Někdy v půlce června mi přišla od kámoše Batmana pozvánka na srpnový sajdkár sraz, který pořádá u sebe doma v Karlovicích. Říkal jsem si, je to daleko, ale proč ne. Sajda doma je, dokonce s několika prcky právě od Batmana a bylo by fajn, poznat další majitelé sajdkár.

Uběhl nějaký ten pátek a sraz byl za dveřma. Hlásili příjemné počasi, z domova jsem měl opušťák, a tak nic nebránilo tomu, abych jel. A dokonce i v práci mi bylo vše nakloněno – na pátek jsem měl totiž naplánovanou návštěvu stavby, kterou mám na Bruntálsku.

PÁTEK

Z domova na stavbu vyrážím o půl osmé. Bylo příjemně chladno a mlha, která však již za Ostravou nebyla. Cestu jsem volil pokud možno mimo hlavní tahy a s co nejmenším převýšením. Přece jenom sajda kopce až tak nemusí ;o) Proto to beru na Opavu přes Hlučín a Dolní Benešov. Cesta je příjemná a ani provoz není nikterak šílený. V Opavě jsem zhruba do hodinky a pak už po hlavní směr Bruntál. Tady už si není moc co vybírat, tady ty kopečky člověk prostě musí přetrpět. A kupodivu, jawička se kopečkům ani moc nebránila a vesele si to pádila stále vpřed ;o) .

Na stavbu dorážím kolem půl desáté. Odkládám bike do stínu a jdu se věnovat pracovním věcem. Takže si dejte kafe, než vše vyřeším ;o)

Tak jsem zpět, doufám, že kafe chutnalo a můžeme dál pokračovat v cestopise.

Na stavbě mám vše dořešeno, jsem už i po obědě a můžu tedy vyrazit na sraz. Proběhne už jen kontrolní telefonát Batmanovi, zda už můžu dojet. Jak jsem čekal, není v tom problém, někteří tam jsou už od čtvrtka :o).

Ještě že to mám do Karlovic jen nějakých 30 kiláčků, páč je děsný horko :o). Takže řekněme za nějakou tři čtvrtě hodinku již vjíždím do areálu penzionu U řeky, kde sraz probíhá. Mířím rovnou vybrat si vybrat místo pro stan. A mám i relativně štěstí, první koho potkávám je kamarád Leon s kterým se znám z Doroťanky a potkáváme se i na Hartě. Stavím tedy sajdu vedle jeho stanu a během chvíle mám i postavený stan.

Následuje krátké uvítání a samozřejmě začíná rozhovor, který bude trvat vlastně celý sraz :o). Jdu se ohlásit Batmanovi, zaplatit potřebné vlezné, obdržet kupu dárečků a pak si ještě musím odskočit do nedalekého obchodu koupit nějaké to nealko a něco dobrého na zub. Tak, konečně, jsem připraven se plně věnovat srazu :o).

Na místě srazu již bylo živo. Stálo tu již několik stanů a vedle nich samozřejmě sajdy. Prozatím převažuje ruská provenience v podobě několika Uralů, Dněprů a i nějaká ta eMka by se našla ;o). Ale samozřejmě je tu zastoupená i Jawa a i pár japonských strojů :o).

Jdu si dát pivko a pak sednout za Leonem, který zrovna škrábe kobzole do česnečky. Sedí se, plká se, škrábou se kobzole a do toho pije pivo. Sem tam proletí kolem Batman či jeho dcera, případně manželka Stáňa. Prostě pohoda, klídek. No a sem tam se ozve rachot motoru, to když zrovna přijíždí někdo další. Po asi hodině dojíždí na sraz i další kamarád z Harty – Alan. Byl pozván na tuhle akci Leonem a jak to tak vypadá, přivezl s sebou  dobrou náladu, páč hned po ubytování se chytá kryglu s pivem, kterého se až do večera nepustí. Tak to má být, tak to je správné, tak to chce strana :o).

Při asi druhém pivu dojíždí další známý – Hendrix se svou přítulkou Zdenkou na BMW Sahara ;o). Vypadá to na dlouhý večer :o). Pivo teče proudem, diskuze plynou jak voda v Ostravici. Jo pohoda, to já rád.

Poznávám další a další lidi a mezi nimi i Drťase. Je to zajímavá shoda okolností, je to totiž člověk, se kterým jsem před pár lety komunikoval ohledně Triumph Tigera. A ejhle, po několika letech se s ním už znám i osobně :o). A ještě jednu výhodu má tohle setkání, mám slíbené svezení za řidítky Tigera 1050. Jsem vcelku zvědav..

Pomalu se blíží večer a stále dojíždí lidi. Mezi nima i další známí Robin s Oťasem. Nálada stoupá stejně jako hladina alkoholu v krvi :o). Začínáme se všichni více sbližovat a diskutuje opravdu každý s každým. A pak přichází to „nejhorší“. Tonda bere do ruky kytaru a jde se zpívat. Už dopředu vím, že mne to bude stát hlasivky, ale co už, jdu do toho s chutí a nebojím se toho ;o).

Řádně společensky a fyzicky unaven jdu spát někdy kolem druhé až třetí ráno, odhaduju. Kalba to byla parádní… to zas bude ranní vstávání kruté :o)

SOBOTA

Mé obavy se naplnily. Ráno vstávám a není mi úplně nejlépe. Ale to se utřepe. Na dnešek mám naštěstí jediný plán, válet se a relaxovat. Na vyjížďku totiž nejedu. Za prvé se mi nechce a hlavně mne zlobí uhlíky na altíku. Prozatím nevím proč, ale na to se přijde :o)

Jdu si dát snídani. V kuchyni už úřaduje Drťas. Dávám si u holek čajíček, k tomu vánočka s medem. Skoro jako doma, jen tam bych měl místo čaje kakao. Pomalu se objevují i ostatní a snídáme spolu. Zabírám si sám pro sebe celou lavičku a zaujímám polohu ležícího střelce. Tohle mi vyhovuje. Slunce prohřívá záda, žádné rychlé pohyby. To moje hlava potřebuje. Jenomže to by se tu nesměl objevit Oťas, který využívá mých holých zad a dává mi pěkný placák. Za chvíli toho chce využít i Batman, ale to jsem již ve střehu a při jakémkoli podezřelém pohybu cizích osob si kryju záda :o).

Pomalu se probouzí celý kemp. Je deset odpoledne a Stáňa nabádá osazenstvo, ať nesedí na prdeli a jde se projet, když už se připravila ta trasa vyjížďky. Nikomu se moc nechce, ale nakonec větší část osazenstva Stáňu poslechne a odjíždí podle připraveného itineráře na cestu. Na trasu vyjíždí i Prezi, který se na sraz přijel podívat. Já si užívám klidu a míru a dál relaxuju.

Blíží se poledne a já se přemisťuju do místní hospůdky na oběd. Dávám si gulášek se čtyřma. Tento mi dělá vcelku dobře a to natolik, že si už troufnu do sedla včera slíbeného Tigera 1050. Navlíkám si teda na sebe hadry – i když v tom horku se mi do kožené bundy vážně nechce – a jdu za Drťasem. Ten mi s ledovým klidem předává klíčky od svého Tigera  a se slovy: „dávej bacha, jede to jak svině“ mne pouští do světa.

Nejdřív jdu na Tigera pomalu, ale posléze zjišťuji že to je opravdová šelma a jdu mu po krku. Ale on se jaksi nedá. Jedu jen do Vrbna a zpět a motor mne úplně dostává. Má nádherný lineární průběh. Tohle jsem vážně nečekal. Ten motor chci domů. Škoda že to nedávají do něčeho víc endurovějšího, než je zrovna Tiger 1050. Vracím se zpátky do kempu a ani se mi nechce vracet klíče.

A zde mne Drťas dostává podruhé (poprvé to bylo, když mi Tigera vůbec půjčil) Dává mi do ruky malý techniček a ať se prý jedu projet pořádně. Nemusí mne přemlouvat dlouho :o) Ten motor mne prostě uchvátil a tak si to peláším znova na Vrbno a pak dál, až do Vidlí a zpět. Cestu znám a tak vím, co mne čeká a nemine. Motor mne opět překvapuje svým plynulým zátahem. Opravdu začínám zvažovat návrat zpět k silničním motorkám :o)

Jsem zpět v Karlovicích a už definitivně vracím Drťasovi klíče od motorky. Páč mít ji ještě chvíli k dispozici, asi si ji už nechám :o) Jen co vrátím klíče, naskýtá se možnost otestovat další stroj. Z vyjížďky se totiž právě vrátil Skyba se sajdou od Batmana. Stačí jedna prostá otázka a už sedím v sedle Yamahy XJ 650 se sajdou velorex 562 i s klíčky :o) Startuju a opatrně se rozjíždím. Oproti moji Jawičce to je změna. Řidítka nekmitají, motorka se při levotočivých zatáčkách nezvedá a hlavně, motor táhne :o) Jen jsem poněkud širší a to je nezvyk, hlavně v pravých zatáčkách. Pro jistotu jedu opatrně. Nerad bych Batmanovi sajdu zbořil.

Další projížďka za mnou a myslím, že i poslední (ó jak se pletu :o) ). Jdu se převlíct do něčeho letnějšího než je kožárna a těžké boty. Přece jenom je horko. No a pro osvěžení je třeba taky doplnit nějaké ty tekutiny, takže si du dát ještě pivko ;o) Jen dneska musím opatrně, abych nedopadl jak včera. Přece jenom chcu jet v neděli brzo ráno domů :o).

S pivkem v ruce se opět proplétám davem a bavím se spolusrazovníky. Vrací se i výletníci z vyjížďky a začínají se rozjíždět první soutěže. První z nich jsou „bedýnky“. Princip je jednoduchý. Soutěžící je navléknut do lezeckého sedáku, jištěný pořadatelem a musí vylézt na co největší počet bas od piva, které si pod sebe přidává. Vcelku mazec. Kor když se člověk doví, že rekord z jara je nějakých 25 beden, což je výška asi 6 metrů. Ale odvážlivců je hromada. Přece jenom jsou ve hře hodnotné dárky ;o).

V mezičase dojíždí další atrakce srazu – Martin Kolomý s dakarským speciálem od Liazu. Je to slušné monstrum. Na chvíli se mi podaří dostat se do kokpitu a přijde mi to velice strohé a sedačky tvrdé. Nechtěl bych v tom sedět 12 hodin denně 14 dní v kuse. Jediné co mne mrzí, že jsem nějak prošvihl propagační jízdu. Co říkal Prezi, stálo to za to. Na druhou stranu, já si to posléze vynahradil jinak… :o)

A je tady další soutěž a tou je jízda na dvoukole. Taky sranda, páč je to dlouhý a je nutno projet slalom, který by byl problém projet i na kole normálním. I zde se nachází několik odvážlivců, dokonce se do hry zapojují i kolegové z Německa.

Poslední soutěží je lyžování na trávě. A aby to nebyla taková sranda, jde o lyžování ve dvojicích a ještě ke všemu po rovině :o). A aby to nebylo tak jednoduché, stojí dvojice na jedněch lyžích k sobě čelem. Zní to jednoduše, ale sehrát dvě osoby není zas taková sranda. I když, pro nás, pro diváky to sranda byla :o)

Zlatým hřebem sobotního večera je odstřelování bunkru. O co že to šlo? Na pozemku penzionu U řeky se nachází starý bunkr – řopík. No a tento Batman pravidelně odstřeluje za účelem zničit ho. Prozatím se mu to ještě nepovedlo. Třeba dnes to vyjde. Musím uznat, že tahle show stála za to. Výbuchy měly řádnou zvukovou kulisu, která musela jít slyšet až v nedalekém Vrbně pod Pradědem. K všemu pak rozbití stanu i s „osadníkem“ a na konec ještě dýmovnice a výbuchy přímo v bunkru, který byl doplněn ohněm. Opravdu nádherná podívaná… Těším se na další ročník. Třeba se konečně povede bunkr odstřelit :o)

Je po soutěžích a jiných aktivitách, jde se opět dál pít pivo a kecat s lidma. Postupem času se propracuju až ke stánku, kde stojí Batmanova sajda. A jelikož sem unaven a nebo jen prostě líný stát, sednu si přímo do sajdy. A to byla moje osudová chyba. Po chvíli si mne totiž všiml Batman a aniž bych se něčeho dožadoval, už mám na hlavě přilbu, Batman sedí za řidítky, startuje a vyráží. Musím říct, že jsem se asi nikdy tolik nebál, jako během jízdy s Batmanem. Páč to co se mnou předváděl.. to se opravdu nedá popsat, to se musí zažít. Prostě jízda plná smyků, jízdy po dvou kolech (a to má sajda kola tři :o) ), gumování a projíždění zatáček v co největší rychlosti. Nakonec se se mnou Batman ještě projel po kempu, ale aby to nebyla taková nuda, hodil sajdu opět do vzduchu. Když potom zastavil, měl hlínu i na padácích :o) , z čehož se dá hezky posoudit, jak moc jsme byli naklopeni :o).

Po tomhle úžasném, možná pro mne až děsivém zážitku sem se raději vrátil k pivu. Tam se nemusím bát :o). A spolu s pivem sem se zapojil zpět do rozličných diskuzí. A večer plynul pomalu dál. Spolu s večerem se však blížily i těžké bouřkové mraky, ze kterých neměl nikdo radost. Ale co už, to už se tak někdy prostě stává. Naštěstí celkovou náladu na sraze to nijak nekazilo. Lidi se bavili dál, pivo teklo a klobásky a steaky se rožnily na grillu.

Kolem osmé nastal čas tomboly. Měl jsem nějakých 5 lístků či kolik, tak jsem předpokládal, že něco vyhraju. Vedle sedící kolega na tom byl podobně. Jaké však bylo naše zklamání, když ani jeden z nás nevyhrál lautr nic. Zkoušeli jsme to u pořadatelů reklamovat, že tahali špatné čísla. Naše protesty však nebyly brány v potaz :o( . Ale prý to máme zkusit příští rok a to prý už určitě něco vyhrajeme :o).

Po tombole začala hrát místní kapelka a já se chystal do hajan. Sice jsem celý den nic nedělal, ale i tak jsem byl nějaký utahaný. Neb jak říká klasik: „i ten, co nic nedělá, si potřebuje spočnut“ :o). Jen co jsem se zasoukal do spacáku začalo drobně pršet. Chvíli jsem ještě poslouchal rytmy kapely, které mne nakonec příjemně ukolébaly.

NEDĚLE

Vstávám v sedm a z vyhřátého spacáku se mi do studeného rána vůbec nechce. Ale bohužel musím. Vstávají už i Leon s Alanem. Alan dělá polívku pro dva, se kterou mu pomáhám. Nějak sem si s sebou na tuhle akci nevzal nic, krom dobré nálady a náhradních ponožek :o).

Snídaně byla dobrá a bylo třeba začít balit. Ale nejdříve zkusit jawičku, jak přežila další noc v podhůří Jeseníků. Jaké bylo moje překvapení, když jawička nechtěla chytnout na klasické třetí nakopnutí. Ajaj, bude veselo. No zkouším dál nakopávat motorku. Sláva, už to začíná mít tendence bublat. Jenže nastává zrada. Jedu jen na jeden válec. Takže nářadí ven a jde se na věc. Vyndat svíčky, osušit, očistit, nasadit zpět. Start. Už to chytá lépe, ale pořád jedu jen na jeden válec. Znova svíčky ven, očistit, osušit, nahřát nad plamenem a namontovat zpět. Start, zase jedu na jeden válec, ale tentokrát na pravý (předtím jel levý). Zrada je jinde. Předběžně určuju diagnózu – voda v karburátoru. Demontáž karbce je otázkou chvíle, holt nedělám to prvně :o). Vyčistit, vysušit, namontovat zpět, pro jistotu vyndat a vysušit svíčky. Složeno, jdu to zkusit projet. Motorka chytá na první šup na oba válce. Hurá :o)

Motorku jdu projet kolem kempu a vše vypadá OK. Jenže jen co odbočím zpět do kempu, opět jedu jen na jeden válec. Nemám na to už sílu. Vyměním naposled svíčky a nechám motorku chvíli vyhřívat na slunku. Snad to pomůže a ta kulička vody, co mi tam někde lítá se vysuší, potvora jedna :o) .

V mezičase dobalím stan, naložím do sajdy a jdu se rozloučit s kamarády. Jsem oblečen, mám přilbu a jsem připraven k odjezdu. Zasunuju klíček, zapínám benzínový kohout a startuju. Motor naskakuje na oba válce. Rychle do sedla a hurá domů, dokud to jede :o). Cestu bolím přes Krnov a Hlučín – opět se chcu vyhnout zbytečným kopcům. Motorka šlape už bez problémů, dokonce se mi zdá, že jede i o něco lépe než předtím. Ale možná to bude i tím, že se s tím moc nemazlím a dávám Jawičce vcelku za uši :o)

U Kozmic dokonce dojíždím Leona, který ze srazu odjížděl asi o půl hodiny dřív než já ;o). Láká mne na zastavení a pokec, ale raději odmítám. Přece jenom, sem rád že jedu :o) . I když, motor je už teplý, tak by problém už nastat neměl ;o.

Doma jsem kolem půl dvanácté. Jsem příjemně unaven a pln zážitků. Sice srazy už moc nemusím, ale tyhle komorní jsou o něčem jiném. Šlo prostě o setkání šílenců se stejným postižením – milujeme jízdu po třech kolech :o) Už se těším na další ročník ;o)