PÁTEK

Rok se s rokem sešel a je tu opět další setkání cestovatelů na horské chatě Doroťanka. Po návštěvě posledních dvou ročníků jsem si tento ročník nemohl nechat ujít. O co že vlastně jde? Jde o setkání lidí s podobným cestovatelským myšlením, kteří ve většině případů sedlají cestovní endura. Toto setkání je okořeněno promítáním a prezentací jednotlivých cest a v sobotu ještě vyjížďkou. Buď „off“ a nebo klasickou „on“ (po asfaltu).

Letošní Doroťanka pro mne měla jedno prvenství. Měl jsem totiž prezentovat svou loňskou návštěvu Ukrajiny. Teda prezentovat, měl jsem zaskakovat za Marka, který však z jistých důvodů nemohl dorazit.

Parťákem pro letošní cestu byl opět Dawka. Ani cesta na chatu se nijak nezměnila. Opět jsme zvolili lehký offroudek přes Morávku, Visalaje a Bílý kříž. Cesta je to již známá a prověřená. Na chatu jsme dorazili něco po čtvrté odpolední a byli tak mezi prvními návštěvníky. Zabrali jsme klasicky pinpongárnu a již s lehkými motorkami (i když Tiger i bez batohu byl pořád dost těžký) jsme se jeli drobátko projet. Oba jsme se totiž v sobotu nemohli zúčastnit vyjížďky – holt jiné povinnosti. Tak jsme si to chtěli vynahradit.

Jelikož se blížil podvečer, nepouštěli jsme se do žádných větších akcí :o). Vzali jsme to podél česko-slovenské hranice a po červené TZ směr Klokočov. Nejhorší byl asi začátek. Výjezd od Doroťanky byl totiž okořeněn „přeskokem“ 3 vyhrabaných kanálů :o) Ale vše se zvládlo bez ztráty kytičky, ale dolů bych to jet nechtěl :o) Po vyjetí na kopec už vlastně šlo o takovou lehkou hřebenovku. Ale krásnou. Po ujetí 2-3 kilometrů jsme se dostali na Slovenskou stranu kousek pod hraniční přechod Klokočov. Když jsme uvažovali kam se s Dawkou vydáme dál, padl návrh jet dále po červené. Sice se mi to moc nelíbilo, ale co už. Přece se nebudeme hned vracet. A dobře jsme udělali. Z asfaltu nás červená TZ zavedla opět na hřebeny Beskyd a po nich táhla směr Bílá. Opět krásná cestička. Ještě že už skoro týden neprší, páč jet to po období dešťů by se mi vážně nechtělo. Takhle jsem projel bez obtíží i se svýma sjetýma mitaskama :o)

Po pěkném asi 3-4 kilometrovém úseku jsme se dostali na vrchol Bobek.  Z něj jsme se dali dál běžkařskou trasou směr Bílá. Jenom se nám na ní nepovedlo dojet. Asi jsme někde špatně odbočili, jelikož jsme vyjeli na silnici, jež vede na Klokočov a vlastně asi 400 metrů pod odbočkou na Doroťanku.

Blížila se šestá večerní a začal se u mne a Dawky objevovat nový syndrom.  Dostávali jsme chuť na pivo. Takže volba byla jednoduchá. Pro dnešek na šotoliny kašlem a vracíme se na chatu a hurá na pivo :o) Při návratu na chatu jsme zjistili, že osazenstvo se značně rozrostlo. Takže bylo třeba se začít družit, pokecat se starými kamarády a seznámit se s novými. Tak to běželo celý večer. Jen po setmění jsme si zpestřili program poslechem páru cestopisů. Konkrétně Turecka, pak krátké video z Tunisu od Vládi a Dalibora a pak ještě kousek dalšího Turecka. Během toho jsme pojedli halušky a popili nějaké to pivo. Okolo desáté večerní na mne pokynul Petr TA, že už je čas, abych přednesl tu svou Ukrajinu :o) Tož jsem odprezentoval své, ukázal pár narychlo stažených fotek z netu (o své prezentaci jsem se dověděl v pátek v práci :o)). Prezentace krátká a stručná. Bo bylo třeba dál dodržovat pitný režim.  Jen z cestopisů jsem už moc neměl, páč jsem byl více venku či u baru. Ale nelituju. Seznámil jsem se s partou ze Zlína a Jihlavy. Dobře se kecalo, dobře se pilo. Prostě pohoda, klídek. Spát jsem šel někdy kolem druhé ranní :o)

SOBOTA

Vstával jsem opět brzo. Ale abych nebudil ostatní, podřimoval jsem až do sedmé ranní, kdy se začali budit o okolní spoluspící. Nastalo ranní balení. Jak já tuhle činnost nemám rád :o) Kolem chaty už byl mírný rozruch. Nebyli jsme první, kdo vstali. Jediné co chybělo, bylo něco k jídlu. Naštěstí majitelka chaty rychle udělala něco k snědku, takže už před 8 se dalo jíst. Párečky, k tomu kofolka a pokec s kámošema. Co víc si přát :o) No a kolem deváté hurá domů. Sic nerad, ale musí to být. Doma je práce jak na kostele. S Dawkou jsme to vzali opět po červené na Klokočov. Jen se dotknou kola asflatu, tak se v protisměru objevuje černožluté BMW a hádejte kdo je v jeho sedle. Ano, je to HonzaTA,  s kterým jsme se kousek od Doroťanky potkal asi 3 týdny zpátky. Jen tehdá jsem si to šinul na své Jawičce ;o) Holt máme na sebe v téhle oblasti štěstí. Honza jel zrovna objevovat nějaké šotoliny na Slovensko.

Cesta domů už byla pohodová a asfaltová. Cestou jsme se s Dawkou ještě zastavili na Prašivé, kde zrovna probíhal sraz veteránů. Pozdravil jsem pár známých, pofotil stroje a mizel domů, do Prahy, do Podolí… :o)

Takže tak nějak to proběhlo. Bylo fajně, kupa fajn lidí, fajné cestičky, co víc si přát. Takže zase za rok na Doroťance :o)

Fotogalerii z Prašivé a veteránské akce tam naleznete  tady