PŘÍPRAVA

Dovolená se kvapem blíží a je třeba doladit poslední detaily. A jelikož Benda zdárně dokončil školu, nic nebránilo někam vyjet a tam tyto detaily doladit. Nejlépe se plánuje u piva a nejlépe i s plným žaludkem. A kde se toto spojuje nejlépe? Ano milé děti, na Čihalce v Orlických horách :o)

Na víkend hlásili relativně poklidné počasí. ( kdybychom věděli co nás čeká..:o) ) Zavolal sem na Čihalku, předrezervoval pokoj a zjistil, zda nezměnili kuchaře. Protože to je docela důležitá informace, že :o)

SOBOTA

Po ranním budíčku našich „milovaných“ sousedů  sem se docela těšil pryč. Rychle zabalit a v 9 sedáme s Lenkou na Čičinu a valíme směr Havířov. Sraz s Bendou máme u Vicoše, jelikož ještě jedeme podpořit svatební kolonu. Žení se totiž kámoš Pepa s Leou. Sraz je v 10, pak dvakrát průjezd městem a kolem půl jedné odjíždíme s Bendou směr Orlické hory.

Kdo tuto cestu zná, tak mu je jasné, že tato cesta je plná zatáček. A jak já tak i Benda jsme se tyto zatáčky parádně užili. Při zastávce v Helvíkovicích a kontrole gum jsme zjistili, že víc už to asi klopit nejde, jelikož gumy byly sjeté až na okraj :o)

odbočka v Hevlíkovicích

V Helvíkovicích odbočujeme na silnici č. 310, která nás dovádí až do Olešnice v Orlických horách. Cesta je příjemná po pro mne rozumných cestách. Benda sice něco breptal o dírách a hrbolech, ale podle mě si vymýšlel a nebo jel jinou cestou než já :o) Holt to enduro má své výhody ;o)

Před Čihalkou parkujeme kolem půl šesté. Jdem se ubytovat a optat se, co bude na večeři. Dělají nám radost, bude svíčková. Co nám mírně kazí radost je poněkud bujará společnost, která je zde s náma ubytovaná ( později jsme se dověděli že šlo o školní sraz po x letech ).

Dáváme pivko a jdem si zahrát nově vybudované ruské kuželky. Zamilovaný Benda na nás dlabe a nedá telefon z ruky. Pořád píše sms jako cvok… Ti zamilovaní.. :o)

opět "doma"

tohle jsem už dlouho nehrál...

Odbíjí sedmá večerní a my usedáme ke stolu. Za chvíli se na nás už směje svíčková a k tomu orosený Bráník. Kuchař nezklamal a jídlo bylo opět výborné. Nacpali sme se vcelku slušně. Ale jelikož jsme již tušili, co nás večer ještě čeká, šli jsme se trošičku projít.( Přece jenom, palačinky jsou taky důležité.)

Po procházce jsme opět zasedli k pivíčku, roztáhla se mapa a jali jsme se plánovat dovolenou. Tedy spíš dopřesnit pár detailů. Relativně jsme se na všem shodli a dokonce i navrhli alternativní plán. Blížila se devátá večerní a bylo třeba zvažovat nějakou tu noční svačinku. A co jiného na večer než palačinky. Byly poslední dvě poloviční porce. To nám však nijak nevadilo, jelikož jsme se ještě dorazili topinkami s domácím česnekem. No co si přát více.

Kolem jedenácté se projevila jakási únava – asi z práce – a bylo třeba jít spát. Nevím kdo vymyslel takové krátké deky a postele… to nemůžou mít nějaké postele pro normální lidi, prostě na mne? :o))

svíčková....

na procházce směrem k Polsku

domlouvání detailů dovolené

večerní svačinka :o)

Zhruba ve čtyři hodiny ráno mne budí hluk na chodbě. Bujará společnost, která je s náma na chatě se díky alkoholu vrátila do dětství a navzájem si lezou do pokojů a řvou na sebe jak prokoplí… Paráda. Člověk si jede odpočinout a prospat se a oni takhle.. No holt co už. Naštěstí zase brzo utichli. Oficiálně tedy vstáváme lehce po sedmé ranní. V osm nás čeká snídaně – švédské stoly, bohužel však bez pečiva, na které čekáme dobrou půlhodinku. Ale všechno čekání se nám vyplatí, jelikož dostáváme čerstvé křupavé rohlíčky. I když jen pár..

vyspinkaný do růžova

děda Lebeda musel ještě chvíli přemýšlet

příště už to musím umět, jako Pája

snídaně

Po mocné snídani se nejsme schopni ani pořádně hýbat. Ale je třeba se jít sbalit a vyrazit směr domov. Toto se nám daří až po desáté. Cestu tentokrát plánujeme po silnici č. 311, která vede podél hranic s Polskem. Cesta je nejspíš nově zrobená, protože asfalt je bez kazu. Vede CHKO orlických hor a je plná zatáček… Prostě bomba. Maximálně si to užíváme. Cestou projíždíme i údolím Divoké Orlice, které nám připomíná jemně Adršpachy. Zastavujeme a děláme pár fotek. Škoda že nemáme foťáky, ale pouze mobily.. :o( Ale aspoň je důvod se zase vrátit :o)

malej a velkej

umělecký postoj fotografa

výsledek

Radost nám kazí v Těchotíně mokrá cesta a před náma mraky. Holt co se dá dělat. Eda si nás našel!! (viz. Dobří holubi se vracejí – 2007) Před Jablonným nad Orlicí nás chytá již regulérní déšť. Zajíždíme na benzinku Eurooil – zajímavé. Loni jsme tu stáli tež a taky se schovávali před deštěm.. :o)

Navlíkáme nemoky a valíme dál. Zanedlouho však dešti ujíždíme a opět jedeme na suchu. Ještě že tak. Jsou před náma totiž velice krásné táhle zatáčky..:o) Díky tomu že neprší zajíždíme kouknou na rozhlednu Suchý vrch. Aspoň zjistíme kde prší a kde ne :o)

Vstupné 20 korun. Výšlap páru schodů a už se koukáme do kraje… někde svítí slunko, jinde provazy vody.. paráda… a tam kam míříme my, míří i Eda.. :o)

rozhledna Suchý Vrch - interiér

Počasí nás dohnalo a už prší i u rozhledny. Jdeme teda opět do nemoků a valíme dál. Domlouváme se, že pokud vyjde počasí, zajedem na oběd do Vrbna na Kolibu. Dávaj tam totiž pěkné porce :o) Daří se. Počasí přeje a my za Rýmařovem odbočujeme směr Vrbno. Zastavujeme u Koliby a jdeme se najíst. Když už jsme ve Vrbně, bylo by škoda se neozvat Mirkovi. Proto mu volám a on během 5 minut sedí s náma u stolu. A s ním i jeho přítelkyně Eva. Dávám si již odzkoušený smažák. K tomu česnečku.. Sice dodací doba poněkud delší, ale asi ví proč. Člověk víc vytráví a má větší hlad. Tím pádem sní celou porci, kterou mu naloží :o) .

Mirek a Eva - mírně rozmazaní, asi moc pili :o)

Teď už nás čeká jen kousek cesty domů. Nemůžeme přímo na Bruntál, jelikož přes Andělskou horu je uzavírka a proto jedeme přes Širokou Nivu. Pak už jen Bruntál, Opava a po šesté jsme doma.

Čihalka a její kuchař opět nezklamali. Ubytování v pohodě, jídlo vynikající, obsluha přívětivá. A ty cesty. No prostě paráda..:o)

Jen mne mrzí, že jsem s sebou neměl foťák, jelikož ho mám v opravě a Benda svůj přístroj nechal v Brně. Holt naštěstí je moderní doba a každý druhý telefon má foťák. Aspoň nějaký :o)