PÁTEK

Blížili se Velikonoce a s nima i 3 dny volna, které bylo nutno nějak využít. Z domova jsem měl propustku takže už jen najít nějaký cíl. Prvním byl sraz cestovatelů na Doroťance. To bylo jasně. Ale nechtělo se mi zabít prodloužený víkend jen touto akcí. Chtělo to něco víc. A jelikož chtěl Honza TA jet v březnu do Tunisu a díky politické situaci mu to nevyšlo, vzal jsem ho aspoň na Saharu do Polska :o).

Díky šéfovi, který má pro cestování pochopení jsem mohl v pátek skončit v práci o něco dříve. Docela mi to bodlo, páč jsme chtěli s Dawkou zabrat na Dorotě nějaké dobré místa na spaní a pak se ještě projet po Beskydech. Sraz u Dawky byl o půl třetí. Než se nabalilo, natankovalo, byly tři a už jsme valili směr Dorota. Po dlouhé době jsme to jeli přes Staré Hamry, jelikož jsem jel s kuframa. Cesta byla v pohodě a před 4 jsme byli již na Doroťance. Byli jsme mezi prvníma. Ze známých tu byl zatím jen Peťa AT a Čuník s Kačou. Rychle jsme vybalili motorky, zabrali nejlepší místa na spaní v pinpongárně a už si valili projet loňskou trasu, která se jela právě na Doroťance.

Musím říct, že cesta to byla víc než pěkná. Sice místy vcelku drsná díky dřevařům, ale vše jsme zvládli bez ztráty kytičky. Dokonce i jeden pěkný brodík se našel ;-). Celkem jsme najeli asi 40 km z celé trasy. Pak se nám nějak podařilo zakufrovat a nevěděli jak máme přesně pokračovat. Tak jsme se díky navigaci chtěli vrátit na nejbližší hlavní cestu. To se po menších peripetiích i povedlo :o) Ale než jsme k té cestě dojeli, hodněkrát jsem se zapotil. Ještě že už jsem měl svou novou přilbu Uvex Enduro. Jede se v ní o hodně lépe než ve steré sklopce ;o)

Konečně jsme zpět na Doroťance a já do sebe můžu narvat nějaké to pivko. Jsem docela utahanej a první do mne zahučí jak vlak do tunelu :o). Do toho se přidávají ještě někteří známí s domácíma ovocnýma likérka. No maras. Honem si dát něco k jídlu, jinak to dopadne špatně. Naštěstí kuchyně nabízí guláš s knedlíkama, tak není co řešit.

Večer trávím celý venku. Neviděl sem jedinou reportáž, ale nijak mi to nevadí. Je třeba se seznámit s Romtomem, páč spolu máme jet letošní dovolenou. A to se vcelku daří. Pivečko, ovocné destiláty a dobrý pokec. Prostě pohodka.

Spát jdu něco kolem druhé. Jenže nějak se mi nedaří zabrat. Komu se daří zabrat je Bartusovi, který mi pak nedá usnout díky svému chrápání :o) Ale nakonec i toto se daří ;o)

SOBOTA

Ráno pro mne změnu budí Bartusovo chrápání. Naštěstí jsem docela zvyklý vstávat brzo a dneska mi to i vyhovuje. Potřebuju z Doroťanky vypadnout co nejdříve. Čeká mne totiž veteránská burza na Bašce a pak odjezd s Honzou TA do Polska.

Na Bašku odjíždím kolem sedmé ranní společně s Dawkou. Jen to každý bereme jinou cestou. Já po hlavních tazích přes Ostravici, kdežto Dawka bočníma cestičkami přes Bílý Kříž. Na Bašce se oba scházíme něco před osmou ranní. Společně procházíme burzou a pokukujeme, co by se mohlo komu hodit do garáže. Nějak však nic moc nevidím a nic se mi nezamlouvá. Možná v tom má prsty i moje doznívající kocovina, co já vím. Ale co už. Není přece nikde napsáno, že musím pokaždé něco koupit :o). Stačí, že jsem aspoň viděl kupu známých ;o) A i to se počítá.

V devět píšu Honzovi SMS, že sraz bude v deset na benzince za Frýdkem. Osobně tam dojedu dřív, ale to je jen ku prospěchu věci. Aspoň jsem ještě něco pojedl a narval do sebe jeden energo drink ;o). Byl potřeba, páč se mi vážně nějak nechce :o)

Před desátou dojíždí Honza. Bez zbytečných zdržování sedáme do sedel a vyrážíme směr Krzywopłoty. To je náš dnešní cíl. Nechceme se nikde zastavovat a tak do navigace dáváme nejkratší trasu. Cestou sice mírně kufruju, ale je to dáno tím, že mám špatně navolen průjezdní bod. Jinak problémy nejsou. No nejsou. Jak se to veme. Kolem dvanácté dorážíme do obce Klucze a chceme se najíst. Jenže ouha. Jaksi v téhle obci nejsou funkční hospody. On tu není ani nijak velký výběr. Je tu jedna hospoda a jedna pizzerka… Hospoda otvírá až v květnu a pizzerka asi funguje jen v úterý, fakt nevím. Takže nezbývá nic jiného než dojet na tábořiště a doufat, že jídlo bude aspoň tam.

Máme štěstí. Při dojezdu na tábořiště zjišťujeme, že oběd dostaneme a spát je taky kde. Tábořiště je totiž prázdné. Než se nám udělá oběd, jdeme se ubytovat. Honza to tentokrát pojal stylem „Tarabys“, neboli nic nedělat a jen dokumentovat, jak dělají jiní :o).

Čekání na oběd si pak krátíme lenošením na slunci. Po asi čtvrt hodince dochází paní domácí a zve nás ke stolu. A musím říct, že čekání se vyplatilo. Oběd byl výtečný. Domácí polévka, k tomu pak něco ve stylu holandského řízku a na závěr domácí jablka v županu. Prostě paráda. Ani se nám pak nechtělo zpátky do sedel :o). Jenže na druhou stranu, když už jsme vážili takovou štreku, tak je třeba se k tomu písku aspoň podívat ;o).

Vyrážíme směr Chechło. Jedeme na stejné místo, kde jsem před dvěma rokama jezdil na písku poprvé s Dawkou. Zjišťuju, že paměť mi slouží ještě dobře a ono místo nalézám bez sebemenšího problému. Problémy však nastávají po příjezdu na místo. Ono jet totiž na písek s 250 kilovou motorkou, která má obuté polosjeté cestovní pneu od Mitasu, to není zrovna to pravé ořechové. A ke všemu zrovna tady je ten písek tak děsně hluboký, že se nedá ani rozjet. A rozjetí brání i lemování cesty stromy a kořeny :o( Ale co, dal jsem se na vojnu tak musím bojovat. A to doslova a do písmene. To Honza je na tom lépe. A nebo se tak aspoň tváří. Je pískem nadšen a jezdil by tu asi nejraději celej den. Já to moc nedávám a poprvé Tigera odkládám. Ke všemu při odložení podržím plyn a tak prvně slyším „omezovač“ u Tigera. A Honza si to škodolibě natáčí na video :o). Zvedat motorku mi naštěstí přibíhá pomoct. Páč jsem po té zimě vážně nějaký zlenivělý a mám s tím vcelku problém.

Mám toho tak akorát a chci se vrátit zpět na asfalt. Tohle vážně není pro moji motorku s tímhle obutím. Takže to co jsem ujel sem – asi 500 metrů musím ujet i zpátky. A sakra. Pro jistotu tigera ještě jednou odkládám a taky se jednou zahrabu. Prostě děs :o))).

Konečně jsem zpět na zpevněné ploše. Hurá, přežil jsem. Ujeli jsme asi kilometr, trvalo to přes půl hodiny a utahaný jsem, jak bych v terénu lítal minimálně půl dne :o). Myslím, že pro dnešek stačilo. Chce to najít něco jednoduššího na ježdění. Ale nejdřív chci Honzovi ukázat, jak ta Sahara vlastně vypadá. Jedeme tedy k bunkru, odkud je vcelku příjemný výhled.

U bunkru si dáváme oddych a pozorujeme, jak se dole pod náma prohání po písečných dunách kluci na lehkých kroskách a čtyřkolkách. Docela jim ty stroje závidíme. S tím bych se možná rozjel i já :o). Po chvíli se z lese po naší levé ruce vynořuje lehce upravený maluch v plné osádce. To nás docela udiví a je nám jasné, že tam někde jsou cestičky, které jdou projet.. a dost možná i na našich motorkách :o).

Jdeme to teda zkusit. Nejdřív zkusím projet kus cesty pěšky, abych se seznámil s povrchem. Vypadá pevně a stabilně, to by mohlo jít. Sděluji to Honzovi a ten se už hrne za řidítka a šup do lesa :o). Jenže po asi 40 metrech je na cestě poněkud hlubší vrstva písku, která Honzu lehce rozhazuje. Naštěstí Honza je profík a projíždí to bez ztráty kytičky. Zajíždí do lesa a chvíli ho neslyším. Připravuju teda kameru a čekám, až vyjede. A za chvíli je tu. Popisuje cestu, kam vede a jak to tam vypadá. Chvíli tady teda blbneme. Natáčíme se, fotíme a zkoušíme, co ten písek dělá. Zkouším to taky, ale dvakrát mne ten hlubší písek rozhazuje. Je to sice o něco lepší než prvně, ale ani tak z toho nemám nejlepší pocit. Takže se raději ujímám role fotografa a kameramana :o) To mi jde tuším o něco lépe ;o).

Chvíli teda blbnem a pak se rozhodujeme, že půjdeme ještě ke strážní věži. Ještě u bunkru se seznamujeme s jendím místním motorářem s BMW R 1150 GS. Společně s ním pak jedeme ke strážní věži, kde společně pak kecáme o Sahaře a o místních motorářích. Hodně zajímavý rozhovor. Dostali jsme i pár tipů, kam si zajet zajezdit. Jen to už necháváme na neděli, páč dneska je třeba ještě nakoupit něco na večeři a taky pojíst ;o).

Mizíme teda směr tábořiště. Cestou se stavujeme v již prověřeném krámku, kde nakupujeme uzeniny a nějaké drobnosti na večeři a snídani. V kempu je pořdád prázdno a tak se nemusíme nijak omezovat. Příprava večeře, do toho ještě sprcha, prostě pohoda. Kolem půl desáté jdeme chrápat. Letos poprvé ve stanu a na nové samonofukovačce ;o).

NEDĚLE

Ráno mne budí déšť. To není moc dobrý začátek dne :o(. Převalím se na druhý bok a jdu ještě zařezávat. Snad to brzo přestane. Ze stanu lezeme kolem půl osmé a jdeme si dělat snídani. Obloha je sice zatažená, ale neprší. To je dobré znamení. Aspoň nebude na ježdění takové horko.

Po snídani se začíná nějak víc zatahovat a zase začíná pršet :o(. To není moc dobré. Vracíme se teda zpět do stanu a čekáme, zda za chvíli nepřestane. Jenže to nijak nevypadá :o( Začínáme pro jistotu pomalu balit. Páč to vypadá, že ještě dnes pojedeme domů. A když né hned, tak aspoň večer.

A naše balení přišlo vhod. Je jedenáct dopoledne a stále prší. A nevypadá to, že by chtělo přestat. Nemá tedy smysl na nic čekat. Balíme stan a mizíme domů.

Cestu volíme opět nejkratší možnou. Ale i tu si vychutnáváme. Honzova navigace nachází totiž jednu pěknou díru, která byla místy přerušovaná asfaltem :o). Na hranice dorážíme něco kolem druhé odpolední. Pořád leje jak z konve :o(. Domů dorážím vcelku mokrý. Ale naštěstí jsem doma, tak mi to až tak nevadí. Horší by to bylo někde na cestách :o).

 Další víkend za náma, najeté zas nějaké kilometry a přibyly i nějaké ty zkušenosti a hlavně zážitky ;o) Jo bylo to fajn :o)