To si tak člověk připojí sajdu k Jawě 350/634 v původním stavu a zkusí se projet. Zjistí, že by se to dalo ještě vylepšit a upravit – v mém případě motor s altíkem a přední kotoučová brzda. Tak to udělá a jde to znova zkusit. A ono to jede zase o něco lépe a tak se člověk rozhodne, že se projede i někam trošičku dál a né jen kolem baráku. Když už to má „odzkoušené“ :o)

Předem popisu jízdy musím podotknout, že veškeré závady, teda jen jednu závadu, má na svědomí kamarád David. A proč? Protože když my dva se potkáme někdy na motorkách, vždy je z toho nějaký průser :o). Posledně to dopadlo tak, že mi skoro došel benzín a povolila se mi oska předního kola a Davidovi zase prasklo lanko spojky :o)

Domluva byla jednoduchá. Projedeme se společně směr Vítkov a budišovsko. Je tam kupa pěkných cestiček, kde člověk auto za celý den nepotká. Jediné co se nám nepodařilo domluvit, bylo počasí. Ještě ráno pršelo a bylo mokro. Jenže kolem sedmé ranní pršet přestalo a cesty začaly osychat. Já byl rozhodnut vyrazit. Neprší a mokro mi až tak nevadí. Horší to bylo s Davidem, jelikož tomu se z vyhřáté postele pramálo chtělo. Nu co už, pojedu sám. Max mne David někde dojede. Přece jenom jeho Virago je rychlejší než moje sajda :o)

Vyrážím dle předem dohodnuté trasy do Ostravy a pak zadníma cestičkami přes Vřesinu až do Jakubčovic. Zde mám první zastávku u rozhledny Šance. Tuto jsme objevili s Lenkou před pár lety. Jedná se o pěknou dřevostavbu s pěkným výhledem na Hradec nad Moravicí. Letos jsem ji viděl jen z dálky, páč k rozhledně vede pěšinka a ta byla mokrá. A já nehodlal riskovat, že tam s polosjetýma gumama někde uvíznu :o).

Odpočato, odfoceno, může se vyrazit dál. Nabírám směr na Hradec nad Moravicí a z něj pak na Melč. Projíždím kolem právě probíhajícího festivalu a stojím až u splavu v Žimrovicích. Zde si dávám další pauzu a hlavně kontroluju telefon. U rozhledny se mi totiž ozval David, že se rozhoupal a jede za mnou. Dávám si tedy zase pauzičku a čekám, až se David dovalí. Jenže čekání mne nebaví, David nikde.

Nic, sedám na stroj a jedu dál. Jenže ouha. Motor sice vesele šlape, ale kontrolka dobíjení jaksi nezhasla a pořád svítí (pro nejawaře to znamená, že motorka nedobíjí :o) ). Takže zastavit u krajnice a jde se hledat závada. První mne napadlo, že někde jen vypadl drátek. Či se přestřihl. Jenže kontrola nic nenašla. Pak přijdou na řadu kladívka, reglet. Ale nic. Ke všemu mám hledání ztíženo sajdou, která je na straně altíku, takže je k němu přístup jak k penězům :o).

Pořád nic. Konečně dojíždí David. Chybu zkoušíme hledat ještě jednou a společně. Opět nic. Davida pak napadá, zda jsou v pořádku uhlíky. Argumentuju sice tím, že jsou nové a mají najeto max 200 km, ale i tak je vyndávám a kontroluju. A závada je na světě. Nové uhlíky byly zapečené (jak jsem později zjistil, není to chyba, ale vlastnost. Prostě tyhle ND už nevyrábí Magneton Kroměříž, ale nejspíš Čína a to dost blbě :o( )

Jenže co teď, rezervní nemám ani u sebe a ani doma. Nezbude mi nic jiného, než jet domů na baterku. Je to docela štreka a mám strach, aby to dojelo. Napadá mne spásná myšlenka. Beru do ruky telefon a volám Honzovi, zda není náhodou v Klimkovicích. Mám štěstí. Je tam a nebude problém nechat u něj motorku. Takže mám na půl vyhráno. Teď ještě dojet do Klimkovic. Z toho mám docela obavu, jelikož moje baterka už něco pamatuje. No, snad to vydrží.

Vypínám veškeré světla, odpojuju všechny kontrolky, prostě minimalizuju elektrický odběr. Vše musí jít jen na zapalovací okruh. Úkol zní totiž jasně: „musím dojet“ :o). Startuju motorku, obracím zpátky na Hradec a jedu. David jede za mnou a dělá pojistné vozidlo. Motorka si vesele přede a já se jen modlím, aby to baterka vydržela. Dávám tomu vcelku za uši, abych byl v Klimkovicích co nejdříve. Zatáčky řežu po vzoru zkušených závodníků z Branné. Vysedám už nejen do pravých, ale i do levých zatáček. A zjišťuji, že tenhle styl mne hodně baví a motorka se při vysednutí chová o dost stabilněji.

Celých 32 kiláčků je za mnou a já zastavuji před barákem od Honzových prarodičů. Uf, zvládl jsem to :o) . Za chvíli se u brány objevuje i Honza. Ukládáme motorku do garáže s domluvou, že si ji v pondělí vyzvednu. Domů mne pak veze David. Nejdříve dělám batůžka na jeho Viragu a z Ostravy mne pak už veze autem. Vypadalo to na déšť a jemu se v dešti jezdit nechtělo.

Jsem v Havířově. Abych se trochu uklidnil, vytahuju Tigera a jdu se projet aspoň na něm. Počasí se totiž umoudřilo a vypadá to na ještě pohodové odpoledne ;o).

PONDĚLÍ

Do práce si v batohu vezu přilbu, bundu a rezervní uhlíky. To by mi mělo pro dnešek stačit. Z Honzou jsem domluven, že se sejdeme u něj v práci a odtud pak šalinou a následně busem do Klimkovic.

Sajdu nacházím ve stejném stavu, v jakém jsem ji opustil. Ihned se chytám práce. Sundávám brzdový pedál a pravé víko. Poté vyšroubuji dva šroubky a staré uhlíky jsou venku. Nahodím nové, nasadím víko a pedál a můžu startovat. Paráda, kontrolka dobíjení zhasla, jen co se motor roztočil. Můžu v klidu dojet domů :o) Děkuju Honzovi a jeho prarodičům za azyl pro mojí Jawičku a už si to uháním jak Horymír na Šemíkovi. Jen né k Neumětelům, ale do Havířova, do gáráže :o).

PODĚKOVÁNÍ

Tohle patří hlavně Honzovy za poskytnutý azyl. A pak taky Davidovi. I když, u něj to je takové … jak to popsat. Při poruše podpořil, ale na druhou stranu, beztak za tu poruchu mohl on :o)))))