle – sehnali plac, zařídili elektriku, oblítali úřady, prostě takové to technické zázemí. No a pak já, který jsem se měl starat o program a bavení lidí. A do toho ještě zasahovalo pár lidí z klubu – Jája, Fery, Derek a pár dalších.

SOBOTA

Jelikož je to sraz prozatím malý, koná se jen ze soboty na neděli. V sobotu sme se na place srazu sjeli lehce po deváté a dokončovali poslední přípravy – opáskování, určení co kde bude a podobně.

No a kolem 10 hodiny se už začali sjíždět nedočkaví účastníci. Ti se vlastně sjížděli celou dobu :o) Na jednu hodinu bylo naplánováno oficiální zahájení srazu – pojali sme to jako takovej malý proslov. Ten se však posunul až na půl druhou. No stejně mě prej nebylo vzadu slyšet…holt slabe repraky.. :o)

No a před druhou sme se začali řadit na vyjížďku. Letos jsem ji vedl já, jelikož sme ji nestačili s Derekem probrat. Na vyjížďku se nás rozjelo nějakých 70 mašin, je to paráda, jak člověk koukne do zrcátka a tam je kupa motorek a nebere to konec... Trasa byla relativně dlouhá – nějakých 50 km, ale jak sem se později bavil se zúčastněnýma, líbila se a to je hlavní.

Po příjezdu dostal každý účastník po štamprli a pak už hurá najíst se a začít pít a bavit se.

Nechali sme asi tak hodinovou pauzu a začalo se soutěžit. První proběhlo již tradiční Házení gumou. Odvážlivců bylo mnoho a guma lítala jak jen to šlo. Lidi se bavili, hodil si i Vidle, jakožto organizátor. Je docela sranda koukat na přiopilé lidi, jak se snaží hodit co nejvíc.

Poté následovala opět pauza na nějaký ten pokec a hlavně na osvěžení se pivem. Mezitím sem tam někdo přijel, někdo odjel. Po pauze sme vyhlásili další soutěž – Páku. Opět se nám přihlásilo dost lidí, kteří si chtěli změřit své síly s ostatníma. A bylo i mnoho dívek a žen, které to chtěly zkusit. No a jako vždy, i letos v této disciplíně kraloval Libor alias Čuňas a  mezi ženami Romana.

Další pauza, další pivo. Lidi se bavili, teda podle mého názoru velice dobře. No a když už byli tak pěkně rozjetí, nahodili sme další soutěž. Tentokrát od Vidleho. Klasická Řídítka upravil natolik, že sem si v první chvíli myslel, že to bude moc složité, ale v praxi z toho vznikla nehorázná prdel. Prostě nejdřív se roztočit, pak utíkat, pak sednout na upravené kolo, na hlavě mít kelímek s vodou, pak skákat po jedný noze a nakonec vypít pivo. A po celou dobu mít na očích speciální klapky na oči. No prostě kdo neviděl, nepochopí…

a hajdy jezdit

Lidi řvali smíchy a to je hlavní. A jelikož už bylo osazenstvo řádně rozpito, nasadili sme soutěže v pití piva. Nejprve náš oblíbený Gaučmen, což je pití lahváče na čas. Tady exceloval Machi, jelikož se svým časem… no prostě nemá v krku klapu, no… Tohle špatně rozdýchával Toki, a tak to zkusil ještě jednou, ale na Machiho neměl.

No a byla před námi poslední soutěž – Cucák srazu. Neboli pití tupláku ve skupině přes hadičky na čas. Letos se z důvodu nedostatku cen upravil počet lidí ve skupině na 3. A i to stačilo na vznik hezkých časů. 

A pak se nám přiblížila 9 hodina a na pódium se dostavila kapela Exorsus – Vidlův objev. No hráli něco kolem hoďky. Lidi pařili a bavili se. Po ukončení produkce se šlo na rozdávání cen a vylosování šťastlivce v tombole. Bylo škoda, že někteří lidi, co soutěžili a vyhráli, nezůstali až do konce a odjeli dom. Tím pádem ceny šli na nejbližšího možného. Co se týče tomboly, tu nám vylosovala spanilá zpěvačka kapely Exorsus. Výhercem se stal Toki a když zjistil, že vyhrál zájezd do Chorvatska, ještě dlouho se nás ptal, jestli si z něj děláme srandu a nechtěl tomu pořád věřit. No a pak sem to už jako Uvaděč zabalil a šel se bavit, protože jsem měl pozvaných i pár svých kamarádů. Mezi ty nejvzácnější bych jmenoval Jirku M. z Klášterce nad Ohří, který kvůli mně a našemu srazu ujel 598 km a to už je slušná porce. Taky sem mu to vrátil, protože jsem s ním pařil až někdy do tří do rána. Kolem druhé hodiny ranní sme si s Bendou udělali takovej malej soukromém koncert kapely DeBill Heads. No zazpívali sme, zapařili, no bomba. A po třetí jsem šel do hajan. Měl sem ho jak z praku a tak pro mne nebyl problém usnout.. :o)

NEDĚLE

Ráno mě kolem půl desáté vzbudil Krleš s pozvánkou na domácí česnečku od Květušky, ta fakt bodla. Kura, jak mě bylo ráno blbě…Ale nakonec se to nějak rozchodilo, podařilo se mi zabalit a odjet… na oběd k Hance do Bílovce.

Ještě v pondělí mě bolelo za krkem z toho nedělního paření…