Je tu konec října a s ním i pomalu konec sezóny. No a když se to léto moc jezdecky nepovedlo, je třeba to teď dohnat ;o). Jenže teploty už nejsou jako v létě a i ta tma přichází o něco dříve. Je proto třeba naplánovat výlet kratšího ražení s nevelkým denním nájezdem.

Původně jsem chtěl někam do Čech, respektive na Vysočinu prozkoumat okolí Žďáru. Ale když jsem se tak díval do mapy co bych tam chtěl vidět, tak mne nic moc nenadchlo. Zato mne nadchla oblast o fous východněji od Vysočiny – okolí Blanska. Když jsem totiž projížděl net, našel jsem zde několik rozhleden. No a už byl nápad tu. Udělám si malou rozhledna tour po Moravě. Udělal sem si teda itík a mohlo se jet. Ke své cestě jsem přizval i kamaráda a spolehlivého parťáka Honzu. Ten měl sice čas jen do soboty večer, ale to nijak nevadilo ;o) Stejně jsem chtěl v sobotu večer zakotvit u svého kamaráda Romtoma ve Zlíně :o)

PÁTEK

Do garáže docházím před devátou ranní, abych nabalil mašinu, natankoval a mohl být na desátou v Hlučíně, kde mám sraz s Honzou. Po deváté mi však volá Honza, že nejede, páč nemůže najít termovložky do svého motooblečení. Chvíli debatíme a dávám mu čas do 10, aby to našel. Že prostě do Hlučína jedu tak jako tak a uvidí se.

V Hlučíně jsem dle domluvy v 10. Volám, jak to vypadá s Honzou. Vše je ok. Je už v garáži a dokonce i termovložky našel. Tož hurá za ním. S Honzou už máme něco odjeto, takže domluva je rychlá a jednoduchá. Zhruba jsem mu vylíčil plán, jak a kde chci jet a mohlo se vyrazit. První cesta vedla ještě na benzínku, páč Honza neměl ještě natankováno. A pak už jedeme vstříc novým dobrodružstvím. Vyrážíme směr Slezská Harta, páč se musím pro změnu stavit na stavbu :o).

Cesta přes Kravaře do Opavy je neskutečně nudná. Provoz je nějaký pomalý a ke všemu je pár vesniček rozkopaných. Ale dá se to přežít. V Opavě už stáčíme motorky směr Mladecko. Zde mne čeká jedna z mnoha offroad vložek :o). Tato je ještě pod vedením Honzíka. Je to taková ta zkratka prodlužovačka, kterých však člověk nelituje. Zkratka nás vyhazuje kousek nad Kerharticemi. Odtud si pak dáme oblíbené „bazény“, což je jedna z mála offroad cestiček, které jsou opravdu legální, jelikož se jedná o komunikaci 4. třídy (jen vážně nevím, kdy tam byl naposled asfalt :o)).

Projíždíme bazény, pak ještě jedna zkratka a už jsme kousek nad hrází Slezské Harty, odkud to mám jen kousek na stavbu. Má návštěva na pracovišti byla opravdu krátká a můžeme se vrátit zpět k naší trase. Vracíme se zpátky na hráz Harty a míříme dál na Dvorce, kde to bereme další zkratkou do Křišťanovic a dále do Rýmařova. Vše samozřejmě po těch nejzapadlejších cestičkách. Přece to nepojedeme po hlavních tazích, že ;o).

V Rýmařově jsme kolem oběda. A jelikož je Rýmařov jedno z mála větších měst po cestě, rozhodujeme se, že se zde naobědváme. Jenže najít vhodnou restauračku se jeví vcelku jako problém. Po naší cestě jsou vesměs takové ty luxusnější a nám se zrovna nechce dávat za oběd 200,-. Další co nacházíme je zase zavřená. To už rezignuju a vytahuju si svou termosku s čajem a nějakou malou svačinku, co mám z domova. Honza to však nevzdává a jde hledat hospůdku sám. Po asi pěti až deseti minutách se vrací, že něco opravdu našel. Jedeme tedy tam. Hospůdka je malá a příjemná. Máme štěstí, zrovna jsou i zvěřinové hody, tak je nám k chuti třeba jelení guláš :o). A pak jako sladká tečka domácí jablečný závin ;o). Během oběda se však od Honzy dovídám poněkud nepříjemnou věc. Nedává zimu, páč má letní rukavice a tak to obrací domů. Nu co už. Je to škoda. Holt pojedu sám. I když, sám. Jak se to veme. V sobotu mám být u Romtoma ve Zlíně, takže sám budu vlastně jen den a půl :o)

Vyrážíme z Rýmařova. Honza směr Hlučín a já směr Mírov. Navigace mne spolehlivě vede těma nejzapadlejšíma cestičkami. Opravdu jsem si na tohohle společníka na cestách zvykl. Člověk jen zadá, kudy chce jet a o zbytek se nestará a má daleko více času se kochat okolní krajinou. Projíždím pro mne prozatím známou krajinou. Přece jenom jsem tudy jel, když jsem se vracel z Orlických hor a poté ještě jednou v rámci onroad vyjížďky srazu LC8. Ale u Oskavy se dostávám do pro mne nových míst. Ale líbí se mi. Jediné co by se mohlo zlepšit je počasí. Je pořád pod mrakem a přitom rosničky slibovaly, že bude polojasno. By mne zajímalo kde.

Projíždím Dubickem, tam zahýbám doleva a už to mám jen kousek k dnešnímu prvnímu cíly. Mírov. Sem zde. Nejznámější česká věznice, která byla dlouhou dobu i domovem nejznámějšího českého vězně – Jiřího Kajinka. Ponuré počasí jen dotváří zdejší ponurou atmosféru. Zastavuju přímo pod branou věznice a dávám krátkou svačinku. Působí to tu na mne poněkud depresivně. Po svačince se podívám na zdejší informační tabuli a zjišťuji, že je zde několik vyhlídek na hrad Mírov. Vybírám si tu nejbližší a jedu tam. Předpokládal jsem, že se k vyhlídce pojede po šotolině. A mám pravdu. Asfalt brzo mizí a už sem na pěkné šotolince, která mne dovádí až k malé vyhlídce. Příjemné místo, věřím, že za slunečného počasí tu musí být příjemně. V tomto sychravém počasí to však není úplně ono. I když…

Nafoceno, foťák uložen zpět v kufru, můžu jet dál. Další zastávkou je Město Trnávka a její zřícenina hradu Cimburk. Navigace mne opět bezchybně vede k místu určení. Cestou nastává lehká kolize s lidským faktorem. Zaujala mne totiž cedule „Mladějovské úzkokolejky“. Takže i když mne navi tahala pořád po hlavní, já to strhl z hlavního tahu doprava a vydal se tuto úzkokolejku prozkoumat.

Do městečka Mladějov přijíždím za lehounkého mrholení, které naštěstí brzo přestává. Dojíždím až k vlakovému nádraží, kde se již dostávám do muzea úzkokolejky. Naštěstí brána je otevřena, i když areál jako takový má již po sezoně. Nacházím zde jednoho z údržbářů (nejspíše) s kterým se dávám do řeči. Dovídám se něco o historii zdejší úzkokolejky a celého areálu. Ke všemu dostávám i svolení si areál projít a nafotit. Takže aspoň něco.  Areál jsem si prošel komplet a můžu tedy vyrazit na původně plánovaný hrad Cimburk :o) Tentokrát již podle navigace. A díky ní se dostávám na svou další off zkratku. Zjišťuju, že systém iGo přesně vystihuje to, co chcu jezdit. Staré rozbité cesty lehce kořeněné šotolinkami. Fakt paráda. No a když mne na takovou zkratku nenavede navigace, tak si sem tam něco najdu sám :o)

V Městě Trnávka dojíždím až pod hrad do míst, kde končí asfalt a jdu zjišťovat kudy se dostanu k hradu. Podle turistického ukazatele to je cca půl kiláčku do kopce, ale když vidím tu stezku, je mi jasné, že tohle s motorkou neprojedu. Naštěstí kousek ode mne parta chlapů řeže dřevo a tak není nic lehčího, než se jich zeptat na cestu, která by byla sjízdná. Chlapi jsou velmi vstřícní a radí mi pěknou šotolinku, která vede přímo na nádvoří hradu. Neváhám tedy a už si to po ní hrnu, abych dobyl tento hrad. A po krátké době se mi to i daří. Zřícenina je vcelku rozsáhlá a volně přístupná. Na place je i řada laviček, takže předpokládám, že se zde v létě děje i nějaký ten kulturní program. Opět mi vadí sychravé počasí, které příliš nepřeje mému focení. Ale co nadělám, je holt pomalu konec října a takové počasí k podzimu prostě patří ;o)

Čas, tento věčný nepřítel, je proti mně. Je třeba se vydat dál a pomalu se dívat i po nějakém tom ubytování. Poslední dnešním bodem zájmu by měly být dvě rozhledny kousek od sebe. První na cestě je rozhledna Na Zeleném kopci u Olešnice. K této dojíždím opět za mírného mrholení. A nebo to není mrholení, ale jen nízká oblačnost a já prostě jedu v mraku. Fakt nevím. Jediné co vím je, že viditelnost je mizerná a tak z rozhledny nebude nic :o( . Rozhlednu nacházím kousek za vesnicí uprostřed pole. Je to kousek od hlavní cesty, takže zastavuju a alespoň fotím, že jsem tedy byl. Další rozhlednu dneska kašlu. V tomhle počasí to nemá smysl.

Blíží se pátá odpolední a já bych se měl pomalu dívat po nějakém ubytování. Koukám do navigace a něco mi to tu hází. Zadávám pár míst a jedu. Projíždím přes Rudku. Zde jsem byl pár let zpátky v rámci vyjížďky na jednom srazu z fora motorkari.cz. Míjím i hotel, ale vypadá nějak moc luxusně a tedy i draze a tak jedu dál. Dojíždím do Kunštátu. Když se kouknu na ukazatel paliva je mi jasné, že bych měl najít nějakou tu čerpačku. Naštěstí tady v Kunštátě o jedné vím. Nejednou jsem už na ní bral. Jedu tedy tam. Po natankování a zaplacení lákám z čerpadlářky, respektive z jejího kámoše nějaké info ohledně informací. Posílá mne do místního hotelu. Tento má však jednu nevýhodu. Pořádají se v něm diskotéky... A jedna z nich je právě i tento pátek. No ale jdu se zkusit zeptat. Třeba to budou mít odhlučněné.

Dojíždím k hotelu, parkuju motorku a jdu se zeptat co a jak. Místní servírka mi potvrzuje, že pokuj by byl a že bude i diskotéka. Bohužel odhlučnění pokojů se nekoná a prý se kravál z parketu rozléhá po celém objektu. Tak to vážně nemusím. Poslouchat nějaké tuc-tuc rytmy a uječené puberťačky na parketu. Bohužel v Kunštátě nic jiného není. V přilehlých Boskovicích sice něco je, ale prý tam jsou divní lidi. Takže mne spíše odkazují na Rudku, kterou jsem projížděl. Nezbývá nic jiného než to tedy zkusit.

Dojíždím zpět do Rudky, před hotel Rudka. Vypadá vcelku luxusně nejen z venku, ale i zevnitř. Ptám se číšnice na cenu a nestačím se divit. Dvoulůžkový pokoj nějakých 1100,-. A to je po sezoně! Když ji řeknu, že sem sám, tak snižuje cenu na necelých 600,-. I to se mi zdá moc. Nakonec nabízí cenu 400 bez snídaně. Jsem docela utahaný, hladový a mám chuť na pivo a proto souhlasím. Když však posléze vidím svůj pokoj, nelituju. Pokoj je velice příjemný s vlastní koupelnou. Po zabydlení dávám ještě motorku pod přístřešek, aby na ní případně v noci nepršelo, a jdu se navečeřet. Zrovna zde mají zabíjačkové hody, takže k večeři je zabíjačkový talíř a nějaké ty pivka. Fakt na pohodu :o).

Po dobrém jídle se jdu natáhnout k televizi. Sice za dnešek nic moc kilometrový nájezd, ale i tak jsem vcelku unaven a docela brzo usínám…

SOBOTA

Vstávám okolo půl sedmé. Času mám dost. Pouštím si televizi, skoro jak doma :o). Do toho snídám. Čaj mi zůstal v termosce ještě od včerejška a jídlo mám vlastní. Pohodička, tak nějak sem si to představoval :o). Válím se v lužku až někdy do půl deváté. Pak ranní sprcha a začínám balit. Když mám sbaleno, beru na sebe jen nezbytné oblečení a jdu se podívat na Burianovu rozhlednu, kterou mám přímo před hotelem. Sice jsem zde už byl, ale když jedu tu „Rozhledna tour“ je třeba plnit plán.

Rozhledna se otvírá v devět. Přesně v devět jsme u vstupu i já a čekám na vrátného. Ten přichází v zápětí a pouští mne do areálu, ve kterém se nachází i jeskyně Blanických rytířů. Ty letos vynechávám, i když co se pamatuju, tak prohlídka byla příjemná. Vybíhám po několika schůdcích a za chvíli jsem na planince s rozhlednou. Jediné, co mi trochu kazí náladu, je špatná viditelnost. Holt nízká oblačnost či co. Ničeho se však nebojím a vybíhám nespočet schodů až na vrchol rozhledny. Mé obavy se vyplňují, viditelnost není opravdu nic moc. Fotím si tedy aspoň přilehlé okolí rozhledny. Být pěkně, rozhodně bych se zde zdržel déle, takto to nemá smysl. Sbíhám opět dolů a loučím se s areálem.

Na pokoji balím poslední věci a stěhuju je na motorku. Je čas vyrazit. Startuju, zahřívám a prohlížím si v navigaci dnešní trasu. Tato mne vede dál na jih až pod Brno a pak zpět na sever, do Zlína za Romtomem. Nabírám směr Kunštát, Sebranice a dál na obec Obora. Zde je má dnešní první zastávka, rozhledna Malý Chlum. Dojíždím do Obory a koukám se po značkách, které mne mají dovést na místo určení. Hurá, jsou tu. Jedu kam až to jde. Po polní cestě dojíždím až do bývalého pískového lomu. Zde nechávám motorku, jelikož se mi zdá, že cesta se nepatřičně zhoršuje a nerad bych tam s ní někde zápasil. Zbytek prostě dojdu pěšky :o).

Ale řeknu vám, byla to makačka ten kopec vyběhnout. Na vrcholu mne čekala menší dřevěná rozhledna. Výhled je o něco lepší než z předchozí rozhledny, jelikož oblačnost už není tak silná. Nějak je mi smutno po motorce a valím z kopce dolů. Neřkuli že mám chuť na svačinku a všechno jídlo mám v kufrech :o). Touha pojíst mne popohání dopředu a u motorky jsem během chvilky. Startuju a popojíždím kousek do městečka, kde sem si všiml lavičky a stolu. Přece jenom chci svačit kulturně. Že :o)

Během svačinky vyřizuju ještě nějaké služební telefony a už se zase vrhám do sedla. Vyrážím směr Doubravice, kde mne zaujala cedule s odbočkou na hrad. Jedeme ho tedy dobýt. Cesta se během chvíle mění z asfaltky na šotolinu. Ale nikde žádný zákaz, tak jedu. Pomalu projíždím úžasnou šotolinkou s několika brody a hledám onen hrad, respektive jeho zříceninu. To se mi však nějak nedaří a tak na hledání kašlu a jdu si užívat prázdné šotolinky :o) Cesta je přehledná a dá se po ní pěkně jet. Tohle je něco, co já opravdu rád, tohle mne baví :o).

Šotolinku opouštím někde u Kuniček, kde se napojuju zpět na asfalt a vyrážím opět správným směrem – dle navigace. Dalším zastávkou je rozhledna Veselice u Vavřince. Je to jedna z těch moderních rozhleden, které slouží zároveň jako vysílač. Motorku nechávám na náměstí nedaleké vesničky a jdu kilometr pěšky. Holt tam byla zákazová značka. Výhled z této rozhledny je také pěkný, i když je rozhledna umístěna spíše na rovině než na kopci. Opět však doplácím na nízkou oblačnost, která kazí možnost dohlédnout někam dál. Nevybral jsem si prostě nejlepší roční období na trajdání po rozhlednách ;o).

Odjíždím z Veselice směr Blansko a Adamov, kde mám naplánovanou další zastávku – Alexandrovu rozhlednu. Hned za Blanskem však měním trošičku svou trasu, jelikož mne u cesty zaujala upoutávka na nedaleký větrný mlýn v Rudicích. Jedu tedy tam :o). Cestička je plná zatáček a vine příjemnou přírodou. Mlýn nacházím vcelku snadno, ale jeho poloha se mi vůbec nelíbí. Myslel jsem si, že bude někde na kraji vesnice a bude tedy možnost si ho nějak rozumně nafotit. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem onen větrný mlýn našel téměř v centru vesničky :o(. No ale co zrobim, nic, nafotím si aspoň to co je a můžu jet dál :o).

Pokračuji tedy opět směr Adamov. A navigace mi dělá radost, jelikož mne opět tahá nějakou tou off zkratkou :o). Kousek před Adamovem zastavuji před jeskyní Býčí skála. Je hned u cesty a prostě mne zaujala ;o) Dovnitř jsem sice nešel, ale jako místečko pro odpočinek to je jako stvořené. Je tu dokonce i ohniště, tak by tu snad šlo i přenocovat.

Před Adamovem mám ještě poslední zastávku a tou je huť Františka. I tuto jsem již před lety navštívil, ale proč si to nezopakovat, že ;o) Jenom jsem dnes nějaký líný na chození a tak fotím huť opět jen od cesty.

Konečně Adamov. Rozhlednu vidím, ale cestu k ní nějak ne. Zkouším nejdřív turistické značky, ale ty mne pokaždé zavedou do slepé uličky :o(. Takže to vypadá, že tuhle rozhlednu nepokořím :o( Je to sice škoda, ale v zalidněné oblasti, neřkuli při sobotě do zákazu jezdit fakt nechci.

Nic, pokračuju dál. Čeká mne průjezd Brnem a pak dolů směr Kobylnice k Mohyle míru. Tuto jsem chtěl již navštívit několikrát, ale nikdy mi to nevyšlo, tak konečně dnes :o). Navigace k tomuto místu je víc než jednoduchá. Ona jde totiž Mohyla vidět už z opravdu velké dálky ;o). Dojíždím po krátké šotolince a už jdu fotit. Místo je to zajímavé a je odsud určitě krásný výhled na Brno a okolí. Já to mám opět ztížené počasím. Ale nevadí, to co jsem chtěl vidět, to jsem viděl. Můžu tedy směle pokračovat dál.

Aby cesta nebyla příliš jednotvárná, odjíždím od Mohyly po šotolince ze které sjíždím u Zbýšova. Zde se napojuji opět na asfalt a mizím dál směrem na Koryčany, kde mám naplánovanou návštěvu zříceniny hradu Cimburk. Cestou dělám jen kratičkou zastávku u jednoho soukromého zámku v Nesovicích. Majitel je relativně příjemný a nechá mi vyfotit si zámeček ze své zahrady.

Dojíždím do Koryčan a hledám odbočku na Cimburk. Tu nacházím rychle a tak jedu daným směrem. Dojíždím až k nevelkému parkovišti, ze kterého vede šotolinka někam do lesa. Cedule prozrazuje, že na hrad to je asi jen kilometr. Nebudu tedy plašit místní turisty a dojdu tam pěšky. A můžu říct: „to sem si teda dal“. Cesta vedla furt z kopce, což znamená, že zpátky to bude do kopce a nejhorší na tom bylo, že když jsem došel skoro k hradu, bylo tam postaveno několik aut… Takže příjezd byl možný i z jiné strany. Holt špatná příprava a tak jsem o té přístupové cestě nevěděl :o( . A nejhorší na tom všem bylo, že zřícenina se mi vůbec nelíbila. A díky tomu, že bylo už špatné světlo, nešlo ani moc fotit :o(

Vracím se krpálem, který jsem před chvílí sešel zpět k motorce, kde si pak dávám krátkou svačinku na doplnění sil. Naštěstí už přede mnou není dlouhá trasa. Pro dnešek mám naplánovanou už poslední rozhlednu a to Maják ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Rozhledna je uprostřed města a díky své velikosti a hlavně díky nápadnému tvaru je lehce k nalezení. Stačí se při sjezdu do města dobře podívat a pak držet směr :o) .

Motorku parkuji přímo pod rozhlednou vedle velké plachetnice – nejspíše imitace galeonolou či něčeho takového :o) Rozhledna je už zavřená což mi až tak nevadí, páč pořád trvá zamračené počasí a výhled by tedy stejně nebyl to pravé ořechové ;o). Naštěstí pod rozhlednou je malá útěcha – KovoZoo. Jedná se o soubor kovových figur zvířat, které jsou sestaveny z různých a jiných částí, které sochaři nasbírali ve sběrně železného odpadu. A musím uznat, že některé stvoření byla víc než povedená ;o) Jen bych to osobně vystavoval spíše někde na travnaté ploše, než na betonovém chodníku. Ale to už je dle uvážení každého soudruha :o).

Odjíždím ze Starého Města a hrnu si to k dnešní poslední zastávce – Malenovice, kde bydlí Romtom. Najít Romtoma nebylo zrovna jednoduché. Měl jsem sice souřadnice jeho domu, ale cesta k němu nějak nevedla. Respektive vedla, ale byla tam zákazová značka, za kterou si hrály děti. Tož mi přišlo hloupé mezi ně vrazit s plně nabalenou mašinou. Musel jsem tedy najít jinou cestu – tentokráte tu dobrou. Naštěstí se to brzo povedlo a po chvíli jsem již parkoval motorku u Romtoma na dvorku.

Přivítání bylo příjemné. Vtrhnul jsem totiž přímo do pracovního úsilí. Byl zde i Mojmír, kterého znám z Doroťanky. Jen jsem ho prý urazil, když jsem prohlásil, že jsem ho bez flašky slivovice nepoznal :o). Romtom mne ubytoval, ukázal kde co je a šel zpátky pracovat. Já slíbil, že přijdu pomoct, jen co si hodím sprchu, páč jsem byl z cesty poněkud propocen a taky unaven. Horká sprcha zabrala na obojí ;o) . Po sprše a otevření dnešního prvního piva jsem se šel přidat k pracovní četě, která za domem připravovala dřevo na zimu. Vypadlo to, že už končí a tak jsem neváhal a nabídl svou pomoc :o) A mé očekávání se vyplnilo. Nahodilo se posledních pár klád, přikrylo se a byl konec. Radoval jsem se však předčasně :o). Za chvíli totiž Romtom zavelel a šlo se skládat dříví do sklepa. No a když jsem slíbil, že pomůžu, tak jsem se nezalekl a šel do toho. Ono, co jiného mi taky zbývalo, když mi Romtom vyhrožoval, že budu spát v noci v boudě se psem, místo v domě na matraci :o)))

Po hodince práce už Romtom opravdu zavelel konec činnosti. Po tomto rozkazu vydal rozkaz nový - nástup k večeři :o). No, spíš zavelela jeho přítulka. Nevím, zda to bylo tím, že jsem měl dojet, a nebo jsem se prostě jen dobře trefil, ale čekalo mne příjemné posezení s večerním grilováním. K jídlu nejdřív sekaná, pivíčko, pak nějaké ty sladkosti, pak grilované klobásky, mezitím pivečko a taky malinko slivovičky. Opravdu příjemný večer. Vše bylo pak ještě doplněno promítáním Romtomovy cesty na Balkán, kterou jsme měli jet spolu (ale nejeli díky mému úrazu na Krocanovi) a také promítání letní Neckiády, které se účastnil Mojmír s Romtomem. Čas pokročil a kolem půl druhé jsme se rozhodli, že promítání ukončíme a půjdeme do hajan. Sice jsem chtěl našeho revolučního ducha podpořit ještě návštěvou některou z místních osvěžován, ale tento tah nám nechtěně překazila opět Romtomova přítulka, která když viděla, v jakém je Romtom stavu, rozhodla, že pro něj bude lepší zůstat doma. A jelikož jsme s Mojmírem kamarádi, zůstali jsme doma i my a domluvili se, že na tah po místních hospůdkách vyrazíme jindy ;o)

NEDĚLE

Ranní vstávání proběhlo bez problémů. Jediný „pomačkaný“ byl Romtom. Přece jenom toho měl včera trochu víc a taky byl po celodenní makačce se dřevem víc utahaný než ostatní. Naštěstí vše spravila dobrá snídaně – vajíčka na cibulce a čerstvé pečivo přece nemůžou nikdy nic zkazit :o) Zde bych chtěl poděkovat Romtomovi a hlavně jeho přítulce za skvělou péči, kterou mi věnovali. Opravdu jsem se u nich měl jako v bavlnce ;o)

Poseděl jsem asi do desíti, poté se rozloučil a vydal se k domovu. Na dnešek jsem neměl již plánované žádné zastávky. Neděle je pro mne vždy den, kdy se snažím co nejkratší cestou dostat domů. Takže jsem ani neuvažoval nad nějakýma zastávkama. Zadávám do navi teda nejkratší možnou trasu a hrnu ;o). První zádrhel a vlastně i jediný mne čekal u Míškovic, kde byla na mojí trase uzavírka z důvodu rekonstrukce vozovky. Říkám si, to projedu, však v neděli se nemaká. Jenže na konci uzavírky stálo policejní auto. Naštěstí jsem ho zmerčil v předstihu a stihl se tedy otočit a zmizet zpátky za obzor :o)

No a pak už to byla jen nuda, nuda, šeď, šeď. Prostě furt směr severovýchod :o) Domů jsem dojel někdy kolem půl jedné. Odstrojil jsem motorku, sbalil potřebné věci do batohu, uklidil mašinu do garáže a šel domů, kde mne čekala teplá sprcha :o)

ZÁVĚR

Co říci závěrem. Já byl se svým výjezdem spokojen. Jasně, mohlo mi více přát počasí, ale holt není každý den posvícení. Hlavní je, že mi nepršelo :o) Najel jsem si zase nějaké nové cestičky, viděl několik pěkných rozhleden a hlavně zjistil, že mi začíná čím dál tím víc vyhovovat sólo cestování… Člověk se totiž nemusí na nikoho ohlížet a dělá to, co chce. Bez kompromisů. Ale na druhou stranu, ten sobotní večer byl daleko příjemnější ve společnosti kamarádů, páč kdybych byl sám, nebylo by to grilování taková zábava ;o)