10.7. 2010 se měl můj dobrý kamarád ženit a já jakožto jeho svědek jsem mu chtěl udělat nějakou tu rozlučku se svobodou. Jelikož jsme oba motorkáři, nebylo jiná volba než podniknout nějakou poslední „pánskou jízdu“. Bo přece nepůjdeme utrácet peníze někam do bordelu a nebo jiných pochybných podniků, ne :o) . Původní plán byl jet do Rumunska, ale Mirkova nastávající mu tuto „necivilizovanou“ destinaci zatrhla a já musel vymyslet nový plán.

Jelikož se mi do Alp nechtělo, vymyslelo se teda, že obrazíme Českou republiku podél hranic. Tuhle cestu jsme sice plánovali na Jawách s kámošem Davidem, ale než my se k tomu dokopem.. :o)

No a jelikož mám ještě kamaráda Radka, kterému jsem slíbil, že ho vemu na nějakou akci, páč je to zelenáč co se motorek týče, byla sestava jasná ;o). Jelo se ve složení já s Tigerem, Mira na svém TDM 850 a Rado se svým zánovním V-stromem 650.

PÁTEK 2.7.2010

Cíl: Polom, kousek od Olešnice v Orlických Horách

Stav tacho: 305 km

S Radkem máme scuka u garáží o půl druhé. Máme je totiž skoro vedle sebe. Nabalení děláme ještě společnou fotku a už míříme do Ostravy k Mittalu, kde pracuje Radkova přítelkyně Pavlína. Radek se totiž musí rozloučit. Tohoto zlozvyku ho musíme odnaučit :o).

U Mittalu jsme během deseti minut a já zjišťuji první a i poslední závadu na téhle cestě. Nějak se mi kousla navigace a nereaguje na žádné povely. Ani nadávky a výhružky s ní nehnou. Nedá se nic dělat, pojedeme holt po staru – podle papírové mapy. Ještě že jí s sebou tahám, jinak by byla navigace poněkud horší :o).

Dnešním cílem je Olešnice v Orlických horách, kde mám v plánu přespat na mnou oblíbené horské chatě Čihalka. Do Olešnice má dojet i Mira, páč je to pražák a tak to má do Orlických hor blíže než k nám do Ostravy. Jelikož máme před sebou celkem slušný kilometrový nájezd, volím pokud možno co nejrychlejší cestu. Z Ostravy to bereme po výpadovce na Opavu a Bruntál. Před Bruntálem stavíme na kofolu v hospodě U Kukačky. Zastavuji záměrně, páč chci dát navigaci ještě jednu šanci, aby se rozjela. Ale ona ne a né. Takže mizí do kufru. Během kofoly ještě zvládám volat kámošovi Lukášovi, u kterého si mám vyzvednou plexi na sajdu. Vše se daří a domlouvám si s Lukášem sraz ve Starém městě u Bruntálu.

Ve Starém Městě jsme něco před třetí odpolední. Vyzvedáváme Lukáše v práci a mizíme k němu domů, kde na mne čeká dáreček :o). Cestou nás Lukáš povodil po jedné moc hezké šotolince. Mi se líbila. Horší to měl Radek, který byl s naloženou motorkou na šotolině poprvé. Ale zvládl to dobře ;o). Dorážíme do dnešního prvního cíle – Lukášovy garáže. Zde na mne čeká již připravené plexi na sajdu. No a když se tak s Lukášem bavíme, vypadává z něj, že má ještě někde zakopanou střechu na sajdu, kterou má k ničemu :o). Chvíle napětí, hledání a i střecha je na světě. Věci rychle přikurtuju na motorku, rozloučíme se a mizíme dál. Další zastávka Vrbno pod Pradědem.

Do Vrbna to máme co by kamenem dohodil a je to dobře. Páč plexi a sřecha na kufrech drží jen pomocí izolepy. Ve vrbně hodím věci na chalupu, pozdravím se s rodinou od Mirka a už si to uháníme dál jak Šemík k Neumětelům :o).

První drobná cestovní komplikace přichází v Karlově Studánce. Ta je totiž uzavřena z důvodu rekonstrukce hlavní ulice. Tuto uzavírku však překonáváme vcelku jednoduše – prostě projedeme staveništěm :o). Pak už to jde hladce. Přes Skřítek do Šumperku, dál na Červenou Vodu a v ní odbočit na Králíky. Zde máme další pauzu. Je třeba se trochu posílit a hlavně nesmím úplně odrovnat Radka. Je to přeci jenom jeho první delší štreka ;o).

Kousek nad Králíkama zajíždíme k pěchotnímu srubu válečného opevnění. Jsou tu zde i dva nadšenci, kteří srub udržují v provozu a rekonstruují ho. Chvíli se s nima dáváme do řeči, uděláme pár fotek a mizíme dál. Hodiny neúplatně kvapí a do Olešnice to máme ještě asi sto kiláčků. Když jsme tak stáli u toho pěchotního srubu, napadla mne myšlenka, že podobný srub je i u Olešnice a možná by u něj šlo přespat…

K Olešnici dorážíme okolo půl osmé večerní. A tak jak mne napadlo, tak i činím. Zajíždím ke tvrzi Skutina a zjišťuji, že je zde příjemný rovný plácek, kde se dá zakempovat. Dokonce je nedaleko i kadibudka. Takže nádherný luxus. Odstavujeme tedy s  Radkem motorky před bunkrem a jdeme vařit. Během vaření ještě píšu Mirovi, kde nás má hledat. Stan chci rozbalit až později, kdyby nás chtěl náhodou někdo od bunkru vyhodit. To se však nestalo. Během vaření doráží i Mira, takže jsme kompletní.

Po večeři si ještě chvíli hraji s navigací a snažím se přijít na to, kde je chyba proč to nejede. Nakonec zjišťuji, že mám i ulomený konektor u zásuvky. Takže, možná i v něm je bota, ale kdo ví. Nechám to tak, Pojedeme prostě podle mapy :o).

Kolem deváté večerní stavíme stany. Je vlahá noc, hvězdy svítí a všude klid. Spát jdeme po desáté večer.

SOBOTA 3.7.2010

Cíl: Petrovice

Stav tacho: 4xx km

Sic jsme na dovolené, vstáváme brzo. Teda máme tak nastavený budík. Je třeba totiž co nejdříve sbalit stany, aby nemohl případně někdo moc nadávat. Vše se daří podle plánu a během sušení stanů si děláme snídani. Ráno využívám i nedalekou kadibudku, kde si vychutnávám krásu okolí, páč z otevřených dveří je nádherný výhled na místní kopce :o).

Tábořiště opouštíme před osmou ranní a mizíme směr Olešnice. Zde po pěkně šotolině přejíždíme do Polska, kde chceme navštívit místní Góry Stolowe. Jde o pokračování Adršpachských skal na polské straně. Průjezd touto lokalitou je pěkný, dá se zastavit přímo u skal, které lemují cestu. Měl jsem tip, na jednu vyhlídku, ale tu se mi nepodařilo bohužel najít. Nu což, aspoň důvod, proč se tam vrátit :o).

Ze skal pokračujeme přes Kudowa Zdrój směrem k českým hranicím do Broumova, kde si dáváme první pauzu. Je totiž dost hic a je třeba se osvěžit. Jedeme si dát zmrzlinu na místním náměstí.

Další naše cesta vede směr Krkonoše. Napojujeme se na hlavní tah na Vrchlabí. V Mladých Bukách však odbočujeme na vedlejší cestu č. 296 směr Pec pod Sněžkou. Blíží se dvanáctá a začíná se ozývat břicho. Je třeba se na další cestu posilnit. Nastává mnou neoblíbená činnost – hledání hospůdky. Naštěstí se nám to daří vcelku dobře. Nacházíme pěknou a útulnou hospůdku v obci Svoboda nad Úpou, kde mají dokonce menu se zákuskem. Takže není co řešit. Odstavujeme motorky a jdeme vyzkoušet nově nalezené restaurační zařízení. A výsledek stál za to. Dobré polévka, hlavní chod taky v pohodě a vše završeno domácím štrúdlem. Co víc si přát. Max se po obědě natáhnout a dát si dvacet :o). Jenže takový luxus si dovolit nemůžeme. Před náma je ještě kus štreky. Holt si odpočineme v sedle :o).

Bereme to dál přes Černý Důl a poté opět po hlavním tahu směr Liberec. Tento kopíruje řeku Jizerku. Je takové horko, že se u ní zastavujeme. Je to takové drobné zákoutí pod zříceninou hradu Nístějka. Nejsme zde sami. Holt místní koupací místo. Takže kalhoty dolů a smočit aspoň nohy. Mira, jakožto největší blázen se do říčky noří celý.

Po krátké pauze a osvěžení opět sedáme do sedel a míříme směr Tanvald. Cestou mi do nosu cvrnkne cedule, jež hlásí odbočku na rozhlednu Štěpánka. Neváhám tedy a obracím směr naší jízdy právě k této rozhledně. Parkoviště je asi 150 metrů od rozhledny. Člověk se při mírném stoupání zapotí, je však odměněn příjemným a ničím nerušeným výhledem na Jizerky, Krkonoše a i Ještěd byl k vidění.

Hodiny však neúprosně utíkají a je třeba valit dál. V Desné odbočujeme na silnici č.290, jež nás vede kolem přehrady Souš až do Frýdlantu v Čechách. V místním obchodě obstaráme  drobný nákup zásob a opětovné osvěžení v podobě nanuku. Je totiž děsný vedro. Ale co se dá dělat,.vybrali jsme si termín, tak trpme :o).

Naším dalším cílem je městečko Lobendava, jež je nejsevernějším místem naší republiky. A jelikož jsme líní, a hlavně limitováni časem, jedeme z Frýdlantu do Lobendavy přes Polsko a Německo. Je to jen chvíli, ale nám to ušetří hromadu času. Do Lobendavy dojíždíme po páté odpolední. Je třeba se vyfotit a jedeme dál. Cestou dál si všimnu ještě odbočky někam k severu. Odhaduju to na cestičku k hranicím s Německem. Neváháme tedy a vyrážíme až tam. A nemýlíme se. Cesta nás vede k německé hranici a považuji toto místo za nejsevernější navštívený bod v ČR.

Vracíme se zpět na hlavní cestu a jedeme dále na západ. Dnešním cílem je dojet někam k Děčínu, kde bychom rádi přespali. Opět volíme poněkud úsporné řešení. Cesta po české straně by totiž znamenala opět větší kilometrový nájezd a tedy i větší časovou náročnost. Volíme tedy přímější cestu a to přes Německo až do Hřenska. Cesta Německem proběhla bez komplikací, teda až na jednu křižovatku, kterou jsem projel docela svižně, aniž bych si uvědomil, že vyjíždím z vedlejší a křižuju tedy hlavní tah. Ještě že v Německu jsme nepotkali ani živáčka. Pak ještě zakufrování v jednom městě a už si to svištíme po hlavní na Hřensko.

V Hřensku dáváme dnešní poslední pauzu. Je půl sedmé a je třeba začít hledat místo na spaní. Nechce se nám do kempu a tak musíme najít vhodné místo. Tedy jsme trochu limitovaní tím, že všude okolo je CHKO a tam bych stanování moc neriskoval. Volíme tedy oblast již mimo CHKO, kde bychom mohli snad něco najít.

Námi vybraná oblast je pod Děčínem. Jenže tato oblast asi není vhodná. Nějak se nám stále nedaří nic najít. Jediné co nalézáme je kemp. Ale tam se nám nechce. Nakonec dojíždíme až za obec Petrovice, kde jsou širé lány a tak na jednom poli děláme průzkum. Místo by bylo vhodné, ale nějak padají nápady vrátit se do toho kempu, páč tam je sprcha a tak. Takže se vracíme. Bohužel po příjezdu ke kempu zjišťujeme, že se jedná o plácek 50x30 metrů a ten je beznadějně plný. Tohle prostě ne. Takže se opět vracíme na pole. Dojíždíme do námi již předem vyhlédnutého místa a volíme stejnou taktiku jako včera. Nejdříve večeře, k ní pivko a když se ani po hodině nikdo neobjevuje, stavíme stany. Utahaní po celém dni v sedle usínáme kolem desáté večerní.

NEDĚLE 4.7.2010

Cíl: Starý Klíčov

Stav tacho: 4xx km

Vstávám opět brzí. Tomu říkám dovolená :o). Za nějakou dobu vylízají z pelechů i kluci, děláme snídani, uklid tábořiště, do toho ranní hygiena a můžeme vyrazit na cestu. Dnešním cílem je Šumava. Ale znáte to. Kdo ví, co bude… :o)

Z Petrovic to bereme na hlavní tah směr Most. Chci totiž na vlastní oči vidět ty proslulé povrchové lomy hnědého uhlí. První zastávku již máme v Krupce, kde mne zaujal poutač na místní hrad. Jsme zde však příliš brzy a hrad je ještě zavřen. Ale i to má své pozitivum. Hned pod hradem se totiž seznamujeme s jedním místním, co si zde rekonstruuje barák.  Po chvilkovém rozhovoru z něj vypadává, že je původem ze Studénky. Svět je vážně malý. Když už jsme v družném rozhovoru, lámu z něj, kde co okouknout a kde co vidět, popřípadě odkud nejlépe kouknout na ty doly. Doporučuje nám návštěvu Komáří vížky – jde o vyhlídkový bod nad Krupkou a poté zámek Jezeří, z kterého je dobrý výhled na povrchové doly. Děkujeme tedy za rady mizíme dál směr jihozápad ;o).

Komáří vížka stála opravdu za to. Počasí bylo totiž velice příznivé a tak výhledy stály za to. Není nad to, koukat hnedka z rána na tu zdevastovanou přírodu. Ať žije civilizace :o(. Dále pokračujeme podél hranic s Německem až na Cínovec, z kterého míříme do Litvínova. Zde má první a i poslední krizovku Mira, kdy svou Yamahu odkládá skoro v nulové rychlosti na zem a láme si blinkr. Prostě se točil kolem nohy a neměl tam rychlost. To už se někdy stává. Naštěstí izolačka je hned po ruce a oprava trvá tedy jen chvíli.

Po znovu zprovoznění TDM můžeme vyrazit dobít zámek Jezeří. Cesta vede již mírně vybydleným územím. Kousek pod hradem je nenápadná odbočka přímo k hranici lomu. Takže nedbáme zákazu a už stojíme na hranici lomu. A je to fakt mazec. Díra do země hluboká jak hrom a roztáhlá od nevidím do nevidím. A při pohledu na důlní stroje mi je jasné, podle čeho George Lucas navrhoval vesmírné koráby pro Hvězdné války. Fakt mazec :o). Podobný výhled pak máme ještě ze zámku Jezeří. Jen se nám nějak nezdá, proč někdo stavěl zámek na místě s tak blbým výhledem :o))).

Z Jezeří míříme zpět k česko-německým hranicím, abychom si co nejvíce užili Krušné hory. Cesta vede po hřebeni. A můžu říct, že se mi líbí. I hory vypadají vcelku zregenerovaně. Teda aspoň v porovnání s fotkami, které z Krušných hor znám. Cesta nás dovádí až k obci Hora Sv. Šebestiána, kde navštěvujeme místní rozhlednu Na Růžovém vrchu. Bohužel je zavřená a než se sežene správce, zase odjíždíme. Ale co, on byl pěkný výhled i z pod rozhledny :o).

Napojujeme se na hlavní tak na Most, abychom ho po chvíli opustili a stočili svá kola na silnici č. 223, po které jedeme až na Klínovec. Cestou děláme pauzu u farmy větrných elektráren Kryštofovy Hamry. Zde si vyřizuju telefonáty a domlouvám oběd se svými přátely z Čech – Jirkou a Hankou. Tyhle lidičky znám již pár let a vždy, když jsem v téhle oblasti, se jim ozvu a někde se potkáme. Tentokráte máme scuka v Jáchymově na náměstí a máme domluvený společný oběd.

Jirku s Hankou nacházíme na náměstí bez větších problémů, jen mne zaráží, že nejsou v motorkářském. Za chvíli mám však vysvětlení. Jirka má něco se zádama. Ale společnému obědu to nijak nebrání, takže co. Sjíždíme kousek pod Jáchymov do příjemné restauračky. Jídlo je dobré, jen to trochu trvá. Ale to zas až tak nevadí, aspoň je čas si pokecat. Během oběda nám Jirka navrhuje i trasu, jak máme pokračovat dál. Je totiž zdejší, tak dokáže poradit pěknou cestu ;o).

Oběd je u konce, je třeba se rozloučit a pokračovat v cestě dál na jih. Na Jirkovo doporučení jedem směr Karlovy Vary a z nich po silnici č. 20 do Bečova nad Teplou. Zde máme fotopauzu pod místním hradem. A je třeba se i kouknout do mapy kam dál. Počasí je stále šílenější. Horko je jak hrom. Člověk by nejraději jel jen v kraťasech a tílku.

Z Bečova to bereme spíše po hlavních tazích směr Planá a Stříbro. Čím víc se ale blížíme k Šumavě, tím více se počasí horší. Nebe se zatahuje do ocelové šedi a vypadá to na slušnou bouřku. V takovém počasí se nám moc stanovat nechce. Přece jenom balit mokrý stan, když člověk nemusí. Snažíme se tedy najít alternativní řešení. A tím je Mirkova budoucí rodina – jeho nastávající má na Domažlicku totiž tetu. Takže stačí pár telefonátů a je vše domluveno. Máme kde přespat. Takže mírně měníme itinerář a míříme do našeho nového cíle – Starého Klíčova.

Ze Stříbra valíme směr Horšovský Týn, Domažlice a Starý Klíčov. Cestou potkáváme mokré silnice, ale nás naštěstí déšť nechytil ani jednou. V Domažlicích se stavujeme v obchodě dokoupit potraviny. Přece jenom nechceme být hostitelům na obtíž. Do Starého Klíčova přijíždíme za jemného mrholení. To ale během chvíle přestává. Pro nás je už vše připravené. Máme k dispozici celé patro, které je prázdné. Než se ubytujeme, sundáváme s Mirkem kufry a jdeme se ještě projet do vedlejší dědiny. Já v naději že objevím nějakou pěknou šotolinu a Mira, jelikož je šílenec tu šotolinu jde hledat se mnou :o).

Ze šotoliny nakonec nic nebylo. Všude jen asfalt. Maximálně místy rozbitý asfalt. Ale co. Vracíme se právě včas, Radek už do sebe leje první pivo. Tak ho v tom nemůžeme nechat samotného a hned se přidáváme. K tomu večeře a družný rozhovor s našimi hostiteli. Opravdu příjemný večer. Spát jdeme do peřin, docela změna po spaní na poli :o)

PONDĚLÍ 5.7.2010

Cíl: Krumsín

Stav tacho: 5xx km

A opět je tu ráno s klasickým průběhem – snídaně, hygiena, balení. Vše probíhá v poklidu, jediné co se mi nelíbí je počasí. Mraky se nějak divně honí po obloze a každou chvíli to vypadá na déšť. Nejhorší to je tam, kam se chystáme. No hrůza. Dnes bychom rádi dojeli někam pod Lipno a pak dál směrem k České Kanadě. Prozatím jedinou plánovanou zastávkou je Schwarncenberský plavební kanál.

Když se chystáme vyrazit, zrovna začíná pršet, takže rovnou jdu do nemoku :o(. Loučíme se, děkujeme za vřelé přijetí a mizíme směr Klatovy. Zde zastavujeme na náměstí. Chci si totiž nafotit Černou věž. Před pár lety jsem tady stavěl Tesco, byl jsem tu na pár dní a na náměstí jsem si nezašel. Tak jsem to napravil teď. A náměstí stojí za to. Je pěkné a Černá věž se u něj pěkně vyjímá. Naštěstí přestalo pršet a tak se dá i fotit ;o).

Z Klatov uháníme po hlavním tahu silnice č. 27 směr Šumava. Jen její trasu nekopírujeme dlouho. Jak jen to jde, odbočujeme na vedlejší silnici č. 171 směr Kašperské Hory a Vimperk. Naší další zastávkou je na Mirův popud vesnice Kubova Huť. Tato obec je významná tím, že je zde nejvýše položená železniční stanice v ČR. Opět prší. Tohle mne fakt nebaví.

Sjíždíme dál po silnici č. 4 dolů k Německým hranicím. Vyhlížím cedule na plavební kanál. Konečně. Jedna je a směřuje nás přímo k cíli. Bohužel déšť neustává, ba naopak. Čím více se blížíme cíli, tím je to horší. Takže po příjezdu, seskakujeme z motorek a rychlým krokem se přemisťujeme do kryté expozice plavebního kanálu. Zde dostáváme podrobný výklad od Mirka „kastelána“ který zde již jednou byl a tak má parametry nastudované :o). Tajně doufám, že přestane pršet, ale venku to na to nevypadá :o(. Co naplat, v dešti vyjíždíme k bráně plavebního kanálu, ten v rychlosti fotím a mizíme někam, kde neprší.

Pořád prší, dorážíme na první benzinku, je totiž třeba natankovat a domluvit si další postup cesty. V tomhle stavu nemá vážně cenu pokračovat někam pod Lipno, kde i podle předpovědi má pršet snad celý den. Volíme tedy taktický ústup. Vememe to směr Budějovice a Třeboň rovnou na Českou Kanadu, tam se snad počasí uklidní. A pak se uvidí co dál. No a jak bylo domluveno, tak i činíme. Postupem se nám podaří dešti ujet, nebo ho spíše předjet. Do Třeboně dojíždíme po jedné a dokonce na nás svítí i slunce. Od snídaně už uplynulo hodně času a je třeba se znovu posilnit. Hledáme tedy nějakou vhodnou hospůdku nejlépe se zahrádkou. To se nám daří takřka v centru Třeboně. Oběd dobrý, obsluha příjemná. Jen už neměly žádné polévky. Zasraní cyklisti, všecko snědli – je jich tu totiž kupa…

Opět nastává chvíle, kdy je třeba domluvit jak dál. Počasí se sice uklidnilo, ale dle mraků to vypadá, že tahle pohoda nebude trvat věky. Takže zkoušíme opět sehnat někde ubytování pod střechou. Tentokráte hledáme v oblasti Jižní Moravy. A zjišťujeme menší problém. Skoro nikoho tam nemáme. A když náhodou jo, tak není doma. Tak to je špatné. Nezbývá nic jiného, než jet naslepo a věřit, že počasí na jižní Moravě bude lepší.

Razíme tedy dál. Chceme jet co nejrychlejší cestou k Brnu, takže trasa je naplánovaná do Jidřichova Hradce a z tama po silnici č. 23 až do Brna. Jenže změna plánu nastala již v Jidřichově Hradci, kde se mi daří zakufrovat a místo na Třebíč jedu směr Dačice po silnici č. 184 :o). I kluci koukali, kam že to jedeme. Ale co, vracet se přeci nebudeme. Dojedeme tam i touto cestou a aspoň uvidíme víc z České Kanady ;o)

Přes Dačice a Jemnice dojíždíme až do Lesné u Znojma. Zde se nalézá docela známé veteránské muzeum. Teda já o něm už slyšel od kupy lidí a tak mne to tam docela lákalo. Rado už tam byl a tak jsem si expozici užil jen s Mirkem. Sice mne dostalo vcelku nelidové vstupné (v porovnání s jinými muzei, kde jsou i lepší exponáty), ale co už. Expozice je docela rozsáhlá, ale ničím zajímavá. Většinu motorek, co zde mají znám z  veteránských akcí. Prostě není tu nic zajímavého a neobvyklého. Třeba v České Vsi u Jeseníku mají koloběžku Štístko, na hradě Kámen mají prototypy ČZ a v Kašperských Horách mají Čechii. Tady mají prd. Takže za mne docela velké mínus :o(.

Blíží se večer a nastává klasický problém. Kde budeme dneska spát. Sice jsme kousek od Vranova, ale do kempu se nám moc nechce. Zvažujeme tedy co dál. Radek má tendenci jet už dnes domů. Na jedné straně se mu nedivím. Od západu nás tlačí mraky a na zítřek není vyhlídka o nic lepší. Ale když máme ještě jeden den.. :o)  Řešení se nakonec samo vyklube. Radek má totiž rodinu u Prostějova. Je to sice už kousek od baráku, ale zrovna dnes plánují grilování, tak proč toho nevyužít. Je tedy rozhodnuto, poslední noc strávíme u Prostějova.

Cesta přes Brno je vcelku v pohodě. Jen se musíme zastavit koupit zas nějaké to jídlo. Pak přichází jedna moje krizovka, kdy najedu do křižovatky na červenou. Nějak jsem ji přehlídl. Naštěstí jsem to včas zašlápl a taxikář, co se zrovna rozjížděl taky. Takže nikomu se nic nestalo – tímto bych rád poděkoval taxikáři z Brna za včasnou reakci :o). Brno za námi a dál už známou cestou přes Jedovnice směr Plumlov. Cesta vede příjemnou zatáčkovitou krajinou, takže si poslední kilometry užívám. A i radek tomu začíná přidávat pod kotlem a zatáčky projíždí rychleji ;o). Před Plumlovem pak zahýbáme na Krumsín a už zastavujeme před domem našich dnešních hostitelů. Jsou jimi Jirka a Ivka. Na večerní grilování ještě dochází přátelé našich hostitelů. Zábava fajná a jídlo ještě lepší. Lepší zakončení naší cesty kolem hranic jsme si ani nemohli přát. A ta 12-letá metaxa taky nebyla zas tak špatná :o)

ÚTERÝ 6.7.2010

Cíl: Havířov

Stav tacho: 1xx km

Vstáváme poněkud později než obvykle. Dnes není důvod až tak spěchat. Domů to už máme kousek. Krumsín opouštíme okolo deváté ranní. Za jemného mrholení. Takže pro změnu zase v nemocích :o(. V takovém počasí není moc co vymýšlet, takže přes Plumlov do Prostějova, tam dotankovat a pak po dálnici do Olomouce. Zde se rozdělujeme. Radek chce být dřív doma, páč ještě musí do práce, tak se drží dál dálnice. Já s Mirkem to bereme přes Potštát a Libavou. Bo přece jenom mi dálnice až tak moc nesedí. Za Potštátem chytáme vcelku slušnou průtrž mračen. Fakt mazec. Vesměs jedu po paměti. Zastavuji až ve Fulneku na benzínce, kde se odpojuje i Mira, který jede do Větřkovic. Domů už to je kousek. Naštěstí neprší a jedu dokonce i po suché cestě. V garáži jsem přes jedenáctou dopolední, celý a zdráv ;o).

ZÁVĚR:

Člověk nemusí jet někam daleko aby zažil nějaké excelentní zážitky. I u nás se najde kupa zajímavých míst, které stoí za to je navštívit. A když se k tomu přidá dobrá parta. Co si přát víc. Jen to počasí mohlo být příznivější :o)