PŘÍPRAVA

Když v lednu oznámili, že se letošní Dakar ruší, bylo to mrzuté. Když však ale později ohlásili, že se pojede a dokonce ve vedlejším státě, byla již nálada lepší.

No a s Dawkou nás nenapadlo nic lepšího, než se jet podívat na start této legendární soutěže. Bo proč toho nevyužít, když to je v podstatě za kopcem.

ČTVRTEK

Je čtvrtek, v práci je na pátek vyřízená dovolená. Jdeme nakoupit potraviny, vyřídit cestovní pojištění a vyměnit peníze na maďarské forinty. První dvě věci proběhly bez problémů. Jen ta výměna peněz jaksi neproběhla, jelikož forinty nejsou zcela obvyklou měnou. No nic, nechám to na pátek. Teď hajdy domů a připravit věci na víkendovou akci.

PÁTEK

Ujeto : 345 km

Vstávám společně se svou přítelkyní, která musí aspoň na chvíli do práce. Mne zatím čeká výměna peněz, balení kufrů a tankvaku. Co se týče tankvaku: Chtěl bych tímto poděkovat Davidovi, za jeho švadlenkovské umění, že mi přišil na magnetický tankvak popruhy, aby šel použit i pro mou plastovou nádrž. Tankvak drží jak přilepený :o)

Kufry šly zabalit poměrně snadno. Sice jsem topase přebaloval 3x, aby se mi povedlo do něj nacpat i stan, ale povedlo se. Horší to bylo s výměnou peněz. Bohužel ani v Tescu nebyly a tak jsem musel do centra. Tam jsem měl totiž ověřeno, že jsou.

Je půl dvanácté, je třeba vyrazit do Frýdlantu nad Ostravicí na místo srazu s Dawkou. Sraz máme určen na 13.30. Vše se krásně stíhá i s dotankováním nádrže do plna. Vyrážíme. Jelikož má Dawka udělaný roadbook, jede jako první. Vyrážíme směr Makov. Od tama na Bytču a zde se napojujeme na dálnici, kvůli úspoře času.

Dálnici opouštíme u Hlohovce, který posléze projíždíme. Je beznadějně ucpán, naštěstí krajnice je volná a tak se můžeme na motorkách cpát dopředu bez větších problémů.

Z Hlohovce to bereme na Nitru. Po cestě potkáváme takovou malou ZOO. Tak jsme tam posvačili :o)

Po svačince bereme směr Nitra, Nové Zámky a Komárno. Zde máme vyhlídnutý hotel, ale bohužel je plno. Zkoušíme ještě kemp v nedalekých Patincích. Ale opět marně. Nikde nikdo krom jednoho drahého apartmánu, holt je před sezónou. Už se pomalu chystáme odjet někam do lesů, když u nás zastavuje škodovka a z ní vystupuje paní a nabízí nám ubytování. 300 na osobu mi přijde hodně pěkná cena, když vemu, že jsme pro sebe měli celou chatu včetně koupelny a kuchyně :o)

Večeříme, koukáme na TV, prostě pohodka. Kolem deváté večer ještě dojíždí Dawkovi známí – Tomáš a Tomáš :o) Jeden na BMW a druhý na Hondě AT. Parkují vedle nás. Ale spát se rozhodli venku ve stanu, i když místo v chatě bylo. Prostě jsou drsní.

Společně kecáme zhruba do půlnoci. K tomu nějaké to pivko a domácí kořala. Prostě paráda. Oba Tomášové se projevují jako skvělí baviči. Párkrát sem málem spadnul ze stolka ;o)

SOBOTA

Ujeto : 135 km

Vstáváme kolem půl osmé a zjišťujeme nemilé překvapení. Prší. To pro nás není moc dobré. Ale co se dá dělat. Balíme, snídáme, uklízíme. Mezitím se počasí uklidňuje a přestává pršet. Vyjíždíme kolem půl desáté, pro jistotu v nemocích.

Valíme směr Komárno na hraniční přechod s Maďarskem. Ještě že už jsme v Šengenu. Z Komárna směr Budapešť přes Tatu, Tatabanyi a Bicske. Zde jsme navštívili promotérskou akci zdejšího prodejce Sužuji. Myslím, že jsme byli nejvzdálenější účastníci. Tomášové si dokonce půjčili krosku a tu otestovali na místní trati. Tomuto pokušení neodolal ani Dawka. Holt bahňáci se projevili.. :o)

Do Budapešti vjíždíme po placené dálnici aniž bychom platili. Pohoda. Blížíme se centru. Dawka, který nás vede, špatně zahýbá. Takže stavíme na nejbližší benzince a ptáme se na cestu. Tohle zařizuje Tomáš AT, i když vůbec neumí maďarsky a anglicky. Holt machr. Vrací se s tím, že je to úplně jednoduché a že nás tam dovede.

A to byla osudová chyba. Na páté světelné přehlíží Tomáš AT červenou a vjíždí přímo do Audi A4. Jediné co stihnul, bylo motorku strhnout do smyku a narazit do auta bokem. Naštěstí za chvíli vstává a zvedá motorku. My ostatní zatím zastavujeme na chodníku a jdeme mu pomoct.

Okolojdoucí zastavují  a nabízejí pomoc. Naštěstí se zde objevuje jeden profesor, který ovládá jak maďarštinu, tak i angličtinu a stává se naším tlumočníkem. Ještě že tak. Zhruba za patnáct minut je tu policie, posléze i záchranka, která bere Tomáše AT na vyšetření. Do nemocnice ho doprovází i Tomáš BMW. Do toho přijíždí i dopravka a ptá se nás co se stalo a píše protokol. Vše probíhá v lámané angličtině. Paráda :o)

Nakonec to vrcholí tím, že potřebují tlumočníka i do nemocnice za Tomášem AT, páč ani jeden z Tomášů moc anglicky nemluví. Davem jsem byl zvolen tlumočníkem roku a už mě nakládali do auta a pod majáčkama vezli do nemocnice. Neznám lepší zábavu, než projíždět přeplněnou Budapeští stokilometrovou rychlostí  policejním autem.

V nemocnici se dopisuje protokol. Tomáš AT je naštěstí v pořádku, krom odřené nohy a naražených žeber. Dokonce se nám daří i přemluvit policisty, aby počkali na Tomáše AT a i jeho odvezli na místo k motorkám. A opět se jelo s majáčkama, ale tentokráte pomaleji :o)

Vše nakonec dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo a Honda byla téměř nedotčená. Na rozdíl od Audi :o) A dokonce se jí spravilo startování. Ona totiž před havárkou nestartovala. Divný, ale funkční systém opravy :o)

Asi po třicetiminutovém průjezdu Budapeští dojíždíme na místo startu Dakaru. Všude mraky lidí a my uvažujeme, kam to zaparkujeme. Zajíždíme do jedné boční uličky a stavíme vedle nějaké brány. Zvažujeme, kde to nechat, páč na motorkách není vše zamknuté. Pak přichází nápad, zaparkovat to za branou, u které stojíme. Role vyjednávače se opět ujímá Tomáš AT a s ním Dawka. Zmizí v objektu a asi po deseti minutách vychází s úsměvem na tváři. Máme zajištěno parkování. Takže u motorek necháváme co jde a mizíme na startplac fotit.

Všude jsou mraky lidí, ale jde to. Když se tak proplétáme davem, zaujme nás stranou stojící Honda TA 700. Hádáme se zda je to od Jardy Šímy či nikoliv. A když koukneme trochu bokem, vidíme Jardu s manželkou, jak se na nás směje a baví se naší přenicí :o) Dáváme se s ním do řeči. Je to prostě pohodář. A jeho manželka taky :o)

Blíží se pátá odpolední a my pořád nejedli. Obíháme stánky, zda tam neseženeme něco k snědku. Ale moc velký výběr tam není.. jen hot dog a to je docela málo. Zde se k nám přidává další člen naší skupiny – Jarda z Benátek nad  Jizerou. Společně pak jdeme hledat nějakou normální restauraci s normálním jídlem. To se nám nakonec daří a my si dáváme typické maďarské jídlo – pizzu :o)

Je kolem osmé a začínáme zvažovat, kde dnes složíme hlavu. Úvahy některých, že přenocujeme v přilehlém parku sem zamítl. Klidně pod stanem, ale někde za městem. Ať máme klid a nemusíme se strachovat o motorky. Takže jsme se domluvili, že teda pojedeme někam za město. Naštěstí měl Jarda navigaci, a tak nebyl problém se z Pešti vymotat. Jinak musím podotknout, že večerní Pešť je nádherná. Ty nasvícené památky mají něco do sebe.

Jsme kousek za Budapeští a Jarda uhýbá k vesničce Töröbalint a po chvíli nalézá výborné místečko pro nás i naší motorky. Zastavujeme a stavíme stany. K tomu pivečko. Co víc si přát. Při tom se kecá a kecá. Spát jdeme kolem jedenácté hodiny večerní.

NEDĚLE

Ujeto : 420 km

V šest hodin ráno mě budí Jardův hlas známou hláškou „vstávat a cvičit“. Hned po ní se ozývá pes. To už nezní příliš lákavě. Naštěstí se asi po pěti minutách objevuje i majitel psa a odvádí ho. Vylézáme ze stanů a jdeme vařit snídani. Každý něco. Do toho se objevuje i Tomáš AT a pronáší pro mne hlášku dne „…. Ti Němci dělaj tak tvrdé auta…“ směju se tomu ještě teď. Holt havárka dopadla dobře, takže si z toho můžem dělat jen srandu :o)

Po snídani balíme stany a kolem čtvrt na osm vyrážíme zpátky do centra Pešti, kouknout se na start motorek, který je v 8. V centru chytáme zelenou vlnu a na místě jsme během chvilky. Dokonce se nám daří zaparkovat kousek od místa startu, ač je tam zákaz vjezdu :o) Holt maďarská policie je v poho.

Je devět hodin, Tomášové spolu s Jardou odjeli do Dabasu kouknout na první RZ. My s Dawkou  to stáčíme na sever a valíme dom. Cestou ještě Lenka fotí Budapešť ze sedla mašiny.

K hranicím to bereme stejnou cestou, kterou jsme sem přijeli. Cesta je vlastně stejná až do Nitry. Jen se po cestě stavujeme na oběd ve vesničce Velký Kýr. V Nitře odbočujeme na Topolčany a zde následuje 15 km úsek, kde se střídají jedna vesnička za druhou v přímé návaznosti…. Naštěstí nikde žádný radar a dá se jet zhruba sedmdesátkou.

Z Topolčan bereme směr Partizánské. V Nadlicích odbočujeme na Bánovce a odtud směr Trenčianské Teplice. Tento úsek se mi obzvláště líbil svým množstvím zatáček, krásnou krajinou a kvalitním asfaltem. Někdy si tu musím zajet bez bagáže. V Trenčianské Teplé odbočujeme na Ilavu, kde si dáváme kávičku a horké maliny. Lahoda.

A jelikož se připozdívá, bereme to dál do Bytče po dálnici. Přijíždíme do Makova a tam se rozdělujeme. Každý jedem domů – já do Ostravy a Dawka do Dobré. Domů dorážíme kolem 6 večer a na tacháči ne mne kouká číslice 900 km.

Je to za náma a jsme plní zážitků. Jak krásných tak i poněkud trpkých. Ale naštěstí vše dobře dopadlo a to je základ.

ZÁVĚR

Akce to byla parádní, na něčem takovém jsem byl prvně. No, příští rok se tu kouknu možná znova :o) Ještě bych chtěl poděkovat všem zúčastněným, bo bez nich by to nebylo ono a taky těm, co nám v Pešti pomáhali po té nešťastné havárce.