Blíží se 4-denní volno, a tak je třeba naplánovat nějakou menší dovolenou. Plánuju ji společně se svou přítelkyní a Bendou. Meteorologové sice předpovídali na čtvrtek a pátek přeháňky, ale co, nejsme s cukru… ( kdybychom věděli co nás čeká!!!! )

Jsou dány dva body trasy – Lužické hory a zastávka na palačinky na chatě Čihalka v Orlických horách. Koukáme do mapy, projíždím internet a tvoří se hrubý nárys plánu naší cesty.  

Po úterní diskuzi vzniká následující plán : 

          1.     den – Jizerské hory

          2.     den – Lužické hory

          3.     den – České Švýcarsko a následné přespání na Čihalce

          4.     den – cesta domů 

Ale počasí nakonec zavelelo jinak

ČTVRTEK

Sraz klasicky u Tesca v 8 ráno. Benda dojíždí později, protože si doma zapomněl hajzlpapír a ručník – asi neví, že drsní chlapy se neutíraj vůbec :o) . Vyrážíme známou cestou směr Jeseníky, Orlické hory a dál na Jizerky.

Před Bruntálem začíná jemně mrholit. Nenecháváme nic náhodě a oblíkáme na sebe nemoky. Bo co kdyby… V Bruntále se déšť stupňuje. Pokračujeme dál s nadějí, že se deštěm projedeme. Ale déšť neustává. Na Skřítku sem nucen si nasadit i nemoky na rukavice. Benda na to zatím dlabe. Pořád věříme v umoudření počasí. Ale před Červenou Vodou i Benda nasazuje nemoky na rukavice a boty. Déšť je docela silný a neustává.

Před Žamberkem dáváme pauzu na benzince na kafe. Radíme se a měníme radikálně plán naší cesty. Jedeme na Čihalku, zní jasně. Všichni souhlasí. Jsme promrzlí, nasraní a vůbec. Cesta je nám známa a tak se jede i přes déšť relativně dobře. V Deštném přestává pršet. Blížíme se k Čihalce, a tak se tempo zvyšuje. Objevuje se cedule Olešnice v Orlických horách a na tváři se nám objevuje úsměv. K Čihalce to je jen už asi 3 km!

Jsou 2 hodiny odpoledne a my se vybalujeme na naší oblíbené Čihalce. Dáváme si teplý čaj s rumem a posléze horkou sprchu – ta fakt bodla.Jsme převlečeni do suchého, mokré věci se suší a my jdeme na pozdní oběd – česnečka a játra s rýží. Kuchař je stejný jako loni, a tak je jídlo vynikající. Nemá prostě chybu.  K tomu pivečko. Venku opět začíná pršet, ale nám je fajn. Jsme v suchu, v ruce pivečko. Přestává pršet. Bereme si kýbl s vodou a jdeme opláchnout motorky od prachu a písku, který se nám nalepil na motorky. Poté motorky schováváme do kolovny, ať nám na ně neprší.

Ruční mytí...

Je kolem páté večer a zasedáme k televizi – dávaj Krokodýla Dundeeho. Dostáváme chuť na topinky a tak si je objednáváme. Česnek z domácí zahrádky má opravdu říz. Kolem půl osmé si dáváme večeři – ony slibované palačinky. Benda je stále hladový a dává si ještě svíčkovou s knedlíkem. Ochutnal jsem a je skvělá. Kolem deváté jdeme na pokoj hrát karty a kolem půl jedenácté usínáme.

PÁTEK

Vstáváme do ubrečeného a ufoukaného počasí.

Na snídani jsou švédské stoly a tak si nakládáme marmeládu, salámek, paštiku. Pletu si romadúr s máslem. Naštěstí jsem si na něj ještě nedal marmeládu :o)  K tomu čajíček s medíkem. Je nám fajn. Venku se to honí. Probíráme znovu plán naší cesty. Pokud se nevyčasí, zůstáváme na Čihalce. Však co, je tu teplo, světlo a hlavně ten KUCHAŘ, ten je fakt dobrej. Na oběd si dáváme svíčkovou. Benda, jelikož ji měl včera, si dává ovocné knedlíky. Šmakuje nám a uvažujeme, jestli opravdu nezůstat. Ale počasí se umoudřilo a dokonce na nás kouká i sluníčko. A tak jedeme směr Lužické hory a České Švýcarsko.

Jedeme prozatím známou cestou směr Náchod, Trutnov a Vrchlabí. Před Vrchlabím se koukáme před sebe a co nevidíme. Černý mrak a z něj něco teče. Zase prší... Takže honem do nemoků a jedeme. Už máme v tom oblíkání docela praxi a tak nám to netrvá ani moc dlouho.

Pokračujeme v cestě směr Harrachov a Desná. V Desné se chci kouknout na přehradu Souš.
Přestává pršet, ale cesty jsou pořád mokré. Sjezd do Desné. V první zatáčce mi podjíždí přední kolo. Zpomaluju a v následující zatáčce se situace opakuje. Dávám nohu na zem a testuju asfalt. Je jako led a klouže jak sviňa. Takže podřazuju a dávám si maximální pozor, abych nehapal na zem. Odbočka na Souš. Vyjíždíme do kopců. Po asi 2 kilometrech se před námi objevuje přehrada Souš, která zdejší kraj zásobuje pitnou vodou. Neprší a cesty schnou. Dokonce se opět ukazuje slunce. Fotíme pár foteček a vyrážíme dál směrem na Liberec a Ještěd.

V Liberci jsme během chvilky. Projíždíme pěknýma zatáčkama, ale žel bohu nás brzdí kamiony, které nejdou moc předjíždět. Liberec. Cesta na Ještěd je dobře značená a tak nemáme žádný problém. V půlce kopce potkáváme bandu velorexářů. Asi tu maj nějaký sraz či výjezd. Chvíli jedeme s nima. Je na ně bomba pohled. A poprvé vIdím i 4-kolového Velorexa. Je zde dokonce i prodloužené 4 sedadlová verze – made in garage. Dojíždíme k rozhledně, platíme 50 kč parkovné a dáváme motorky do závětří. Je tu strašný fučák. Koukám dolů a po okolí. Je odtud neskutečně krásný výhled. Počasí nám až na vítr přeje.

Koukáme do mapy a domlouváme se, kde budeme dneska spát – České Švýcarsko. Z netu vím, že tam je kupa kempů.
Vyrážíme směr Jablonné a Nový Bor. Před Cvikovem opět začíná pršet a tak jdem znova do nemoků. Je kolem sedmé večer a dojíždíme do Interkempu v Srbské Kamenici. Zjišťujeme ale, že je jen jedna volná chatka, ale ta je rezervována až do 8. Jedeme to zkusit do dalších kempů, ale nikde sme nepochodili. V jednom byla obdobná situace, jen to měli rezervované až do 9. Jsme maximálně nasraní. Je 8, voláme do Interkempu. Naštěstí se na nás usmálo štěstí a rezervace padla a tak máme chatku.

Máme zaplaceno a jdem se ubytovat. Celou dnešní cestu mi motorka zněla nějak divně. Konečně zjišťuji proč, povolil se mi šroub na interferenční propojce svodů. Nemám u sebe ale nástrčkovou 12 a tak to jen ručně nasazuju. Uvidíme co bude dál. Poté jsme „vyžebrali“ na obsluze večeři. K ní pivečko a je nám zas fajně. Ještě teplá sprcha a hajdy do hajan. Sem po dnešku docela utahanej.

SOBOTA

Vstáváme kolem 8, vaříme čaj a tesco polívku na snídani. Není to jak na Čihalce, ale aspoň něco. Venku je pod mrakem a nevypadá to tam moc dobře. Mrak, který nás asi sleduje již od čtvrtka dostává své jméno – EDA

Počasí se pomalu vylepšuje a tak se konečně jedeme podívat po okolí. Vyrážíme směr Hřensko. To je opravdu hezké, ale je zde problém s parkováním, všude je plno a nebo placené parkoviště. Vidím značku parkoviště a u ní prázdno. Přistavuju tam motorku, abych nafotil pár fotek a najednou z malé chaloupky se ke mně žene rákosníček s blokem a peněženkou v ruce. Okamžitě zařazujeme nožní zpátečku a jedem dál. Vietnamci jsou úplně všude a lákají německé turisty k zaparkování. Dojedeme až k Labi a otáčíme to zpět na Krásnou Lípu. Po cestě zastavujeme na malém plácku u trafostanice a fotíme pár foteček. A pak hurá pryč.

Po cestě nás zaujala jedna hospůdka svým venkovním vybavením natolik, že si zde dáváme oběd – gulášek a Radegast Birell přišel k chuti.

Dojíždíme do Krásné Lípy a hledáme pamětní desku Albina Liebische, tvůrce motocyklů Čechie..

Odtud pak po hlavním tahu na Nový Bor. Tam odbočujeme na Sloup v Čechách – je tam totiž sklaní hrad.

Nafoceno, zhlédnuto a vyrážíme do Zákup, kde stojí stejnojmenný zámek – Zákupy. Je 7.7. a tak je zde docela narváno kvůli svatbám.

Další cesta vede do Novin pod Ralskem, kde je vytvořena průrva pro říčku Ploučnice. Je to asi 200 metrů od hlavní cesty a jede se tam přes malý sjezd v terénu – takže taková malá terénní vložka. Projeli jsme to zkušeně. Však už tež máme něco naježděne, ne… Dáváme zde malou pauzu. Při odjezdu zde ztrácím těsnění výfuku a motorka má opět ten „drsný“ zvuk.

Při průjezdu Stráží pod Ralskem se mírně ztrácíme. Naštěstí potkáváme partu motorkářů, s kterýma se kousek svezeme, abychom chytli opět správný směr.
Další cesta vede do Mnichova Hradiště, zde si dáváme Top Topic a Lenka fotí zdejší zámek. 

Probíráme ještě dnešní nocleh a jen se utvrzujeme ve včerejším návrhu – jedeme do Hořic. Ještě zastavujeme v Jičíně a navštívíme místní Tesco, pro doplnění potravin. Ale Rumcajze jsme nikde nepotkali. Asi byl schovanej v Řáholci :o)

Přijíždíme do Hořic a hledáme kemp. Místní dívčina nás poslala kajsik nahoru. Jedeme tedy daným směrem a dojíždíme přímo na startovací rovinku hořického okruhu. Je zde i onen zmiňovaný kemp. Teprve zde si Benda prý uvědomuje, kde už slyšel pojem Hořice. Docela pozdě… :o) . Ptáme se na ceny a volné místa, jsou volné i chatky a jelikož v ceně není velký rozdíl, jdeme spát opět do chatek. Proč my sebou pořád taháme ten stan, to fakt nevím. Kemp je luxusní. Ubytováváme se

Necháváme Lenku samotnou a vyrážíme si projet hořický okruh. Po prvotním hledání konečně nalézáme tu správnou cestu. Nejdřív jedeme tak vlažně, ale již druhé kolo tomu dáváme trošku víc za uši. Jen je škoda, že okruh vede i z části přes město, ale co, aspoň se zklidní motor, přece jenom, už mám „babičku“ . Dávám pak ještě dvě nebo tři kola. Některé zatáčky dávám už docela nízko a raději končím. Nerad bych to položil. Benda se nebojí a dává ještě jedno. Pod kempem jsou pěkné šikany a jdeme zkusit nafotit nějaké pěkné fotečky.

Konec, nafoceno, motorky zaparkovány, převlíknout se z kůže do tepláků. Opět klasická sprcha a poté večeře. Nudle s boloňskou omáčkou a k tomu pivečko. Sedíme na verandě naší chatky. Venku pomalu zapadá slunce. Je nám fajn, ale jsme utahaní a tak jdeme kolem 10 spát.

NEDĚLE

Ráno nás budí slunce. Venku je krásně a Eda nikde. Snídáme a pomalu se balíme. Hned vedle kempu je rozhledna a tak se na ni jdem ještě před odjezdem juknout. Opět fajny výhled. Zpoza kopců vidíme kousek Edy, beztak čeká, až vyrazíme. Potvora jeden.

Balíme poslední věci a nahazuju brašny na moto. Vyrážíme. Je třeba ještě vrátit klíče na vrátnici a chceme si ještě nafotit plaketky před recepcí s vítězi hořického okruhu. Jsou tam všechny naše legendy – Havel, Šťastný Parus…

No nic, teď už opravdu odjezd. Nastartuju, dávám za 1 a motor chcípne. Zkouším znovu, ale dělá to pořád. No nazdar. Opět začíná blbnout elektrika….Zkoušíme vymontovat spínač u spojky, zdá se být v pořádku. Ale nastává další problém. Při zpětné montáži a utahování držáku páčky spojky mi onen držák praská. A je vymalováno. Co teď. Neděle kolem oběda a v Hořicích, nějakých 300 km od baráku. První myšlenka, volat domů, ať dojedou s přívěsem. To prozatím zavrhujeme a zkoušíme jiné varianty. Majitel kempu nás posílá dolů do města, je tam prý obchod a opravna na motorky. Benda mě nakládá na svou hondici a jedem. Obchod nalézáme bez problémů. Je tam napsaný telefon, volám a dovolávám se na záznamník. Už sem to chtěl položit, když se ozvalo, volejte na mobil… Píšu si číslo a volám tam. Chlapík bohužel nemá svářečku na hliník, ale dává mi číslo na dalšího maníka. Volám dál. Klučina je ochotný a domlouváme se, že dorazíme k němu kolem oběda. Bydlí asi 15 km od Hořic. Jedu i s prasklým držákem, mám sice strach, aby to neruplo úplně, ale je to nejjednodušší možnost. Naštěstí se po cestě nic nestalo a v pohodě jsme dorazili.

Klučina je šikovném a za 20 min je problém vyřešen, držák svařen a motorka opět v provozu. Děkuju a odjíždím. Mám děsnou radost. Se není čemu divit, ne… Tímto bych chtěl dotyčnému ještě jednou poděkovat.
Vracíme se do kempu, kde na nás čeká dobrý obídek a kolem 2 konečně vyrážíme směr Ostrava.  

Bereme to po hlavním tahu na Hradec a dál na Vamberk. Po cestě se ještě zastavujeme na okouknutí zámku v Rychnově nad Kněžnou. Fakt pěkný.

A pak už směr Šumperk, Červená Voda a Skřítek, tam dáváme poslední pauzu.

Lehce po 7 parkuju před barákem v Ostravě, beru si od Bendy z kufru oplatky a hořické trubičky a valím dom navečeřet se a spát, bo v pondělí musím do práce…

ZÁVĚREM

Cesta fajna, najeto nějakých 1100 km, mám praxi v oblíkání nemoků, zjistil jsem, že mi promokaj boty a že si teda musím ještě koupit nemoky i na ně. Taky jsem si ověřil vlastností Metzelerek na mokru.

A viděl sem zas kus z té naší české a moravské kotliny….