PŘÍPRAVA

Tak takhle nějak zněl náš plán s Bendou na poslední zářijový víkend. Neboli, plán na klasické „zakončení sezóny“ na Šumavě. Plán byl jakž takž hotov, jenže…

Proč já něco furt plánuju, když je vždy všechno zcela jinak. Plán jsme zhruba načrtli už ve Vrbně, když jsme koukali do mapy a náhodu si všimli nápisu Paříž v mapě. A jelikož to bylo kousek od Šumavy, bylo jasné, kudma letos pojedeme na naše tradiční zakončení.  K tomu se přidalo pár dalších míst a plán byl hotov. Jenže dva dny před odjezdem mi Benda z rodinných důvodů odřekl účast. A co teď. Samotnému se mi jet nechtělo a narychlo sehnat parťáka se mi nedařilo. Naštěstí kontaktů je mnoho a všude :o) .  Takže sem zavolal kámošovi Honzovi a vše se domluvilo. Má barák v Bechyni, takže vše bylo vyřešeno. Bydlet mám kde, jezdit s kým taky, takže pohoda. Jen tam a zpátky povalím sám… :o)

PÁTEK

Přestože mám dovolenou, vstávám brzo, abych mohl co nejdříve vyjet do Jižních Čech. Přece jenom mne dnes čeká docela slušná řádka kilometrů :o) . Snídaně, zkontrolování, zda mám vše co budu potřebovat a můžeme vyrazit.

Je osmá ranní a já vyrážím směr Bílovec, Olomouc a Prostějov. Cesty nejsou nikterak plné, takže cesta ubíhá pěkně. Prostějovem projíždím relativně bez komplikací, až na strašně dlouhý interval na jednom semaforu. Ale to není problém, že. Z Prostějova pro mne známou cestou přes Plumlov a na Drahany po silnici č. 377. Zde, kousek za Vysočany mi je už taková zima, že si musím doobléci podvlíkačky a ještě jedno termotriko. Člověk si myslí, že když jede na jih, že bude teplo a ono nic.

tady jsem se musel přiobléci

Silnice č. 377 se pěkně klikatí a držím se jí až do Tišnova. Zde najíždím na silnici č. 379 směr Velká Bíteš a posléze na silnici č. 399 do Náměšti nad Oslavou. V Náměšti to už znám, jelikož jsem tímto městem už párkrát projížděl. Vede přes něj hlavní tah ( silnice č. 23 ) na Jindřichův Hradec, na který se napojuji. Projíždím mi známá místa. Tentokrát se však chci i někam kouknout a ne to jen projet. Proto zastavuji v Telči, které je zapsáno jako kulturní dědictví UNESCO. A při jednom si tu dávám i malé občerstvení v podobě vývaru a horkého čaje. Oboje mi jde k duhu, přece jenom je docela frišno.

Po lehkém obídku beru foťák a mizím na lov na náměstí. Je opravdu pěkné. Má to něco do sebe. To samé si asi myslí i skupinka japonských turistů, které zde potkávám :o) .

Čas kvapí, je třeba jet dál. Další zastávkou je Jindřichův Hradec, ale jen kvůli tankování. Párkrát jsem zde již zastavoval, není proto důvod to dneska opakovat. Přece jenom jsou dneska na programu jiné cíle. Z Jindřichova Hradce to peru dolů na jih až do Suchdolu nad Lužnicí. Poblíž tohoto města jsem totiž v mapě nalezl ony názvy Paříž, Velký Londýn, Bosna a podobně.

Jedu tedy dál dle mapy až k odbočce, která by měla směřovat k Paříži. Jaké je však mé zklamání, když nenalézám onu kýženou ceduli s nápisem Paříž. Jediné co se mi v první chvíli daří objevit je kemp Paris, ale to není to, co jsem hledal. V kempu odchytávám nejspíše údržbáře a ptám se, jak to tedy všechno je. A dovídám se ne moc hezké věci. Paříž, Londýn a podobně jsou jen části Suchdolu nad Lužnicí a cedule, které bych si představoval se nekonají. Jediné co zde mají je směrová cedule na Paříž. No aspoň něco. Takže se fotím alespoň u ní.

první známka Paříže

V mezičase se mi ozval Honza, že už je v Bechyni a mohu tedy dorazit. Jsou dvě hodiny a do Bechyně to je ještě asi sto kilometrů. Takže vyrážím. Cestou se ještě stavuji v Hluboké nad Vltavou. Místní zámek jsem neviděl dobrých patnáct let, takže je třeba si připomenout vzpomínky. Problém s parkováním v centru řeším zajetím do místní uličky a postavení motorky tam. Bez poplatků, bez problémů :o) Tak se mi to líbí. Zámek Hluboká nezklamal, vypadá opravdu moc hezky. Když to třeba srovnám se zámkem v Lednici…

Mám okouknuto, nafoceno, můžu vyrazit tedy do Bechyně. Naštěstí to mám již opravdu jen kousek. Cestou mne jen zdrží focení Temelína. Je to přeci jen kolos a bylo by škoda si ho nevyfotit :o)

O půl páté jsem již v Bechyni u Honzy doma. Vítá mne tu nejen on, ale i jeho dva psi a dva kocouři. K tomu já dojel na tigrovi, hotový zvěřinec.. :o)

Po rychlém ubytování následovala sprcha, pak nějaká ta večeře a kolem osmé hurá na pivo. Poznal jsem pár Honzových kamarádů – zajímaví lidi tihle čecháčci… A kolem jedenácté jsme už mizeli domů. Přeci jen jsem byl po dnešku dost utahaný a zítra nás taky čeká perná den :o)

hostitel Honza

Artuš a Merlin

SOBOTA

Vstávání, jak já ho nenávidím. Když mám jít přes týden do práce, to bych spal klidně do 8, ale o víkendu, už před sedmou jsem vzhůru. No hnus. Jenže Honza je pražák, a tak je zvyklý vstávat až po osmé. A i to je prý na něj příliš brzo. Snídáme a dolaďujeme plán trasy pro dnešní den.

Mám jen dvě místa, kam se chci juknout. Veterán muzeum v Kašperských Horách a přívoz na vodní nádrži Lipno. Toť vše. Takže nad mapou ještě ladime poslední detaily kudy tak nějak pojedeme.

V první fázi mne Honza tahá po místních silničkách, které tu má projeté a ví, že stojí zato. Bereme to přes vodní nádrž Orlík, Písek a Strakonice. Zde projíždíme kolem hal české zbrojovky ( ČZ ). Valíme si to po silnici č. 4 směr německé hranice. V Neměřicích však odbočujeme doprava na silnici č. 170 a to se po chvíli vyplácí. Cestička se totiž nádherně klikatí, je zde množství vraceček. Chvíli jsem si připadal jako v Alpách, kde však takových cestiček je daleko víc. A hlavně je člověk o hodně výš :o)

 vodní nádrž Orlík

Bez sebemenších problému přijíždíme ve dvanáct hodin do Kašperských Hor. Zde chvíli hledáme ono muzeum. Schovává se nám potvora, je totiž přímo na náměstí :o) . Máme však mírnou smůlu, v době našeho příjezdu má zrovna polední pauzu. Ta však po chvíli končí a my se můžeme jít kochat nádherou starých motocyklů. Sbírka to je pěkná a má pár pro mne cenných strojů. Ale tím nejdůležitějším zde je Čechie. Jediný tří sedadlový sériově vyráběný motocykl na světě. Tuhle krásku vidím poprvé. A je to opravdu nádherný stroj. Ale tohle se nedá popsat, lepší je si tam osobně zajet a utvořit si vlastní názor :o)

kvůli tomuhle jsem tu jel :o)

Po hodině opouštíme muzeum a jdeme hledat nějakou hospůdku na oběd. To se nám daří až na druhý pokus. V tom prvním případě byla totiž hospoda rezervovaná. Ale myslím, že výběr nebyl špatný. Hotovky mají dobré a za příznivé ceny. Jsme najezeni, napiti, můžeme tedy hrnout dál. Tentokrát to vezmeme podhůřím Šumavy až k vodní nádrži Lipno. Zastávku děláme na Kvilně. Jsem totiž domluven s kamarády Jirkou a Hankou, že spolu zajdeme na kafe. Jedou sem kvůli mně asi 200 kilometrů. Holt jsou to dobří blázni. Loni za mnou přijeli přes celou republiku až do Havířova.

čekání na Kvildě

Jirka

Hanka a její peklostroj :o)

Neviděl jsem je přes rok, takže si máme hodně co povídat. Já s Honzou si dáváme kafe, Jirka s Hankou pozdní obídek. Hospůdka je útulná a za příjemného hovoru ubíhá čas jako voda. A jelikož chci ještě stihnout ten přívoz je třeba se pomalu rozloučit. Přeci jenom jsou už čtyři odpoledne a já nevím, do kolika je přívoz funkční. Naštěstí i Jirka musí pomalu domů. Přeci jenom je čeká taky pěkná štreka.

Jelikož se připozdívá, bereme to k přívoru pokud možno nejkratší cestou. Naštěstí i tato cesta vede krásným prostředím s úžasnýma zatáčkami. Jako všude tady :o) . Nejbližší přívoz se nachází v Bližší Lhotě :o) a máme štěstí. Další přívoz nám jede zhruba za deset minut. Za cenu 30 Kč za motocykl se naloďujeme a užíváme si 5 minut plavby. Je to prostě takové malé zpestření dne. Přívoz nás vyhazuje v Horní Plané. Je něco před šestou a musíme pomalu myslet na návrat. Domů to máme zhruba sto kilometrů.

Lipno

přívoz a my na něm :o)

pokus o umění na Lipně

Poslední zastávkou dneška je Český Krumlov. Jde jen o zastávku na vyfocení a pak opět hurá do sedel. V Bechyni jsme zhruba o půl osmé. Doma nás čeká večeře a teplá sprcha. Ani do hospůdky dneska nejdeme. Jsme dost utahaní. Takže zalehávám už kolem desáté večer.

Český Krumlov

NEDĚLE

Vstávání, snídaně, balení a loučení. To vše stihnu do desáté ranní, kdy opouštím Bechyni. Prožil jsem zde příjemný víkend, za který vděčím i svému hostiteli Honzovi. Tímto mu ještě jednou chci poděkovat.

Vyjíždím za šílené mlhy. Není pomalu vidět na krok. V jedné zatáčce dokonce přehlížím, že jedu do zatáčky a jedu rovně. Naštěstí i tam byla cesta. Díky mlze je i šílená zima. Naštěstí po ujetí deseti kilometrů mne mlha opouští a místo ní mne vítá sluníčko v plné své síle. Konečně teplo. Po dvou promrzlých dnech přichází k duhu.

Dnešní cíle jsou dva – okouknout Karlštejn a poté dojet domů :o)

v mlze

mlha přede mnou, mlha za mnou

Na Karlštejn to beru nejpřímější cestou. Když si tak jedu po hlavním tahu na Prahu, u jedné benzinky vidím stát zeleného Tigra. A ten je mi nějak povědomí. Je totiž mého kamaráda Pegase. Takže okamžitě brzdím a jedu s ním na chvíli pokecat :o)  Holt náhoda jak hrom. Právě se vracel ze srazu na Kvilně, kde byl celý víkend.. :o)))

na sraze Tigrů :o)

kamarád Pegos

Tyhle kluky jsem potkal na benzince kousek od Mníšku pod Brdy. Tomu říkám stylové cestování

a tohle tam přijelo za chvíli

Velká Amerika

na obídku v Rovině

Najezen, napit, teď bych si tak někde lehl do trávy a dal si dvacet. Bohužel to jaksi nejde. Tlačí mne čas a velká dávka kilometrů přede mnou. Jediné co mne uklidňuje je vědomí, že to mám kousek do Vlašimi a z Vlašimi znám cestu domů skoro nazpaměť. Přeci jen tudy jezdím pravidelně na Jawáč, že :o)

Před Vlašimí si ještě dávám malou pauzu a jdu se kouknou na zámek Jemniště. Takové malé výletní sídlo.. :o) No a pak už rovnou směr Ostrava.  Cestu znám dobře a vím, že mne nikde nečekají žádné záludnosti. Teda pokud někde zase nebude nějaká objížďka. To se naštěstí nestane a doma v Ostravě jsem v sedm večer. Utahaný, ale spokojený :o) Mám za sebou něco přes 500 km a celkově nějakých 1300 km. Takže myslím, že pěkně prožitý víkend :o)

zámek Jemniště

tohle se mi podařilo vyfotit o Prostějova