Konec léta patří již tradičně Jawáči – sraz pořádaný Jawaklubem Praha. Na tento sraz jezdím, dalo by se říct, už tradičně. Letošní sraz předznamenala kupa problémů. Nejdříve to bylo osazenstvo, jež mělo jet. Počítal jsem s Bendou, ale ten nakonec kvůli práci nemohl. Další z bandy byl Mira. Ten nejdřív že jede, pak že zas nejede a tak pořád dokola. No a poslední z party – Jirka s Hankou. Ti naštěstí nevymýšleli a jeli bez řečí... :o). No a další problémem bylo, že se mi urvalo oko na baterce a tak byla motka nepojízdná. První pokus oko opravit se nepovedl, a tak jsem byl nucen zakoupit baterku novou. No ale vše se nakonec podařilo, volno v práci vyřízeno a tak se mohlo vyjet.

PÁTEK

Je jedenáct hodin a já nahazuju nabitou baterku do motorky. Zapojeno, nasazuju sedlo a zkouším startovat. Jede. Ještě poslední kontrola všeho a jede se do Ostravy pro Lenku a pro bagáž. Jsem doma a přes SMS domlouvám s Mirkem poslední podrobnosti, kde se slezem. Sraz je určen ve dvě v Olmiku u Olympie.

Je jedna, motorka je nabalena a tak vyrážíme. Beru to přes Fulnek a Odry. Všude kamiony a cesta ubíhá pomalu. Začínám zjišťovat, že nestíhám.Nějak sem to blbě odhadl. V Olmiku jsme něco kolem čtvrt na tři. Přejíždím odbočku na Olympii a tak valím na nejbližší odpočívadlo a volám Mirkovi. Ten má taky zpoždění a nebere mi to. Když sem se mu konečně dovolal, vysvětlil sem mu kde sem.

Konečně, je třičtvrtě na tři a my společně vyrážíme směr Jizbice. Do Prostějova jedeme ještě po dálnici, ale hned v Prostějově zahýbáme na silnici č. 150 směr Boskovice, Ždár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a Čechtice. Je to pěkná cesta přes pěknou krajinu. A naštěstí i když byl pátek tak provoz nebyl nijak hrozný. Takže pohodka.

Na místo srazu jsme dojeli něco kolem půl sedmé. Všude kupa motorek a lidí. Tohle jsem na Jawáči ještě nezažil, tolik lidí už v pátek večer. Zajel jsem na své obvyklé místo pro stanování, mezi poslední dvě chaty. No a docela sem koukal, protože jsem málem neměl kam ten stan postavit, ale povedlo se to jak mně, tak i Mirkovi. Kolem osmé pak dojel i Jirka s Hankou. A s nima dojel i Jindra. Takže jsme tu skoro v té sestavě, jako před dvěma lety. Jen místo Honzy tu je Mira...

Postaveno, vybaleno, jde se na pivo a poslechnout si kapelky. Všude je mrtě lidí. Naštěstí fronta na pivo je malá. Maj tu opět gambáč a k tomu přefoukanej, a tak mi moc nejede. Hraje muzika a lidi se baví. Je tady první soutěž, měření hrudníku a pupku, zajímavá těla… :o) Pak následuje kapelka a kolem jedenácté jdeme do hajan, sme docela utahaní.

SOBOTA

Vstáváme kolem půl deváté. Venku je mokro a ze stromu pod kterým jsme ubytovaní prší. Vařím čaj a snídáme. Pak jdeme kouknout po place obhlížet motky. Pak jdou na snídani ostatní. Ti jdou do hotelu na párky a vaječinu. Tam se domlouváme na plánu dnešního dne. Na vyjížďku nejedem – je tu riziko, že se na mokru něco semele, proto si děláme vlastní program. Zajedeme se juknout do Ledče na hrad. Potom asi ještě někam, ale neví se kam. Padá návrh Český Šternberk.

Do Ledče je to kousek. K hradu dojíždíme na druhý pokus – poprvé špatná odbočka. Motorky stavíme kousek od brány a jdeme dovnitř. Zde zjišťujeme, že je hrad v rekonstrukci a v provozu je pouze vyhlídková věž. A i ta je otevřena až od jedné. Takže kam dál? Koukáme do mapy a jedeme tedy na dříve navržený Český Šternberk. Jen se mi nelíbí, že musíme jet po dálnici, ale z časových důvodů není jiná volba. Kura, jak já nemám rád dálnice… No naštěstí to není daleko.

Dole pod hradem je parkoviště, kde necháváme motorky a po domluvě s hlídačem i přilby. Jdeme na hrad. Kura, proč jsou všechny hrady na kopcu. V pokladně zjišťujeme, že další prohlídka je asi za hoďku, a tak jdeme do místní restaurace na oběd. Ceny jsou víc než slušné a kuchař taky.

Je čas na prohlídku. Hrad je to pěkný, ale proč se tu střídalo tolik jmen… to je hrozný, to se nedá zapamatovat... a ke všemu tu mají křivý zdi – a to mě, stavařovi, děsně vadí... :o)

No po hodince je po prohlídce, hlavu mám jak škopek z tolika informací… :o) Valíme zpátky k motorkám a hurá zpátky na sraz. Všecky soutěže už budou asi v dupě…

Na místě srazu jsme něco kolem páté hodinky. Lidí přibylo a pořád jezdí další…to je ten kemp nafukovací či co… :o)

Převlíkli jsme se a šli mezi lidi, ať nasajem tu atmosféru srazu. Zrovna probíhala soutěž s čínským zmrdíkem. Šlo o to, tipnout si čas, za jak dlouho se čínský zmrdík zadře. Netrvalo to moc dlouho, jen asi nějaký tři a nebo čtyři minuty….Pak ho sice ještě jednou rozjeli, ale už jen na chvíli.

A po této soutěži nastalo vyvrcholení srazu – Mistrovství světa v pití piva kombajnem – tuplák v pěti lidech přes hadičky. Letošní vítězové měli čas 2,24, jestli se nepletu a jelikož vyhráli, měli tu čest si to zopakovat s tím rozdílem, že místo piva byla zelená. Tam byl čas 3,40. No maras

Pak přišly na řadu kapely a kolem deváté i vyhlášení výsledků. Zde musím podotknout, že při vyhlašování nejvzdálenějšího účastníka to vyhrál nějaký ostravák, který ujel 350km, zatímco já, kterej sem jel z Havířova sem najel jen 330... :o( a to je Havr dál. No nasrali mě teda bohovsky… a to tvrdili, že jedou podle FIMky… chacha... kecy… Nu ale což, alespoň vědomí, že jsem nejvzdálenější český účastník mě hřálo. No a nejvzdálenější účastník celkově byla dáma ze Švédska, která na sraz ujela 1065 km. Vrcholem večera bylo losování tomboly, kde hlavní výhra byla Jawa New Pionýr. Tajně jsem doufal, že ho vyhraji já, ale vyhrál sem kulové… :o) Nu což, poté jsme lehce zapařili – sem se celou dobu vrtěl ve stylu Káji Gotta – na Vítkovo kvarteto.

Pak přišla na řadu striptérka. No valil sem k podiu abych to nafotil, ale jak sem tu babu viděl z blízka, zvolili jsme s Mirkem taktický ústup, bo nebyla moc hezká… :o). Z tohoto důvodu sem ji raději fotil z dálky… :o) Jenže pak si lehla a už jaksi nebyla možnost dál fotit. Po ní došla skupina Visací zámek, ale to nás už zas bralo spaní a tak se šlo spát. To bylo zhruba kolem jedenáctý. O půlnoci mě vzbudil ohňostroj, ale byl sem natolik línej vylézt ze stanu, že mi stačila jen zvuková kulisa.

NEDĚLE

Vstávám kolem osmé a jdu projít kemp. Všichni se balí a všude je kupa bordela. Na zemi černý čmouhy od gumování a plno zbořenejch lidí… :o) Snídáme a pomalu balíme. V deset poslední společné foto a hurá domů. Jirka, Hanka a Jindra na západ a my s Mirkem na východ.

Mirek s náma jede jen do Havlbrodu, od tama pak jede na Svitavy a na Mohelnici, páč to má tama domů blíž. My jedeme stejnou cestou jakou jsme přijeli. Jen v Prostějově odbočujeme na Přerov místo na Olmik. A to byla osudová chyba. Jsou tady totiž samé uzavírky. No maras. Do toho hledáme nějakou slušnou restauračku na obídek. To se nám ale nedaří, a proto jedeme až k Hance do Bílovce. Má to jednu výhodu. Zdejší kuchyni známe… Je to bašta.

Kolem čtvrté jsme doma v Ostravě… Ještě skáknu k Marovi umýt motorku a k našim nechat na balkoně usušit stan. Motorku dávám do garáže až kolem šesté. V sedle mám najetých nějakých 800 km za celej víkend. Pohodka... :o)