Po loňské návštěvě této akce jsem si další ročník nemohl nechat ujít. Takže letos jsem si termín hlídal a i do seznamu účastníků se nahlásil. A o jakou akci že to jde? Jde o komorní srázek cestovatelů v jedné stopě, spojený s promítáním cestopisů – v 99% se jedná o enduro jezdce :o)

Stejně jako loni se akce konala na horské chatě Doroťanka na česko – slovenském pomezí uprostřed beskydských vrchů. Zahájení je v pátek a konec v neděli.

PÁTEK

Na tuto akci jedu stejně jako loni s Dawkou. Sraz máme u něj doma kolem páté odpolední. Na chatu to není nikterak daleko. Trasu na Doroťanku necháváme úplně stejnou jako loni. Tedy po asfaltu na Morávku a pak mírnou offroudovou vložkou na Visalaje a Bílý Kříž. A odtud už po asfaltu až na Doroťanku.

Na chatě jsme lehce před 6 večerní. Dudys nás okamžitě obírá o celých :o) 50 Kč na hlavu za vstupné. Hned na to nastupuje obsluha chaty, která kasíruje za ubytko. A pak už šupito presto zabrat dobrou spací pozici v pinpongárně. Spali jsme tam i loni. Naštěstí tam jsme jako druzí a tak místo máme ;o)

Rychle vybalit a už mažeme na pivo a jdeme se seznamovat s okolní bandou. Některé znám z loňska ale je tu i pár nových tváří :o) Pivo teče, debata taky. Do toho ještě domácí gulášek a můžeme se jít kouknout na promítání. To bylo totiž hlavním programem dne a vlastně celého setkání.

O promítání psát nebudu. Jen napíšu, co vše jsem viděl :o)

Takže reportáže byly z :

Maroka, Mongolska, Kazachstánu a jezera Aral, pár obrázku ze srazu LC8 na Libavé a na konec byl Sqwerův úspěch v Rallye Tuareg v Africe

Spát jsme šli něco kolem druhé hodiny ranní :o) Sice jsem byl ještě jemně vyrušen hlučícím davem z vedlejšího pokoje, kde to vypadalo na bitku, ale naštěstí vše se brzo uklidnilo a mohl jsem v klidu spát :o)

SOBOTA

Vstáváme o půl osmé. Dáváme lehkou snídani a teplý čaj na ohřátí. Páč venku je poněkud fryšno :o)  Během snídaně jsem se rozhodl, si dám s Dawkou trasu offroad vyjížďky.

Na Doroťance je totiž tradiční vyjížďka. A to buď offroad a nebo onroad. Onroad jsem jel loni, tak jsem chtěl letos zkusit tu off. Domluvili jsme se ještě se Šišinem, počkali na Waltra z Třince a mohli jsme vyrazit.

Trasa vedla přes místní kopečky a měla celkem nějakých 100 km. Jenže já v tom terénu nejsem až tak zběhlý, čičina taky na tohle není úplně dělaná a tak jsem si z této trasy dal jen jednu čtvrtinu. Přeci jenom tam byly úseky, které nebyly až tak dle mého gusta a mých enduro schopností :o) A proto jsem kluky opustil pod jedním výjezdem. (A dle slov kluků sem prý udělal dobře, páč pak nastaly místy horké chvilky – jak jsem se dověděl večer po návratu na chatu :o) ) Ale i tak jsem projel pěkný kus cesty a byly místa, které bych si myslel, že s Tigrem ani projet nejdou :o) a zase sem se naučil zvládat některé situace :o)

Takže jsem byl sám v obci Staškov. Moc jsem nevěděl kde jsem a mapu sem měl doma na poličce. Tak jsem jel jen tak na zdař bůh, než jsem natrefil na pro mne již známou cestu. Postupně jsem se dostal až do Makova. Zde jsem si vzpomněl na trasu loňské onroad vyjížďky. Právě v Makově jsme totiž zahýbali někam doleva a přejeli jsme přes kopeček do Velkých Karlovic.

A tuto cestu jsem i objevil. Odbočka to je na Kopanice a kopec, na který se vyjede, je Velký Javorník, ze kterého jsou moc hezké výhledy po okolních kopcích. Po přejezdu Velkého Javorníku jsem vjel do Velkých Karlovic. Zde jsem si zase vzpomněl, že letošní trasa onroad trasy vede přes Kohútku. Říkal jsem si, třeba tam potkám někoho z Doroťanky. Jenže jsem tam byl asi v blbou dobu. Páč ve 12 sem tam nepotkal nikoho :o( Takže jsem si dal česnečku, něco nafotil a mazal dál. Vzal jsem to zpět na slovenskou stranu Beskyd do Lysé pod Makytou. V Lazech pod Makytou jsem si vyjel ještě na místní kopec v domnění, že zde naleznu nějakou zkratku. Bohužel jsem se jen ocitl před branou nějaké chaloupky. Ale aspoň zas byly pěkné výhledy :o)

V Lysé pod Makytou jsem to vzal potom doprava směr na Horní Lideč a tudíž i ČR. Asi půl kilometru před Horní Lidčí jsem zahlédl ukazatel na rozhlednu. Takže další cíl určen. Rozhledna se nachází nad vesničkou Francova Lhota. Jen ten přístup. Rozhledna se nachází na druhém konci vesničky na Čubově kopci. S motorkou se mi podařilo vyjet až nahoru k rozhledně. I když cesta nebyla nikterak hezká :o) Všude samé klacky, větve a šutry. Ale vše dobře dopadlo a já vše vyjel a sjel bez ztráty kytičky :o) . Z rozhledny byl díky příznivému počasí velmi hezký rozhled po okolí.

No ale dost rozjímání. Zpátky do sedla a pokračujeme dál. Další zastávka je u Čertových skal v Lidečku. Zde potkávám kamaráda Raduze z Rychvaldu společně s jeho manželkou a kamarádem Václavem. Pokecali jsme, trochu sem jim doporučil, kam se zajet juknout a pak zas hybaj zpět do sedla. Bylo třeba se pomalu vrátit na Doroťanku :o)  Vzal jsem to již známou cestou přes Vsetín, Bystřičku a Rožnov.

Na chatu jsem dojel kolem půl páté. Dawka už tam byl. A vypadal vcelku vysmátě, i když i utahaně – možná za to mohlo to pivo co držel :o)

Převlíknout se z propocených hader, objednat si pivo a už je dobře. Opět se kecalo, pilo, jedlo. Večer bylo dokonce grilování. Nějaké ty klobásky, žebra a kuřecí steaky. No co víc si může člověk přát. Prostě pohoda. Jen těm cestopisům sem moc nedal. Z velkého výběru sem viděl jen Himaláje od Radovana Jirků a pak kousek cesty kolem světa od Trinidada :o) Nějak sem byl po dni znaven a šel sem zalehnout již o půl jedenácté.

Do pinpongárny se nám nastěhoval ještě Eab s Nicem – kamarádi z Petřvaldu :o)  Mělo to jednu výhodu. V 5 lidech se nám přece jenom líp podařilo pinpongárnu „vytopit“ Ale i jednu „nevýhodu“ :o) Eab měl totiž den předtím k obědu fazole či co… A to bylo něco :o))  

NEDĚLE

Vstáváme docela brzo, již o půl sedmé. Snídaně a balení. Neboli tradice každého srazu. Do toho veselé Eabovo prdění :o) Naštěstí to házel do spacáku :o) Ale potom, jak spacák rozepnul, to vám bylo něco… Dalo by se to považovat za zbraň hromadného ničení :o)

No nic, rozloučit se s těma co už vstali a jedem domů. Je třeba totiž ještě něco doma porobit a hlavně je třeba protáhnout po našich cestách i jawičku.. ;o)