PÁTEK

Mototrally Jeseník je jednou z nejstarších akcí na severní Moravě. Před pár lety jsem jo už navštívil, pouze však v rámci sobotní vyjížďky do Jeseníků, takže z atmosféry srazu jsem toho příliš nepochytil. A proto jsem se rozhodl, že tento sraz navštívím. Svůj podíl na tom má i již pravidelná účast Slona, který většinu místního osazenstva zná ještě z dob svého mládí. Na sraz s náma měl jet ještě i Maro, ale toho prý sklátila chřipka či co. Já sem na tom sice se svým zdravotním stavem nebyl o moc lépe (léčení zranění na pravé ruce), ale doktor jízdu na motorce povolil, tak jsem jel :o).

Na výjezdu jsem se chtěl domluvit se Slonem, ten ovšem nedokázal říci, v kolik pojede, tak jsem tomu nechal volný průběh. Z práce jsem dojel ve dvě, sbalil jsem si věci a po třetí hodině odpolední jsem vyrazil. Zkoušel jsem ještě volat Slonovi, ten byl však již nejspíš na cestě, páč mi to nebral. Jelikož jsem chtěl být v Jeseníku co nejdříve, bral sem to přes Velkou Polom směr Opava. Mohl jsem jet svou oblíbenou trasou přes Raduň, ale né, já musel jet přes Polom. První zácpa byla už na Rudné. Další pak byla v Polomovi, kde se kolona táhla až bůh ví kam. To sem už psychicky nevydržel a stáhl jsem to na starou dobrou cestu na Raduň. Takže kdybych tam jel rovnou, měl bych ušetřený jak čas, tak i benzín. No ale co už.

Další problém jsem cítil v Opavě, jelikož ta bývá v pátky dost ucpaná. Rozhodl jsem se tedy po konzultaci s navigací, že Opavu podjedu a vyjedu až na výpadovce na Bruntál. A to byla chyba. Navigace mne protáhla pod Opavou jedna báseň, jen mne nevyplivla tam, kde jsem si myslel, že mne vyplivne a tak mne čekalo popojíždění vesničkami za Opavou, přes které jsem se musel propracovat na můj požadovaný hlavní tah. Ono kdybych nespěchal, tak mi to je vcelku jedno, silničky to byly pěkné a téměř prázdné. Ale když člověk spěchá, tak ho takové to bloudění moc nebere :o)

Po zhruba půlhodinovém popojíždění a přejíždění různých a jiných vesniček, jsem se konečně dostal až do Hladkých Životic, kde jsem se dostal na výpadovku na Bruntál. Kousek nad Životicemi jsem u restaurace U Kukačky narazil na Slona, Bobra a Čípka. Byla to příjemná shoda náhod. Všichni jsme totiž jeli na sraz do Jeseníku ;o). 

Od Kukačky vyrážíme společně, záhy nás však opouští Bobr s Čípkem, jelikož jedou tankovat. Pokračujeme tedy spolu se Slonem směr Jeseník pro mne známou cestou. Těsně před Jeseníkem nás dohání Bobr s Čípkem. Ono by to nebylo nic divného, kdyby ovšem Bobr nejel na Jawě 250. Fakt nechápu, kde se tam vzal :o).

Společně tedy dojíždíme do kempu v Bobrovníku.  Při registraci mám docela štěstí. Neměl jsem totiž tucha kde a jak budu spát, páč chatky byly všechny plné. Sice jsem měl s sebou stan, ale ten byl jen pro případ nouze. Naštěstí však jeden z obyvatel Slonovy chatky nedorazil a tak jsem měl spaní vyřešeno. Zbyla na mne luxusní postel ;o).

Po ubytování. Seznámení se se spolunocležníky, prubnutí slonovy slivovice sem se vrhnul do centra dění. Spolu se Slonem jsme šli projít kemp, pozdravit se se známýma a hlavně dojít až k výčepu a dát si pivo :o). Osobně moc známých jsem tam neměl, ale teď už můžu říct, že pár známých tam mám :o) Ono u piva a kořalky se skamarádíte velice rychle. Večer probíhal v poklidném duchu. Živá kapela hrála k poslechu i tanci. Tancovali teda převážně starší kozáci :o). No a ten zbytek se jen bavil a pil. Někdo víc a jiný míň. Hlavní bylo, že byla fajn atmosféra ;o). Kecali jsme až do jedné do rána, kdy jsme se Slonem uznali, že je čas jít spát.

 SOBOTA

Vstávám něco mezi sedmou a osmou ranní. Venku už je čilý ruch. Většina už je na nohou a buď snídají anebo už zase pijou :o). Já se chytám první teorie a jdu snídat. Během snídaně si s Hendrixem, Bohušem a Slonem domlouváme trasu sobotní vyjížďky. No, i když domlouváme, to je silné slovo. Daří se nám určit pouze dva body zájmu. A těma jsou poutní místo v Žulové a kousek za Žulovou židle.  

Vyrážíme po deváté hodině směr Žulová. Cesta je suchá. V Žulové jsme během chvilky. Při dojezdu ukazuje Hendrix na kostelík na kopečku. To je náš cíl. Cesta k němu vede po hezké šotolinové cestě, která vyhovuje nám, endurákům, hůř už Slonovi na jeho Suzce. Ale Slon je statečný a vyjíždí za náma až ke kostelíku. Zde si dáváme malou fotopauzu.

Sjezd dolů je o něco horší, ale i ten se daří bez problémů. Vyrážíme vstříc židlím. Ty jsou řekněme pět kiláčků za Žulovou. Já na nich letos už byl, tak čekám se Slonem dole pod kopcem, než se Hendrix s Bohušem vrátí. Po jejich návratu je třeba naplánovat další cestu. Bohuš navrhuje Supíkovice – páč se tam jezdí bojové srazy. Zadávám tedy do navi tuto destinaci a jen upravuji trasu, aby byla o trochu delší a zajímavější.

Volím cestu přes Vidnavu. Nikdy jsem tam totiž nebyl a chcu se tam juknout. A není moc o co stát. Tuto oblast v létě zasáhla povodeň a ještě pořád je to znát. Cestou mi navigace ještě slibuje větrný mlýn. Jenže má domněnka, že se bude jednat o starý dřevěný mlýn je brzy vyvrácena. Jedná se o novodobou větrnou elektrárnu, která nestojí za návštěvu.

Dojíždíme do Supikovic a velení přejímá Hendrix. Jedeme se juknout na nějakou chatu od jeho známého. Vjíždíme tedy do lesů. Nastává opět úsek šotolin, kde si libuju, ale Slon opět trpí. V půlce cesty potkáváme lesáky a tak to raději otáčíme zpět.

Jsme zpátky na asfaltu a vydáváme se směr Mikulovice. Jenže hned po výjezdu potkáváme v protisměru kluky na Saharách (banda ze srazu), jak si to valí na vyjížďku. Tak se otáčíme a jedeme za nima. Dojíždíme zpět do Supikovic k odbočce na lesní cestu, která má vést k zatopeným lomům. Bohuš s Hendrixem jsou rozhodnutí, že jedou se saharákama. To mne již příliš neláká, páč jede už moc velká skupina a taky čekám, že se pojede hodně pomalu. Proto se s rukama loučím a volím si vlastní trasu směrem domů.

K tomu, že pojedu ještě dnes domů, jsem se rozhodl už ráno. Ruku mám v obvazech a nějak to svědí, tak to chcu sundat a mít v klidu. To však na sraze nehrozí a proto volím „ústup“ :o).

Zatímco saharáci a jejich doprovod odjíždí k lomům, já se začínám vrtat v navigaci a hledám nějakou rozumnou trasu domů. Jediné, co bych rád projel je zkratka u Kružberku. Jde o pěknou šotolinu, kterou si chci projet. Než však naladím trasu, vrací se Slon s tím, že se saharákama dál nejede, páč to co jedou je na suzce nesjízdné, a tak se raději vrátí do kempu.

Vyrážím. Nechám se slepě vést navigací. A dělám dobře. Nevím čím to, ale navigace vybírá snad ty největší díry, co v okolí Jeseníků jsou. A to mi vyhovuje. Jedná se totiž o silničky 3. třídy, kde je téměř nulový provoz. A hlavně, odevšad jsou nádherné výhledy do okolí. Pokud mi to situace dovoluje, zkouším i mírné odbočky na různé šotolinové cesty. Tyto vedou většinou do vyšších poloh na pokraji lesů.

Navigace mne dovedla až ke Slezské Hartě. Dělám si snímek do alba a hledám nějakou lesní cestu, která by mne dovedla ke Kružberku. To se mi po chvíli daří. Zajíždím do lesních hvozdů, dostávám se kousek pod hráz Slezské Harty a vyjíždím kousek od zkratky okolo Kružberku. Takže přesně tam kde chcu :o).

Najíýždím na zkratku a po asi dvoustech metrech na mne čekají tři velké kaluže. Jdu do stupaček s tím, že si je hezky projedu. Jenže u poslední nastává problém. Mé silniční obutí nějako nedrží na přilehlém blátě a já i s motorkou letím do kopřiv, které končí menší strží. Naštěstí se mi daří stroj ovládnout a vyjet zpět na šotolinu. V dané chvíli by se ve mně krve nedořezal… Měl sem vážně štěstí.

Dostávám se opět na asfalt a mířím ke hrázy Kružberku. Tam však nedojíždím, cestou potkávám opět cestičku, vedoucí do polí a dle navigace vedoucí někam dál do vedlejší vesničky. Najíždím na ní. Naštěstí jde jen o suchou šotolinu a tak podobný výstup jako v blátivých kalužích se nekoná :o)

Pomalu na mne začíná mrkat žebravý oko a je mi tedy souzeno vyhledat nějakou tu benzínovou pumpu. To se mi daří až v Opavě. Po natankování mé další putování vede do Bravantic, do motobaru U Hanky. Je totiž už odpoledne a já pořád nic nejedl. A taková Boltňačka (místní úprava česnečky) by se šikla. U Hanky jsem během chvíle, no spíš během půlhodinky :o).  Objednávám česnečku. Je dobrá jako vždy.

Najezen a pln zážitků se vracím domů. Najeto něco okolo 400 km po krásných bočních cestičkách, které bych bez navigace asi neobjevil :o). Škoda že mám tu ruku v obvazech, mohl jsem toho najet víc a mít tím pádem více zážitků. Ale i to málo stačí ;o)