PŘÍPRAVA

Kde začít a jak skončit?

Vše to mělo být úplně jinak. Již někdy v dubnu jsem prohledával web své oblíbené kapely Debill Heads a zjistil, že koncem května hrají na jednom nedalekém motosraze u Náchoda. A ke všemu tam hrála další dobrá kapelka – Morčata na útěku, a tak nebylo co řešit. Rozhodl jsem se tam zajet. Dokonce jsem o tom informoval i kámoše Mirka, abych nejel sám. Byl pro.

Jenže jakmile se přiblížil datum srazu, nastaly problémy. Mira, že je prý nemocný. Tak sem volil alternativu a obvolal pár kamarádů. Jenže ouha. Nikdo jaksi nemohl jet. Buď měl již jiné plány a nebo neměl prachy. Takže co teď. Samotnému se mi na sraz nechtělo. Byl jsem „donucen“ vymyslet jiný alternativní program. No jo, ale co vymyslet. Nakonec jsem zvolil pro mne již klasické Jeseníky, jelikož je zde pořád co objevovat. A hlavně. Mám tam přece chalupu.. :o)  Viď Miro.

Na tuto akci jsem nakonec zdárně ukecal Tarabyse, i když pořád tvrdil, že nemá peníze.

SOBOTA

Sraz s Tarabysem jsem měl o půl desáte na ÖMW v Hrabůvce. Natankoval jsem plnou a vyrazil směr Krnov. Vezl jsem totiž svou přítelkyni k jejím rodičům na víkend. Jelikož jsem celý týden slýchával v TV, že ve Velké Polomi je nějaká uzavírka či co, rozhodl jsem se jet do Opavy přes Hlučín a Kravaře. Jenže ouha. Kravaře jsou již někdy od února rozkopané a tím pádem je průjezd touto obcí dost omezen. Takže do Opavy jsme dorazili zhruba za třičtvrtě hodiny. Mazec.

Do Krnova jsme pak již pokračovali klasickou silnicí č. 57. V Krnově jsem vyložil Lenku u rodičů a pokračoval dál na Vrbno. Cestu sem tak nějak naplánoval zkratkou přes Hošťálkovy. Touhle cestou jsem do Vrbna nikdy nejel, tak jsem byl zvědav zda bude nějaké překvapení po cestě. A překvapený byl hlavně Tarabys. Za obcí Staré Purkartice se totiž relativně klasická vesnická cesta změnila na mírně polní cestu. Naštěstí jsme o tom byli včas informování, jelikož po projetí první díry se objevila cedule : Silnice v havarijním stavu  :o) . Čičině a mi tato cesta vyhovovala, ale Tarabys na svém pseudo chopperu se asi trochu trápil. Ale vše zvládl bravurně. I jízdu ve stupačkách. A to se cení.

Přijíždíme do Vrbna. Průjezd centrem a již zastavujeme u chalupy. Pozdravení se, krátké představení a již plánujeme průběh zbytku soboty. Za cíl vyjížďky volíme přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně. My s Mirkem sme tam už byli, ale ne na motorkách. A na večer je naplánováno grilování.

Takže než se Mira připraví k odjezdu, jdeme s Tarabysem nakoupit vše potřebné pro večerní grilování – maso, chleba a pivo.

Nakoupeno, pivo uloženo do chladu, může se vyrazit. Jelikož je Červenohorské sedlo pořád uzavřené, musíme do Loučné nad Desnou, kde se nachází infocentrum elektrárny, přes Rýmařov. Cesta vede pěkným prostředím s kupou nádherných zatáček. Na Skřítku mne sice jemně překvapily vyfrézované díry v asfaltu, ale naštěstí vždy byly dobře značeny, takže nenastal problém :o)

V Loučné přejíždím ono infocentrum. Bylo totiž výborně schované za autobusem. Kupujeme lístky po 60 korunách za osobu a valíme k elektrárně. Vynecháváme prohlídku interiéru elektrárny a valíme rovnou k horní nádrži s mezipřistáním pro focení a vyřízení telefonátu u nádrže spodní.

zhruba v půlce kopce

Pár desítek metrů pod horní nádrží je však zamčená závora a my musíme čekat na příjezd průvodce. Slibovaná půlhodina se mění zhruba v hodinu a půl. Naštěstí zde byl poslední zbyteček sněhu a pohodlná závora k relaxování.

Tarabův "Ještěd"

koncem května na sněhu :o)

čekání na klíčníka

pohodička

Konečně se objevuje autobus s průvodcem, který nás pouští k horní nádrži. Motorky necháváme na přilehlém parkovišti a jdeme se juknout na to nejvýše položené koupaliště u nás :o) Nádrž je však ke vší smůle vypuštěna. A tak místo krásného koupaliště vidíme jen dráhu pro Indicar :o) Dokonce chvíli panuje nápad, vjet do nádrže na motorkách dát si kolečko po oválu :o) Ale někteří nejmenovaní jsou líní se vracet k motorkám, že Maro :o) , a tak neděláme ani fotku s horní nádrží.

horní nádrž

pár společných

vzácný okamžik - Tarabys v pohybu :o)

okolí

Petrovy kameny

Větrná elektrárna na Mravenečníku

Všichni návštěvníci pomalu odcházejí a my musíme s nima, jelikož kdyby nám ujeli, „nemáme“ se jak dostat přes závoru. Sjíždíme dolů od horní nádrže a děláme si ještě malou zastávku na focení nádherných panoramat s Jeseníky. Je kolem čtvrté a je třeba zajít na lehčí obídek. Nebo spíš takovou větší svačinku..

Vracíme se zpět do Loučné nad Desnou a zastavujeme hned v nejbližší možné restaurace. Musím uznat, že se nám výběr vydařil. Restauraci Na staré poště mohu vřele doporučit. Sice slečna servírka měla mírně problémy s počty, ale my sme ji pomohli a vše dobře dopadlo.

Tak jak jsme přijeli tak i odjíždíme. Holt jiná trasa do Vrbna nevede. Jen se ještě stavujeme v Rýmařově v obchodě a dokupujeme nějakou zeleninku k masu na večer.

Příjezd, uschování motorek do garáže, převlíknutí do civilu a hurá dělat oheň a uklohnit maso. Máme sice mírně spartánské podmnky, jelikož nemáme gril s nastavitelným roštem a ten náš je dost vysoko a nemáme ani dřevěné uhlí, ale vše zvládáme. Jsme holt mistři improvizace a tak kolem desáte večerní si již pochutnáváme na krkovici a libovém bůčku. K tomu Radík, co víc si přát :o)

Sobotní den jsme ukončili kolem půlnoci u televize koukáním na Stevna Segala :o)

 příprava pozemku :o)

 a už se to rožní

NEDĚLE

Vstáváme kolem osmé a venku si vesel praží slunko. Vypadá to na nádherný den. Snídáme krkovici, která nám zbyla ze sobotního večera. Kolem desáté jsme sbalení a schopní vyrazit na další putování. Dnešním cílem jsou zlatorudné mlýny ve Zlatých Horách. Po cestě se ještě stavujeme kouknout na Lorencovu - Vavřincovu huť, která se nachází u obce Drakov. Jde o pozůstatek hutě ze začátku 19. století.

 odjezd

 Lorencova - Vavřincova huť - teda její zbytky

tady se pořádaj lesní výstavy

Přijíždíme do Zlatých Hor. Je pomalu třeba natankovat. Přece jenom už mám ujeto 300 km a za chvíli by na mne bliklo hladové oko. A cena je příznivá - 30,50 za litr je víc než krásná cena. Obsluhy se ptáme, kudy tudy vede cesta ke zlatorudným mlýnům. Cesta je relativně jednoduchá a do deseti minut jsme na místě. Respektive na parkovišti :o) Zamykáme co se dá, abychom šli co možná nejvíce na lehko.

Ke skanzenu je to zhruba deset minut chůze. Na místě je kupa polských turistů. A není se co divit, je tu příjemně. Prohlížíme mlýny, zkoušíme rýžovat zlato, pohodka. Při odchodu nás ale jenda z návštěvnic přemlouvá, abychom navštívili přímo mlýn a nechali si to popsat, že prý to je základ. Poslechneme tedy její radu a děláme dobře. Ujímá se nás přímo zakladatel – tedy podle hovoru to tak vypadalo – onoho skanzenu. Dostáváme velice zajímavou „přednášku“ o historii místního okolí, o rýžování zlata a jeho nalezištích a o akcích, které ve zdejší lokalitě probíhají. Velice zajímavé.

když si vemete, že sem v podřepu, tak ta štola je poněkud malá :o)

zkusil sem to, ale krom pyritu nic. Holt BMW bude až časem :o)

našel sem kus zlata, ale byl dost těžkej

Blíží se jedna odpoledne a je třeba myslet na naše žaludky. Je nutné je naplnit, bo hlad je potvora.. :o)

Jenže najít nějakou ucházející restauračku je trochu problém. Sice v centru Zlatých hor asi něco bude, ale tam se nám nechtělo. Pomalu jsme se začali ubírat k domovu. Ve Zlatých Horách odbočujeme na Jindřichov a Město Albrechtice. Nějakou vhodnou hospůdku nalézáme až v Krásných Loučkách.

Obídek byl dobrý, jen škoda, že už v nabídce nebyly plněné knedlíky se zelím… ty bych si dal… holt škoda.

V Krnově se naše cesty dělí. Mira jede zpátky do Vrbna, Já pro Lenku k rodičům a Tarabys za Tomem do Zubří. Naložil jsem Lenku a vydali jsme se na Koreu k Hance do Bílovce. Bo co by to bylo za vyjížďku, když bychom se nestavili k Hance, že. Zde jsem potkal kámoše v Rychvaldu. Pokecali jsme a pak už valili dom, bo se připozdívalo.

VIDEO

Ještě bych chtěl poděkovat Markovi za poskytnutí fotek a videjí. Ze sobotního večera  a neděle toho totiž moc nemám, jelikož se mi odporoučel můj věrný přítel Sony. Takže jsem byl odkázán na focení mobilem.

ZÁVĚR

Fajn prožitý víkend, najeto nějakých 450 km, což není moc, ale lepší než sedět doma :o) A ani mne už pak moc nemrzelo, že sem nejel ana ten sraz k Náchodu.

A proč ten název? No jelikož Mira má Křiváka dvouválce, já mám Čičinu tříválec a Tarabysův El je čtyřvál :o) Jen škoda, že moje Kawa je v depozitu, bo to mohla být Kawa jízda :o)