Tradice této akce začala již loni, kdy jsme s klubem byli na víkend na Slovensku. Tehdy jsme našli nádherný kemp – Malužiná. No a tam sme se měli tak krásně, že se nakonec dohodlo, že tam budeme jezdit pravidelně. A název je odvozen od medvědice, kterou sháněl Fery, jelikož tam neměl svou Janičku.

SOBOTA

Na letošní akci nám počasáři naplánovali pěkné počasí – jasno a teplo (i když v neděli už možná i trochu dost). Vyrážíme po 10, klasicky od Tesca směr Frýdek - Místek a Bílá.

Přes hranice to jde hladce a hurá směr Žilina.  Bereme to přes Bytču, ať nejezdíme furt po těch hlavních tazích. V Žilině bereme směr na Rajecké Teplice. Cestu relativně známe a tak není skoro žádný problém. Až na ty obce. Skoro všude maj 40 a sem tam i měří – nás naštěstí ne. No maras, v tom vedru a jet tak pomalu..

Kolem jedné jsme kousek od Klaku a já vidím hospůdku. A jelikož mám hlad tak zastavuju. Jen si jaksi neuvědomuju, že sem ten blinkr dal nějak později a tak je za mnou málem menší havárka, protože Vicoš nestačí brzdit. Naštěstí se nic  neděje a jdem se najíst.

Objednáváme si oběd. Čekáme asi tak půl hoďky. Na to, že jsme si objednali hotovky to docela trvá! Když to donesou, vyluzuje se nám na tváři úsměv. Tak malé porce sem snad ještě neviděl! A ta chuť… no taky to není zrovna ono… No maras. No ale co. Už sme to objednali, tož to musíme i sníst. Dojídáme a čekáme na placení. Číšník si nás nevšímá. Když už se zvedáme, že pojedem, konečně jde za námi a platíme. Strašné... Tady už nás nikdy neuvidí.

Jedem na Klak, tam děláme pár foteček a pak hurá na Harmanec, projet si opět zatáčky.

Opět si to užíváme, i když sem naloženej.  Je to paráda, ale jak mě tam párkrát předjede několik místních borců, kteří brousí slajdry… připadám si dost trapně. Děláme malou zastávku na focení a hurá do Tesca do Bánské Bystrice.

Kupujeme chleba, špekáčky, pivo a ženské si berou víno. Tankujeme Tesco benzín – už víckrát ho asi nebudu brát, bo to s tím nějak chujovo jede. Nakoupeno, natankováno a  vyrážíme směr Brezno a Malužiná.

Jsme v kempu, rozbalujeme věci a stavíme stany. Opět na klasickém místě. Jsme zde  sami a je tu fajn. Pivo a víno dáváme do ledničky.

Sme spocení a tak se jdeme opláchnout. Voda je kapečke ledová, ale my jsme drsní a vydržíme.

Jdeme rozdělat oheň. Naštěstí dřeva je všude dost a tak není problém. Mezitím Marek vytahuje gril. Dáváme do něj uhlíky, pokládáme špekáčky a čekáme. Večeře je skvělá a všici do sebe tlačíme jak jen můžem.

Vše se prokládá pivem, u holek vínem. Když sme po jídle, Marek a Benda napichují na klacky trenky a jdou si je usušit, bo je maj mokré z koupání. Při tomto se pořád vesele dál kecá a popíjí. Kolem jedenácté večerní následuje hvězdářská diskuze s následnou exkurzí na vedlejší loučku, kde je tma a hvězdy jsou krásně vidět. Nejtěžší je najít Malý vůz, protože 3 jeho hvězdy nejdou skoro vidět. Ale my sme šikovní a najdeme ho i tak. Poté opět usedáme k ohni a diskuze se vede až do jedné hodiny ranní.

NEDĚLE

Vstáváme kolem osmé. Už teď je docela hic a slunko peče jak prokoplé. Děláme si kapučino, kávu, prostě každý dle libosti. K tomu nějaký ten žvanec. Jsme sytí a jdem pomalu balit. Je děsný horko a potím se i když jen sedím. No nakonec se vše povedlo. Sbaleno, nabaleno a uklizeno.

Již u snídaně se dohodlo, že se zajedem podívat někam do jeskyně, kterou našla Lenka. Vyrážíme směr Poprad. Pořádně ani nevím kam jedu, bo Lenka zapomněla jméno té vesnice, jak jsou ty jeskyně. No snad to najdeme.

Jedeme furt po vedlejších cestách a posléze vidíme ceduli s ukazatelem na Važec. Lenka mi klepe na rameno, že to je ono – Važecké jeskyně. Nacházíme je docela jednoduše, jsou skoro na náměstí. Akorát stíháme prohlídku v jedenáct. V jeskyni je fajný chládek, prý nějakých 7 stupňů. Oproti venkovní teplotě je fajn. Prohlídka trvá asi půl hoďky a pak hurá znovu do sedel. Domlouváme se, že kolem půl druhé si dáme někde oběd. S Bendou navrhujeme Terchovou a Jánošikovou kolibu, bo už ji máme odzkoušenou.

Važecká jeskyně

Projíždíme klasickou cestou přes Liptovský Mikuláš, Ružomberok a Dolný Kubín. Přesně o půl druhé zastavujeme u Terchove před kolibou. Vyšlo nám to úplně přesně. Dáváme si halušky a zelňačku. No prostě bašta. Po jídle sotva funíme, ale je třeba dojet dom.

Další naše cesta vede na Žilinu a Čadcu. Tam se s Bendou odpojujeme a valíme se ještě provětrat na Bílou a Šance. Kolem páté jsem v Havířově v garáži. Vybalím pár věcí pak hurá domů do Ostravy.

ZÁVĚREM

Co říct závěrem? Pohoda, klídek, dobrá parta a perfektní večerní posezení u ohně v krásném prostředí Nízkých Tater. A najeto nějakých 600 km, což je taky pěkné…