Opět je tu prodloužený květnový víkend a opět jedeme s Dawkou do Polska :o) Jen tentokrát máme daleko menší cíle. Naším cílem je totiž Polská Sahara nedaleko Krakova. A to není opravdu daleko. I když na Polsko, možná i je :o)

PÁTEK

Jelikož to nemáme tentokráte tak daleko, jako loni, dáváme si sraz až v deset hodin dopoledne. Jediné co zůstává stejné s loňskem je místo srazu – ÖMW u ÚANu. Dojíždíme s Lenkou na čas, Dawka už je u stojanu a tankuje do plna. Dolaďujeme poslední drobnosti a už vyrážíme na předem dohodnutou trasu.

Stejně jako loni, i letos vstupujeme do Polska přes hraniční přechod Chałupki. Odtud jedeme na silnici č. 78, která nás vede na obce Wodzisław Śląski. Zde odbočujeme na silnici č. 933 která nás vede až do Chrzanówa.

První zastávku máme u Jeziora Goczłkowieckieho. Mysleli jsme si, že si tam na chvíli lehnem na pláži a třeba i smočíme nohy. Jenže, ona je to nádrž na pitnou vodu. Takže z koupání nic nebylo :o( Ale co. Však je teprve květen. Koupání si ještě užijeme :o) .

Pomalu se blíží poledne a je třeba se poohlédnout po nějakém tom místečku na obídek. Toto se nám daří až v Oświęcimi, kde nelézáme velice hezkou a útulnou hospůdku. (Mám takový pocit, že se to tam jmenovalo U Červeného Draka. Ale jistý si nejsem). Obídek se vydařil a my můžeme razit dál. Zastávky se nepřipouští :o) . Chceme co nejdříve dojet do cíle naší cesty, abychom stihli ještě pojezdit na Polské Sahaře :o)

Prozatím byla cesta bez komplikací. A to jsme museli jet i přes první polskou objížďku. Naštěstí byla velice dobře značená. Problém ovšem nastává v obci Chrzanów, kde se nám nedaří najít odbočku na obec Trzebinia. Prostě v mapě to je a v reálu není. Tak jedeme tak nějak nazdařbůh, jen podle slunce. Jako starověcí mořeplavci :o) Jenže cesta nás opět vyvede do obce Chrzanów. A jelikož se nám nějak nechce motat, je třeba kontaktovat místní obyvatele a optat se na cestu. Domorodce jsme odchytli, vysvětlili co chceme a místní i poradil. Ale ne dle našeho gusta. Odkazuje nás totiž na asi 5 kilometrový návrat a nájezd na dálnici, čemuž se chceme vyhnout… Proto volíme opět svou trasu a jedeme tam, kde vidíme město Trzebinia. Neboli rovnou za nosem. A to se nám vyplácí :o) Dorážíme totiž přímo do centra Tzebinie kde nalézáme hned i odbočku na silnici  č. 791, jež vede do města Olkusz.

Dál už je cesta v podstatě hračka. Držíme se silnice č. 791, která nás protáhne městem Olkusz a vede nás dál k našemu cíli. Před městem Klucze odbočujeme doprava na město Krzywoploty. V této dědině totiž víme od kamaráda PetraXRV o jednom fajn ubytování.

V Krzywoplotech je už vcelku hračka najít naši ubytovnu. Jaké je však naše překvapení, kdž zjišťujeme, že je plno. Psal jsem sice mail s žádostí o rezervačku, ale odpověď s tím, že je plno mi však nějak nedošla :o( . Naštěstí jsme na vše připraveni a v bagáži si já i Dawka vezeme stany. Sice jsme je nechtěli použít, ale nemáme jiného východiska. Paní Hanka (majitelka ubytovny) totiž obvolala místní ubytka a všude je plno. Holt v Polsku je teď holt taky prodloužený víkend.. :o(

V kempu se potkáváme se skupinkou dalších pěti enduráků, kteří se taky přijeli vyřádit na saharu. Jsou to dva češi a tři Slováci. Honem stavíme stany a vybalujeme, abychom se ještě za světla dostali na „poušť “. Je kolem 6 večer a my pomalu vjíždíme z Chechła na pustinu. Zprvu jedeme i s babama, ale je čím dál hlubší písek a tak musí holky dolů a my s Dawkou pomalu pokračujeme vpřed. Cestu nám až zahradí místní, jež vytahují z písku dodávku jednoho Slováka, který tu chtěl zakempovat. Vše se daří díky výkonnému navijáku na Nissanu :o) . S Dawkou se rozhodujeme, že dál už nepojedeme a  uděláme si tu takový „základní tábor“ . Sundáváme kufry a jdem to zkoušet. Musím říct, že jízda v písku není žádná sranda. Furt to hrabe, jede kam nechcete a každou chvíli si myslím, že už to složím :o) . Naštěstí se to ani jednou nestane a motorka tak zůstává nedotčena :o)

Po půlhodině toho máme s Dawkou oba docela plný brejle. Pot se ze mne jen řine a tak nastal čas opustit toto místo a vrátit se do kempu. Takže nasadit kufry a hurá zpátky. Po cestě se stavujeme ještě na hlavní části pouště – Dąbrówka . Je tu pěkný výhled na největší část pouště a i starý vojenský bunkr. Přeci jenom se jedná o vojenský prostor (myslím že už bývalý) .

Je půl osmé, když opouštíme polskou saharu a mizíme zpět do kempu udělat si nějakou večeři. Dnes nás čekají grilované klobásky. Kluci slovenští mají s sebou totiž gril a my jsme s nima domluveni, že se tam můžem s klobáskama vecpat :o)

Při dobrém jídle a piti sedíme se Slovákama až někdy do půl jedenácté. Kecá se o všem možném. Je to dobrá partyja s kterou je zábava. Škoda že zítra odjíždějí.

SOBOTA

Ráno kolem šesté mne budí dopad kapek na stan. To se mi vůbec nelíbí. Přeci jsem nepřijel do Polska sedět ve stanu. Doufám, že to přejde a jdu ještě chrnět. Vstáváme až kolem půl osmé jako první. Venku už naštěstí neprší. Ale zataženo je furt. Jdu hned pro vodu a vaříme si ranní kafíčko na probuzení. Do toho nějaká ta snídaně a už se probouzí i Dawka s Verčou. Taktéž si vaří a snídají. Domlouváme si dnešní trasu. V plánu je nějaký ten hrad, kterých tu je kupa a pak i nějaká ta jeskyně. I těch tu je v okolí pár.

Těsně před desátou si do kufrů balíme to nejnutnější a razíme pryč. První zkusíme asi největší zříceninu  hradu v okolí – Ogrodzieniec, který leží cca 30 kilometrů od Krzywoplotů na silnici č. 791. Lenka o něm našla nějaké info, tak proč se tam nekouknout. Jen nás vystrašila nějakým šíleným vstupným. To se však naštěstí nekonalo :o)

Hrad jsme našli velice jednoduše, stejně jako hezké parkování hned pod ním. Do kufrů jsme zamkli přilby a bundy a jde se na hrad. Vstupné je velmi lidové. Pouhých 5,5 Zl  (cca 35 Kč) Hrad je docela velký a je na něm připraven i nějaký program pro návštěvníky. Dole jsou lučištníci a nahoře nad náma jezdí turisti na lanovce.

Obloha se krásně vyčistila a slunko začíná docela prát. Ještě že fouká. Ale i tak dostáváme žízeň. Jdeme tedy do místní nálevny dát si nějaké pivko. Samo že nealkoholické :o) jenže ouha. Není. Mají pouze nějaký chlebový kvas. Takže ho zkoušíme. Všem chutná, bo prý je sladký. Asi mám nějaké divné chutě, bo mi to nějak nejede. Takže zabavuju Lence její Fantu a dávám ji svůj kvas.

Napití a odpočatí z „dlouhé“ cesty :o) Si jdeme konečně prohlédnout hrad. Jenže mezitím na hrad přibylo nějak moc lidí. Jak tu bylo ráno poloprázdno, tak teď, kolem půl dvanácté je tu těch lidí nějak moc. Hrad je rozlehlý a pěkný. Dostanete se úplně všude, jen to má jeden háček. Pokud jsou někde nějaké schody, vždy jsou velice úzké. A tak, když jedni chcou jít nahoru a druzí dolů, vzniká dost zapeklitá situace. A sem tam vznikají takzvané "fronty na frontu" :o) Názorným příkladem byl náš výstup na hradní věž. Nejdříve jsme čekali abychom se dostali nahoru a jen co jsme tam vylezli, už jsme čekali ve frontě na cestu dolů. No prostě zábava. Proto jsme zvolili taktický ústup.  A myslím, že v pravý čas. Páč když jsme procházeli vstupní branou, nestačili jsme se divit. Před hradem byla cca 50 metrová fronta na vstupenky a následný vstup do hradu. No mazec. Ještě že jedeme pryč :o) .

Hrad byl za náma a před náma návštěva jeskyně. Domluvili jsme se, že navštívíme Jaskinii Wierzchowskou. Ta měla být dle internetu poměrně velká a tudíž pro nás i zajímavá.  Vydáváme se tedy po silnici č. 790 směr Pilica, kde odbočujeme na silnici č. 794, směr Skała.

A opět nastává klasický problém. Je čas oběda a je třeba tudíž najít nějakou hospůdku. Jenže to se nám nějako nedaří. Prostě v žádné vesničce nemůžeme nic najít a když už tam něco jako restaurace je, je zavřená.

Kolem půl druhé toho mám už plné zuby a zastavuju na náměstí v obci Skala a ptám se místních, kde se tady dá najíst. Doporučují mi restauračku Pecinek nedaleko náměstí v takové zapadlé uličce. Jdu se tam juknout, zda vaří. To se mi potvrdilo, ale není tam kde parkovat. Proto necháváme motorky na náměstí a do restaurace jdeme pěšky. Hospůdka je to malá, ale vcelku útulná. Jídelníček je na stole a tak si nějak vybíráme. Daří se nám i objednat. I když, Dawka dává servírce docela zabrat ;o) .

Po nějaké chvilce dostáváme oběd na stůl. Porce velká a jídlo chutné. A ve výsledku ani nikterak drahé. Takže za svoji osobu sem byl spokojen :o)

Kolem třetí odpolední opouštíme obec Skala a bereme to směrem na Ojców a Wierzchow. Ojców nás překvapuje nezvyklým počtem turistů. Těch je tu opravdu mrtě. Je to dáno tím, že je tu hrad, jeskyně a k tomu i pískovcové skály. Proto toto místo jen projíždíme. Dostáváme se až na hlavní tah z Olkusze do Krakova. U ní nalézáme odbočku na Netopýří jeskyni. A rozhodujeme se, že ji navštívíme. A děláme dobře. U vchodu není totiž nijak narváno a tak by to mohlo proběhnout v klidu a ne s hromadou Poláků za krkem :o)

Kupujeme lístky opět za nějakých 5 Zl. - to sou ceny :o) a jdeme na prohlídku jeskyně. Prohlídka je hodně jiná než u nás. V jeskyni se může normálně fotit a hlavně je v ní děsný hluk. U nás průvodce vždy návštěvníky utiší (a nemá s tím nikdy moc práce) a povídá o jeskyni. V Polsku si průvodce drmolí svoje a je mu jedno, že ti vzadu neslyší přes hlučíčí dav. Ale co, jak říká Dave Lister – Jiný kraj, jiný varm :o)

Od jeskyně odjíždíme kolem půl páté a valíme po hlavním tahu do Olkusze a odtud do obce Klucze. Chceme se ještě podívat na poušť z druhé strany a taky ještě zvažujeme návštěvu cukrárny :o)  vyjíždíme na kopec nad obcí Klucze, kde se vypíná strážní věž. Je odtud velice krásný rozhled po okolí. Jsou vidět všechny hlavní části pouště. Ale díky tomu je tady i kupa místních a hlavně skla. To jsem zapomněl napsat – nevím čím to je, ale na všech navštěvovaných místech pouště byly střepy z flašek od piva a vína.  Poláci mají asi rozbíjení flašek jako národní sport… hovada.

Kolem tři čtvrtě na sedm opouštíme vyhlídku a mizíme zpět do kempu. Je třeba se umýt a hlavně navečeřet. Večer jsme si chtěli udělat ohníček, ale k ohništi se nastěhovali lidi z ubytovny a měli tam nějakou svojí malou "impreze". Naštěstí nebyli moc hluční a my mohli jít kolem desáté večer spát.

NEDĚLE

A je to tu zas. Je třeba se vrátit domů, do všedního života. Takže nasnídat, sbalit věci a hurá domů. Nechce se mi vracet stejnou cestou a proto domlouváme s Dawkou novou trasu. Vezmeme to kolmo dolů směrem na Slovensko a u hranic to stočíme na Ostravu :o)

Z kempu odjíždíme lehce před desátou a míříme na naši poslední zastávku, zříceninu hradu Rabstyn. Tato se nachází hned nad městem Olkusz a máme ji tedy skoro po cestě. Opět chvilka malinkého bloudění, ale to bez něj by to byla vcelku nuda, ne :o)

Na hradě se právě konají nějaké cyklistické závody. Nikterak však neomezují v návštěvě hradu. Všude nacházíme kupy střepů. Holt hojně navštěvovaný hrad, no :o)

Sluníčko začíná vcelku slušně hřát a to nás žene zpět do sedel. Přeci jen domů to máme něco kolem 200 kilometrů. Z Olkusze to bereme po známé cestě na Trzebinii a Chrzanów. Odtud pak po silnici č. 781 do Zatoru, kde potkáváme první zácpu. Tu naštěstí projíždíme jako motorkáři. Nadrzo předjíždíme a cpeme se kam nemáme. Naštěstí jsou polští řidiči na toto asi zvyklí :o)

Ze Zatoru to pereme po hlavním tahu č. 28 směr Wadowice a Sucha Beskidzka. Během cesty se snažíme najít opět nějakou restauračku na oběd. Jenže je neděle a to znamená, že většina hospod v Polsku je zamluvená a tudíž nás neobslouží. 

Nyní bych popsal jednu veselou historku z natáčení :o)

Našli jsme si jednu zapadlou restauračku. Zaparkovali jsme a pro jistotu jsme se s Dawkou šli optat, zda nám dají oběd. Odpověď od servírky byla kladná. Takže jdeme pro holky, ať si jdou přisednout. Nějakých deset minut vybíráme co si dáme. Když už si vybereme, jdeme si objednat a ta samá servírka nám hlásí, že tu mají objednanou nějakou společnost a že se musí optat kuchaře, zda nám uvaří. Ten toto rezolutně odmítá a my nasraně opouštíme lokál. No měli jsme sto chutí tu servírku přetrhnout a pak zatlouct do země.. krávu jednu blbou..

Ale co, prostě Polsko. Na to si musí člověk zvyknout. Jedeme tedy dál s tím, že zkusíme ještě jednu hospůdku a pokud ani ta neklapne, kašlem na to a mizíme na Moravu hladoví. Naštěstí se nám však daří restauračku najít někde na silnici č. 28. Když jsme se šli s Dawkou zeptat, zda vaří, docela v nás při vstupu do lokálu hrklo. Restauračka vypadala poněkud luxusně na oběd pro cestovatele. Pro jistotu jsme si nejdřív zkontrolovali ceny v lístku. Naštěstí ceny v normě a tak nebyl problém. Usadili jsme se na terase a už to lítalo. Servírka kolem nás běhala a úslužně obsluhovala. Vznikla jen jedna trapná situace, kdy nám dohromady přinesli brambory pro 4 osoby na jednom talíři a těch brambor bylo sotva pro dva lidi. Tak jsme požádali o přídavek a pak už to bylo ok. Aspoň že ten řízek byl velkej :o)

Najedeni a spokojeni jsme razili dál. Ve městě Sucha Beskidzka odbočujeme na silnici č. 946, která vede směr Żywiec. A v tomto městě začíná „nejlepší část“ naší cesty do Polska. Nejdříve se mi nějak daří ztratit směr na západ a vyjíždím z Żywce na východ. To že jedu blbě si všímám až ve vesničce Świnna. Nechce se nám vracet, takže v mapě hledáme nejbližší možnou cestu. Ta vede přes  Trebinii a Juszczynu. Při průjezdech těmito dědinami se utvrzují u místních, že jedu dobře. Přeci jenom mne to bloudění moc nebaví a stupeň mé nasranosti docela stoupá. Naštěstí se za chvíli vymotáváme a jsme na správném hlavním tahu směr Čadca. Hrneme si to po hezké nové silnici. Ta však po chvíli končí a jedeme zas po rozhrkaných silnicích přes malé dědiny. To by až tak nevadilo, kdyby se tyto cestičky neopravovaly, což má za následek zácpy. Díky nim je naše průměrná rychlost přibližně 30 km/h. Což je v tom vedru docela „fajn“ :o(

Všechny tyto problémy naštěstí končí v obci Szare, kde odbočujeme na silnici č. 943, která vede do Jablunkova. Odměnou za všechny trable se zácpami a podobně nám je právě silnice č. 943, která vede po hřebeni polských Beskyd a jsou zde opravdu nádherné panoramata. Sem se musím někdy hrknout jen na odpoledne na kávičku. Je tu opravdu moc pěkně.

Konečně hranice. Pomalu sjet do Jablunkova a pak hurá už normální rychlostí domů, do Ostravy. S Dawkou se loučím už v Jablunkově, jelikož tomu chci trochu naložit, abych byl doma co nejdřív. Páč ty zajížďky a zácpy nás stály víc času, než jsme předpokládali.

Doma jsem kolem půl šesté, unavený, ale spokojený. Za víkend jsme najeli 600 km, což by v českých podmínkách bylo zhruba 800-1000 km  :o)

ZÁVĚR

Polsko opět nezklamalo a já se jen utvrdil v tom, že tato země stojí za návštěvu a její prozkoumání. Jen si člověk musí dávat rozumné porce kilometrů na den a hlavně se vrátit do republiky nejlépe ještě v neděli dopoledne :o)