Jako za každou jinou podobnou akcí i zde je vznik v úplné prkotině. Prostě jsem jednou na fóru motorkari.cz našel odkaz na fotku ze šumavské Šukačky. A po nějaké době k této přibyla ještě fotka z Onoho světa. No a mě nenapadlo nic lepšího, než že tuhle fotku chcu mít doma taky, ale samozřejmě se svojí motorkou. A jelikož Benda je podobného ražení jako já a je pro každou kravinu, plán byl na světě. A koncem září se nám naskytla i možnost si tam zajet, jelikož státní svátek vyšel na pátek, a  tak byl před námi prodloužený třídenní víkend. Dokonce i rosničky předpovídaly, že by to počasí o víkendu mohlo být i jízdné. Ale osud opět zamíchal kartami a vše dopadlo kapečke jinak, než jak jsme plánovali.

Zde je prvotní plán cesty, která měla být i jemně poznávací, jelikož ujet 1000 km za tři dny není nic moc – jak bláhoví jsme opět byli.. :o)

1.      den – dojet na Šumavu někam ke Klatovům

2.      den – dojet ze Šumavy na Nové Mlýny do kempu Pasohlávky

3.      den – dojet domů ;o)

PÁTEK

Sraz je dán na devátou u mě v Ostravě. Motorka sbalená a čeká se jen na příjezd Bendy.  Už je tady. Určujeme kudma pojedeme, poslední polibek mé přítelkyně a už hurá na cestu. Venku je zataženo a vypadá to na déšť – snad nás to chytne až někde v čechách. Jedeme již klasickou cestou na Olmik přes Bílovec. V Odrách začíná jemně mrholit, ale prozatím to kašlem a nemoky necháváme v bagáži. V Potštátě mě to ale přestává bavit a nasazuji nemoky. Benda taky.

Z Olmiku to bereme do Prostějova po dálnici, kvůli úspory času. V Prostějově uhýbáme na silnici č. 377 směr Blansko. A zde nastává obrovský zvrat v průběhu naší cesty. Asi 18 km před Blanskem nás dohání parádní slejvák, kterému podléhá moje pravá bota a protéká. Bendovi se voda zase dostala pod bundu, a tak má mokrej pupek.

Jednoznačně měníme plán naší cesty. Dnes asi na Šumavu nedorazíme, páč v mokrých hadrech se pořádně jet nedá. Proto volíme alternativu a jedeme do Pasohlávek. Je to totiž relativně blíž.

Od Blanska už neprší a kolem Brna už dokonce vysvitlo i slunko. V Telnicích se stavujeme na oběd v místní hospůdce. Chodí tam kupa lidí. Dávám si smažák. Ale musím přiznat, že horší jsem snad ještě nejedl…

Po obědě už ale hurá do Pasohlávek. Tam jsme kolem půl třetí. Dostáváme chatku, vybalujeme a hned potom jdeme projit kemp a nafotit pár foteček. Je zde kupa rybářů a surfařů. Vítr fučí jak hrom a tak jim to i docela jede.

Blíží se pátá a je třeba zajít na čaj. No teda vlastně na pivo. Jdeme do hospůdky U tlusťocha. Ke druhému pivečku si dáváme i lehkou večeři v podobě párků a později ještě kopce hranolek. Už je mi jasný název hospody. Kolem desáté večerní jdeme chrnět, bo je třeba se připravit na další den.

SOBOTA

Je půl osmé a je třeba pomalu vstávat. Je před náma dost kilometrů. Vařím si čaj a přikusuju makovec. Koukáme na oblohu a vůbec se nám to nelíbí. Směrem na rakousko to vypadá velice hezky, ale na druhou stranu a směrem na západ jsou vidět všude mraky. A k tomu ještě včera v počasí říkali něco o nějakých deštích u Karlových Varů…. Docela nám to vrtá palicemi a padají i návrhy, jet se kouknout do Rakouska a poznat zdejší asfalt. Jenže tohle všechno přebíjí fakt, že jsme všem řekli, že valíme na Šumavu. Takže kolem deváté jsou už motorky nabalené a zahřívají se motory. Poslední kontrola chatky, jestli jsme nic nezapomněli a hurá pryč.

Trasa je nevržena přes Ivančice na Třebíč, Jindřichův Hradec. Cesta ubíhá relativně v poho, jen je jaksi nedostatek benzinek po cestě a benzinu v nádrží není mnoho. Docela nás tato absence udivuje. Na co tady ti lidi jezdí? Na vodu?  Naštěstí se vždy něco objeví a je možnost natankovat.

Před Hradcem se domlouváme, že na Klatovy pojedeme přes Budějky. Zajímavé město. Hlavně pěkné značení – prostě sem si neuvědomil, že mám jet na Plzeň, no. Jemně se ztrácíme a dáváme si kolečko přes Budějky ještě jednou. Naštěstí pak chytáme dobrý směr.

Blíží se dvanáctá a je třeba zajít na oběd. Zastavujeme v Češňovicích. Tentokrát ale neděláme chybu. Kuchař se vytáhl a jeho bramborové knedlíky s uzeninou a zelím jsou fakt dobrý – takže tuhle hospodu můžu doporučit.

Po silnici č. 22 pokračujeme směr Strakonice a později Klatovy. Ve Strakonicích jsem čekal, že všude budou zaparkované čezety, ale skutek utek :o) .

Přijíždíme do Klatov a nám je jasný, že za chvíli bude splněn „účel“ naší cesty. Na Onen svět je to jen asi 20 km. A z Klatov to je už nádherná cesta. Šumava opět nezklamala. Jsou zde krásně zatočené cesty s bomba asfaltem. Až je mi líto, že se na té Šumavě nemůžeme zdržet dýl.

Konečně se před námi objevuje odbočka na Onen svět. Jsme tu, paráda. Teď ještě objevit Šukačku a je to v poho. I to se nám daří. Tyto místa jsou od sebe vzdáleny asi jen kilometr. Jsou 4 hodiny odpoledne a cíl naší cesty je dosažen.

Nastává však otázka, co včil. K tomu je ještě problém v tom, že Benda musí být v neděli doma do čtyř, aby stihl vlak do Brna, kde studuje. Takže nejlepší varianta je, pokusit se dojet dnes co nejblíž Ostravy. Jenže zase je třeba najít otevřený kemp s chatkami. Koukáme do mapy a usuzujeme, že nejlepší varianta bude asi zajet na Orlickou přehradu, jelikož tam kempy jsou a nějaký bude určo otevřen, už jen kvůli rybářům. Takže se vracíme do Klatov a odtud směr Nepomuk, Blatná, Mirovice a Orlík na Vltavou. Po cestě opět nastává podobný problém jako na jižní Moravě. Zase tu nějak nejsou benzinky. Nacházíme ji až v Orlíku. A je to štěstí, páč Bendovi zbývá v nádrži už asi jen litr a půl benzínu. No bylo to o fous.

Ptáme se po ubytování a posílají nás do místní hospody a tam ať se poptáme. Po cestě potkáváme ještě nějaké místní a ti nás posílají do kempu Velký Vír. Ten nacházíme relativně snadno. Voláme recepčnímu. Ten je u nás během deseti minut. Byl totiž ve vesnici na hasičské zábavě. Dostáváme chatku pro 4, takže aspoň bude dostatek místa. Kemp má ale jednu nevýhodu. Je totiž už po sezoně, a tak se zde už nevaří. Musíme proto zajet asi tři kilometry do nejbližší restaurace. Objednáváme si česnečku a vytuněné topinky, když do lokálu vpadne děva v kostýmu tak z 18 století a ječí jak prokoplá. Že prý za ní jdou loupeživí rytíři, že nás všechny pobijou a podobně. Tak se na ni díváme, jestli je zdravá, že mi nikam nejdem, že jsme si teď objednali a že máme hlad. A jak na nás někdo hukne, tak ho bacíme přilbami. Děvucha pochopila, že nepatříme mezi hosty místního hotelu, pro které byla tato atrakce asi připravena a dává pokoj. A my se můžeme aspoň v klidu najíst a je pravda, že česnečka byla výborná a hlavně bodla.

Kolem osmé se dostáváme zpátky do kempu. Je tma  tak jdeme chrápat. Máme za sebou dnes nějakých 450 kilometrů a zítra nás čeká zhruba to samé.

NEDĚLE

Vstáváme opět kolem sedmé se zjištěním, že venku je děsná kosa. Koukáme ven a ona je dokonce místy i jinovatka. Šílenost. Ale hlavní je , že obloha je modrá a sluníčko se pomalu probouzí k životu. Opět vařím, ale tentokráte jen polívku, na čaj dlabu. Snídám, mezitím dáváme motorky na slunko, ať oschnou od rosy a je i třeba je lehce počistit, páč jsou děsně špinavé.

Opětovné balení, poklizení chatky a po deváté již valíme směr domov. Jen se ještě zastavujeme na mostě přes Orlickou přehradu. Ano je to ten slavný most, ze kterého padali někteří podnikatelé, kterým se příliš dařilo :o) . A je to paráda. Orlická přehrada je hodně pěkná, fakt že jo.

Tentokrát je cesta naplánovaná tak, abychom byli co nejdříve doma bez použití dálnice. Jsme zhruba 150 kilometrů od Havlíčkova Brodu. A z něj domů trefím už skoro poslepu, protože přes něj jezdím na Jawáč a tam jsem byl už několikrát. A tak je jasno. Valíme na Havlbrod. Jedeme v podstatě po výpadovkách. Takže cesta je spíš rovná a zatáčky jsou spíš jen místy.

Projíždíme Táborem. Čekám že na nás z poza rohu vykukne nějaký ten kališník s kalíškem něčeho dobrého, ale nikde nic. Škoda… V Pelhřimově hledáme krematorium, ať víme do čeho jdeme, ale taky se nám to nedaří. Holt jsme se málo snažili. A konečně je to Havlbrod. Stavujeme se u Švejka. Tuto hospůdku jsme totiž vyzkoušeli už loni, když jsme jeli do Aše a tudíž víme do čeho jdeme. A ani tentokráte místní kuchař nezklamal.

Z Havlbrodu už je cesta o mnoho lepší. Jedeme totiž spíš bočníma cestama a tak není o zatáčky a pěkné panaromata nouze. Do toho všeho na nás svítí sluníčko, které hřeje. Jede se ganz fajně :o)

V Prostějově se Benda odpojuje a valí dom po dálnici. Je totiž v časovém skluzu. Takže mu nic jiného v podstatě ani nezbývá. Já to beru dál bočníma cestičkami směr Přerov a Bystřice pod Hostýnem. A z Bystřice směr Valmez. Tyhle zatáčky jsme objevili při minulé cestě na Plumlov a bylo by škoda, si je neprojet znova, když už tu jsem. A povedlo se. Provoz nebyl nikterak silný a žádná plechovka mi neškodila v plynulém průjezdu tohoto pěkného úseku.  

Valmez je tu a je třeba odbočit na Štramberk, kde mám domluvenou koupi dalšího stroje.  A od tama hurá k Hance do Bílovce. Co by to bylo za vejletík, kdybych ho neukončil právě zde, že. Tak nějak nepřímo jsem u Hanky domluven i s bandou z fora. Když jsem k Hance dojel, nebylo skoro kam postavit motorku. Holt jeden z posledních víkendů a banda vytahuje motorky aby dohnala to, co za sezonu nestihla. Banda z fóra má svůj stůl a tak si k nim přisedám. Kromě téhle party tu potkávám ještě kupu kamarádů, takže o pokec není nouze. Kolem půl šesté ale zvedám kotvy a valím dom, bo sem docela utahanej….

ZÁVĚREM

Najel jsem za ty tři dny nějakých 1130 kilometrů, z toho ten první den nějakých 230. Při hodnocení kempů, jsem Pasohlávkám přidělil hodnocení dvou kadibudek, Velkému Víru jsem přidělil tři kadibudky. Hodnocení je 1 – 5 kadibudek, kdy pět je nejvíce a tohoto hodnocení prozatím dosáhl jen kemp v Hořicích.

Jinak další zjištění je už zmíněno v textu, že na jižní Moravě a v jižních Čechách jaksi chybí benzinky. A taky si musím dokoupit nemoky na boty a nové nemoky na rukavice, páč ty moje jsou nějaké pokažené.