wz
 

     
  PŘÍPRAVA  
     
 

Mám víkend jen sám pro sebe a tak je moje volba jasná. Počasí má být fajne, tak píšu Mirkovi do Vrbna, jestli zas můžu dovalit. Jak je jeho zvykem, neodmítá a mě se rodí v hlavě plán jet do Vrbna na Jawě a tím i Jawu podrobit zatěžkávací zkoušce na delší trase. K tomuto účelu jsem konečně zapojil i Páva – přívěsný vozík. Ve čtvrtek jsem ho zapojil, v pátek nahodil SPZ. Naložil sem vše potřebné – náhradní duši, monterpáky, pumpu, nářadí a mohlo se vyjet.

 
     
     
 

PÁTEK

 
     
 

Celej pátek bylo počasí takové podivné. Mraky se honily po obloze jak divé a nikdo nevěděl, jestli bude pršet nebo ne. Pořád jsem byl v kontaktu s Mirkem, jaké je počasí u nich. Těsně před třetí je poslední kontrola počasí jak u nás v Ostravě tak ve Vrbně. Nikde neprší a proto můžu vyrazit. A však co, v nejhorším případě si vezu ve vozíku nemoky.

Vyrážím. Nejdříve však na benzinku natankovat. Neberu ani plnou, bo na co, když to tak málo žere – teda doufám :o). A pak už hurá směr Hlučín, Kravaře a Opava. Cesta sice v pohodě, ale všude kupa aut a tvoří se jemné kolony. Průjezd Opavou je taky docela maras. Ale i to sem přečkal. Cesta je mi už víc než známa a tak jedu skoro po paměti. Před Bruntálem mě chytá hlad a zastavuju u restaurace U Kukačky. Dávám si česnečku a kafe. Venku začíná sem tam kapat a to se mi nelíbí. Ale co nadělám. Kousek za Bruntálem začíná být zima, holt se blíži hory. Dávám si mikinu a dolní díl nemoku. Hned je to lepší

 
     
   
     
 

No a v Pusté Rudné se spouští takový jemný déšť. Oblíkám si i horní díl nemoku. Naštěstí do Vrbna to už je jen kousek, vlastně Vrbno je za lesem :o).

Dojíždím k Mirkovému baráku a z druhé strany dojíždí i Mirek. Parkuju motorku a jdu se převléct z motorkářských hadrů. Chvilu sedíme, kecáme, ale nastává ona klasická situace. Dostáváme hlad a tak je třeba zajít nakoupit nějaké ty suroviny na výrobu večeře. V obchodě ale nastává problém, nevíme co na večeři udělat. Proto voláme kamarádce Mirce, aby nám došla uvařit a tím i něco vymyslela. Jenže Mirka zklamala a nic ji nenapadá. Nakonec zachraňuju situaci návrhem udělat si na večeři řízky. No a místo aby nám je udělala Mirka, děláme je my s Mirkem a Mirku zveme. Řízky se povedly a všem chutná. Po večeři se usazujeme  u televize u které sedíme až do jedenácté. No a potom hajdy do hajan.

 
     
  po nákupu  
   
     
 

SOBOTA

 
     
 

Vstávám kolem půl sedmé. Mirek už není doma, jelikož jel do Prahy. Jdu si koupit snídani a uvažuju, kam dnes vyrazím. Nic moc mě nenapadá, jen vím, že si chci vyfotit jawku v Karlově Studánce. Ještě musím zpravit náhon tachometru, protože mi někde u Bruntálu přestal fungovat, naštěstí vím co s tím a tak je to během 10 minut opraveno.

 
     
  u Mirka na zahradě  
   
     
 

Kolem půl deváté tedy vyrážím do Karlovy Studánky. Tam fotím a pak se ubírám směrem na Hvězdu a dál na Rýmařov.

 
     
  Karlova Studánka  
       

 
       
  pauza v Rýmařově  
   
     
 

Tam vidím upozornění na hrad Sovinec a je jasno. Jedu tam. Cesta ubíhá parádně. Jedu si svých 70 km/h a kochám se krajinou. Je tu fakt nádherně. Jeseníky jsou prostě bomba. Provoz není nikterak silný. Sem tam nějaké to auto, ale to mě vždy předjede, a pak si zas jedu sám. Koukám se na ceduli přede mnou a vidím odbočku na Sovinec, vede sice podle mě jiným směrem, než jak sem se koukal do mapy, ale to je fuk. Jedu boční cestou a mám kolem sebe nádherné výhledy na okolní kopce. No paráda.

 
     
  Jeseníky  
     
     
 

Sovinec, všude je kupa lidí, nevím proč, později večer se dovídám, že tam jsou nějaké historické slavnosti. Fotím pár fotek a jedu dál

 
 

 

 
  hrad Sovinec  
     
     
 

Cesta mě vede do Šternberka. Tam dojíždím až ke startu slavné Ecce Homo. No a mě to nedalo a onu slavnou trať jsem si i projel. Jen ten čas sem neměl asi nejlepší. Holt s pávem se ty zatáčky nedaj tak řezat… :o).

 
     
  kostel ve Šternberku  
   
     
  Ecce Homo  
   
     
 

No a ze Šternberka už klasickou cestu přes Budišov, Vítkov, Fulnek do Bílovce k Hance na obídek.

 
     
  kousek za Moravským Berounem  
   
     
  to je nápad, kůpíme kolotoč  
   
     
  mercedes  
   
     
  měl sem i leteckej doprovod :o)  
   
     
 

Po cestě sem se ještě stavil na Kružberku, byla to jen taková malá odbočka.

 
     
       
     
 

U Hanky potkávám kámoše z Ostravy které sem neviděl asi tak rok. Kecáme a já si do toho pochutnávám na Ondrášovi. Po obědě se mi rodí další plán dnešní cesty, kouknu se ke Křižákům a dám si u nich kafe. A tak i činím.

Za chvíli již stojím u nich na dvorku, všichni mě vítaj. Hlavně Tatik je rád, že mě zas po tak dlouhé době vidí... :o) Dávám kafe a vesele se kecá. Do toho ještě přijíždí Thymallus. No a nastává další změna dnešního dne. Z malého posezení se stává grilovačka. Jen sem musel ještě Thymalluse poslat pro svou přítelkyni, aby nebyla doma sama. Květka vytáhla maso, Tatik rozdělal fajer v grilu a už to jelo. Pilo se pivo, jedlo se – bylo toho fakt dost. Holt Květa. No a kecalo se až do druhé hodiny ranní a probralo se snad úplně všechno. No prostě pohodka.

 
     
   
     
  Tatik a Krleš  
     
     
  dojel i Thymallus  
   
     
  a pak předstíral práci...  
     
     
 

Tatík a gril

 
   
     
  parta  
         

 

 
     
  kocour Ignác  
   
     
  pohodka  
         
     
  schované motorky v garáži  
   
     
  večerní pohoda v obýváku  
 

  

 
     
 

NEDĚLE

 
     
 

Vstáváme kolem deváté ranní. Tatik je už na šichtě a Květka okopává zahrádku. Jak zjistí, že sme vzhůru, jde nám udělat snídani. Opravdu vynikající hostitelka. No a kolem jedenácté se balíme a vyrážíme domů.

 
     
  ranní vstávání  
     
     
  nese se snídaně  
   
     
 

ZÁVĚREM

 
     
 

Opět parádní víkend. Najel sem nějakých 350 km. Jawa jela pěkně a nezlobila. Viděl sem zas kus Moravy, který jsem ještě neznal a večer se pobavil s dobrejma lidma… :o) Jinak děkuji Křižákům a obzvláště Květušce za pohostinnost a nakrmení :o)

 
 
zpet