Rok se s  rokem sešel a já jsem opět navštívil závody veteránů do vrchu – Michalkovický kopec. I tentokrát se mnou jel můj kámoš Benda. Pro změnu sme vyjížděli z Havířova a jeli do Ostravy pro mou přítelkyni a pak i s ní rovnou do Michálkovic.

Tam sme dojeli kolem desáté hodiny a to už probíhaly první tréninkové jízdy motocyklů. První naše kroky vedli k občerstvení, páč bylo děsný vedro. Po cestě sme narazili na Slona s rodinou, Vidleho, Machiho s manželkou a dokonce i Krysaře. Pokecali sme, prošli letmo depo a pak se šli juknout na start. Na programu byly sice rozjížďky automobilů, ale i ty byly zajímavé. A po nich následovaly závodní speciály.

V pauze sme opět zavítali do depa, jelikož se vrátily zpět motocykly, které byly předtím na trati. No paráda. Sice sem většinu strojů znal již z minulých akcí, ale přibylo i pár nových kousků, a tak bylo na co koukat. Ale začala se blížit dvanáctá hodina, a proto se jelo domů na oběd. A odpoledne? No přece Těrlický okruh…. :o)

pěkný, móc pěkný

PART 2

Město Těrlicko bylo ve své době známo nejen díky své přehradě, ale i závody, tzv. Těrlický okruh. Ten byl ale zrušen – je to mu již nějaký ten pátek. Ale město Těrlicko se rozhodlo oživit tradici a letos uskutečnilo vzpomínkovou akci spojenou s vyjížďkou po legendárním Těrlickém okruhu. Celá akce začala kolem jedné, ale jelikož sem papal oběd, dojel jsem až kolem půl třetí. Motorek zde již byla kupa. Byla to různorodá směska, počínaje čínskýma minibikama přes jawky až po moderní japonské zmrzliny. No odhadem tam mohlo být tak 150 motorek – ale je to jen odhad, sem to nepočítal :o). Ve tři hodiny odstartovala kolona na okruh. Celá vyjížďka trvala asi tak 15 min. Poté byl návrat na těrlické náměstí, kde pokračoval doprovodný program. Ten sme však vypustili a valili s Bendou raději na štěrkáč do Hlučína, bo byl fakt hic.