Byl to letošní první offík. Teda takový delší.  A jel jsem ho již tradičně s Honzou TA. Trasu jsem měl zhruba naplánovanou. Teda, abych nekecal. Věděl jsem do který oblasti chci zabrousit a co si chcu projet. Víc plánovat nemá stejně cenu, páč v offo člověk nikdy neví :o).  Díky své práci jsem totiž narazil na bruntálsku na pár šotolinek, které stály za prozkoumání.

Sraz jsme měli s Honzou v 11 v Bílovci na benzince. Dojeli jsme tam takřka zároveň. Chvíli pokecali, řekli si kam plus mínus jedem a už jsme to hrnuli na cestu ;o). Hned za Bílovcem je jedná moc pěkná zkratka mezi poli, tak proč ji nevyzkoušet. Cestu už máme najetou. Zkratka nás vyhazuje nad Bravinným. Odtud dál na Fulnek po asfaltu. Asi tak v půlce cesty nás zaujala jedna šotolinka na protějším kopci. A jelikož jsme si v tomhle s Honzou podobni, museli jsme tuto cestičku prozkoumat.  A vyklubal se z toho moc pěkný několikakilometrový offo. Samé široké lesní cesty, místy s pozůstatky asfaltu. Prostě paráda. Ale místy jsem se i zapotil. A díky tomu jsem došel k závěru, že to chce novou přilbu. Páč moje stávající vyklápěčka na tyhle aktivity vážně není moc stavěná :o(

Na hlavní tahy jsme se dostali až někde u obce Vrchy. Odtud zase směr Fulnek, kde jsme se rozhodli pro oběd v místní hospůdce. Jasně, cestou jsme to vzali ještě jednou pěknou zkratkou co mám od Pavla :o) Tu jsme prostě nemohl vynechat, to prostě nešlo ;o).

Hospůdka nám poskytla azyl na jídlo a na odpočinek, který jsem vážně potřeboval. Jsem po té zimě nějaký zlenivělý a hned se unavím :o).  Času však není nazbyt, takže hurá zpátky do sedel a jedeme dál. Z Fulneku jsme to vzali bočníma cestama  asměr Vítkov a pak až do Budišova. Cestičky to jsou známé a je radost je jezdit. Všude liduprázdno, ticho a klid ;o).

Z Budišova přes Kružberk a“Bazény“ jsme se dostali až k hrázi Slezské Harty. A zde již byly cestičky, jež jsem chtěl prozkoumat. A stálo to za to. Opět cestičky po starých cestách, místama byl dokonce i asfalt. I když moc ho vážně nebylo. No motali jsme se pěkně, až jsme se vymotali k Zátoru. Fakt pěkné cestičky a dokonce lemované řopíky z II. Světové.  Fakt paráda.

V Loučkách se ujal vedení Honza, jelikož tu prý věděl o nějakých pěkných cestičkách. Jen se nám je nějak nedařilo najít. Naštěstí jsme ale nelezli jiné a taky pěkné. Motali jsme se motali a nakonec jsme zkončili v Krnově. A jelikož se již připozdívalo, rozhodli jsme se jet již domů hezky po hlavních tazích. Přece jenom byla doma ještě nějaká práce.

Shrnutí? Bylo to fajn, najelo se něco kolem 300 km po pěkných cestičkách, vidělo se pár pěkných míst. A co víc si přát ;o)