Sezóna se nám blíží ke konci a je teda čas cestovatelského srazu na Hartě. Po loňské návštěvě tohoto srazu jsem se rozhodl, že ho navštívím i letos. Je to obdoba srazu na Doroťance, jen bez vyjížďky. Zkoušel jsem na tento sraz zbantovat pár kámošů, ale nedařilo se. Nakonec se mi podařilo domluvit se aspoň s Bohušem. Ten sice na Hartě nezůstal na noc, ale alespoň jsme si v sobotu společně zaoffili :o).

Cestu na Hartu jsem vzal přes známé šotolinové cesty. nechtěl jsem se pouštět do žádných větších akcí už jen proto, že Bohuš měl zadní TKC docela sjeté. Ale i tak to stálo za to. Jeden bahnitý výjezd, pak bahnitý sjezd, dva brodíky a x kiláčků pěknýma šotolinkama bez provozu :o) Co víc si přát.

Na Hartu jsme dorazili kolem půl čtvrté odpolední. Už zde bylo několik známých tváří. Když jsem zaparkoval u lidí, s kterýma jsem loni sdílel pokoj, zjistil jsem, že nespí přímo na chatě, ale na blízké ubytovně. No a jelikož cena byla příznivější, tak jsem neváhal a přidal se :o). Do hospůdky to byl kousek, tak co :o) A ušetřené penízky jsem mohl projíst :o).

Večer začal klasickou konverzací a družením. přece jenom s některýma lidma jsem se neviděl i rok. Takže kecat bylo o čem. Okolo sedmé hodiny začalo promítání cestopisů. Sic jsem jich moc neviděl, přece jenom únava byla značná, stačilo to. Páč Trinidadovo Rusko bylo hodně inspirativní a Šíšovo Mongolsko mne jen utvrdilo v tom, že na takovouhle akci ještě nemám morál... Je třeba trénovat a jednou to možná půjde :o). No a do toho ještě Roman pouštěl nějaké záběry z Motoráj rally. Neboli příjemně strávený večer :o).

V neděli se vstávalo do mrazivého rána. Motorky namrzlé, cesta namrzlá, ale obloha jasná a bez mráčku slibovala příjmenou cestu domů. Ráno jsme se stavili zpět na chatu za ostatníma, abychom ještě nazávěr pokecali a ve výsledku se i rozloučili. Odjížděl jsem kolem deváte ranní, jelikož jsme chtěl být brzo doma ;o). A taky jsem se chtěl ještě trochu projet :o).

Zpět domů jsem to vzal přes Bruntál a Opavu. Již několikrát jsem si chtěl totiž projet jednu cestičku, kolem které jezdívám. No a tentokrát jsem se k tomu konečně dostal. A stálo to za to :o) Jediné co mi zkazilo radost bylo rožnutí kontrolky rezervy, což znamenalo urychlený návrta do civilizace a nalezení benzinky :o(. Ale nevadí. Vím kam příště zase zajet. Po naplnění nádrže jsem si chtěl ještě projet jeden offík pod Opavou, jen z druhé strany, než ho běžně jezdívám. Jenže jsem opět, již asi po třetí nanešel nájezd na tutocestu. Oplátkou za nenalezení staré cesty bylo nalezení cestiček nových :o) Takže pro příště... ;o)

elkově sraz hodnotím na výbornou. Sešla se opět dobrá parta, nabral jsem pár inspirací a hlavně se dobře pobavil a pojezdil.