PŘÍPRAVA

Tento výlet jsem Lence sliboval už dlouho. Ale pořád jaksi byl jiný program, a tak  se návštěva tohoto proslulého zámku oddalovala. Jenže vše má svůj čas a i na Lednici došlo. Pozvali jsme na tuto akci i Mirka s jeho přítelkyní. Oba jsou totiž docela zámkoví :o) 

Tuhle akci jsme naplánovali na tři dny, jelikož Lednicko – Valtický areál je docela rozsáhlý a my to nechtěli jen tak proletět. A i tak jsme nestihli vše :o)

PÁTEK

Z Ostravy vyrážíme lehce po čtvrté a sraz s Mirkem máme domluvený v Přerově na JETce zhruba o půl šesté. Počasí je zatím stabilní,a le příliš tomu nevěřím. Přece jenom rosničky strašily deštěm… V Bílovci se na na nás začíná šklebit EDA (zasvěcení ví, zbytek ať si to najde :o) ) . Oblíkáme proto nemoky a děláme dobře. Hned za Bílovcem se spouští první průtrž. Déšť doprovází i silný boční vítr, z čehož mám děsnou radost. Ale co už. Musíme jet, když jsme už vyjeli, že :o)

V Odrách odbočujeme na Hranice a pak už po rovné cestě směr Přerov. A pořád v dešti. Na smluvené JETce jsme v čas. Ale Mira má zpoždění z důvodu dost vydatného deště. Doráží něco před šestou. Takže bez dalších prodlev vyrážíme směr Lednice. Cesta ubíhá v poklidu s častýma přeháňkami.

Před strážnicí je objížďka. Takže nás to odvádí docela fest jinam. A taky značení je poněkud nešťastné a jemně zajíždíme, což mne v tomhle počasí dost prudí. Naštěstí ve Vracově už se napojujeme na správnou cestu a můžeme pokračovat směle dál.

Jsme v Lednici, zde musíme najít koleje Mendlovy univerzity, kde máme domluvené ubytko. Po chvíli bloudění, se raději ptáme místních, kteří nás směřují. Nálézáme a jsme rádi, že už nás za chvíli čeká teplá sprcha. Po tomhle promočeném odpoledni přijde k duhu. Zanedlouho po našem příjezdu na koleje za náma dojíždí i Mirkova přítelkyně Eva. Zde musím prásknout Miru – měl ji vyzvednout v Břeclavi, ale nějak na to pozapomněl a myslel, že jí má vyzvednout až v Lednici. Taky za to dostal pořádně za uši :o)

Ale to jsou maličkosti. Dostáváme klíče od pokojů a jdem se ubytovat. Pokoje velké a řekněme, že i útulné. Horká sprcha dovršuje příjemný pocit z ubytování. Poté ještě večeře a bližší seznámení s Evou, kterou vidíme s Lenkou teprve podruhé. Spát se jde až kolem jedenácté. A to možná jen kvůli mně, páč sem utahaný.. a nevím z čeho :o(

SOBOTA

Vstáváme před sedmou. Holt deformace z práce. Děláme si snídaní a čekáme, až se vzbudí i naši sousedi – Mira s Evčou.

Je zhruba devět a jdeme se kouknout na tu proslulou zříceninu :o) . Máme to kousek, páč bydlíme skoro v centru. Na první pohled . Teda na ten od cesty, mne ten zámek nijak neuchvátil. Je pod lešením a to ho docela kazí. Ale při lepším prozkoumání nalézám jeho kouzlo. Nejvíc se mi líbí chrliče. Ty jsou naprosto úžasné. A i ta zahrada kolem není až tak nejhorší – jen bych tu nechtěl sekat trávu :o)

Prohlížíme zámek ze všech světových stran a pomalu se vydáváme k minaretu. Cesta vede zámeckým parkem. Zastavujeme se co chvila a koukáme po zdejších zajímavostech. A nejde jen o technické, ale i o přírodní zajímavosti. No ani mi to nějak nejde popsat :o)

Před minaretem je labutí pár, jdeme si ho vyfotit a Mira má šílenou myšlenku je i nakrmit. A to neměl dělat. Labutě jsou poněkud oteklé a málem ho klovají, aby dal toho rohlíku víc :o)

No necháváme labutě labutěma a jdeme se vyšplhat na minaret. Je to sice makačka – nějak sem v tom kanclu zlenivěl, ale nakonec se mi to daří :o) . Ale naše námaha je oceněna příjemným výhledem do okolí.

No po náročném výstupu je třeba doplnit energii v podobě piva :o) A po jeho vypití jdeme obhlídnout další pamětihodnost. Tentokráte to je Janův hrad. Jedná se o lovecký zámeček z 18. století, který byl vystavěn jako zřícenina. Z exteriéru vypadá ještě jakž takž, ale ten interiér. No tohle mne prostě dost zklamalo. Nemít průvodkyně trojky prsa, nebylo by tam snad nic zajímavého :o)

Začíná mi nějak kručet v žaludku a je třeba se tedy uchýlit do nějaké místní restaurace. Jenže vše je až u zámku, což jsou asi 2-3 kilometry chůze. Holt nedá se nic dělat. Během cesty nás chytá malá přeháňka, naštěstí jsme v danou chvíli schovaní pod stromy. Další přeháňka nás zastihuje až v restauraci při obědě.

Najezeni a plní si jdeme na chvíli lehnout zpátky na ubytovnu. Taková odpolední siesta má totiž něco do sebe. Po krátké pauze v lužku jsme opět čilí a můžeme vyrazit za dalšíma pamětihodnostmi. Tentokráte padla volba na chrám Tří Grácií. Cesta nás vede opět bočníma cestičkami kolem rybníků a lesů. Je to taková pěkná procházka, ale na kole či na endurku by to bylo daleko zábavnější :o)

Chrám je před náma. Je to velice zdařilá napodobenina antických chrámů. Holt zdejší panstvo se nudilo a nevědělo co s prachama :o) Ale aspoň teď máme co obdivovat.

Pomalu se připozdívá a je na čase se vrátit domů. Zpátky to bereme ještě přes místní pizzerii, kde si dáváme večeři. A pak už hajdy na ubytovnu opět do sprchy a posléze k lahvince vína.

Usínám snad ještě dřív než v pátek… asi je toho na mne poslední dobou moc.

NEDĚLE

Vstáváme opět v sedm ráno. Snídaně, kafe a jdeme se balit, jelikož máme do devíti vyklidit pokoj. To se nám s přehledem daří. Dnešním cílem a vlastně i posledním tohoto výletu je zámek ve Valticích. Tento mi přijde ale daleko hezčí.. i když, takový víc klasicky a méně zdobný. Ale prostě se mi nějak líbí víc.

No, je po prohlídce a je třeba jít dál každý svou cestou. Mira s Evčou ještě chvíli zůstávají na jihu a my s Lenkou míříme zpátky domů, na sever. Tentokráte se snažím se vyhnout hlavním taům a jet trochu více přes kopce. Sice se mi to nedaří tak jak bych si přímo přál – sem prostě špatně zahnul a vyhodilo mne to poněkud jinde, ale až tak to nevadí. I tou druhou cestou jsme se dostali do kopců a ještě se pěkně projeli. Doma v Ostravě jsme kolem třetí.

No a to je konec příběhu…. Sice se moc nejezdilo, ale to myslím až tak moc nevadí, ne :o)

Kompletní fotogalerii naleznete  tady :o)