Po delší odmlce, kterou zapříčinilo mé zranění v Liberci, jsem se chtěl někam podívat na pár dní. Volba padla na Slovensko. Je to blízko, domluvím se tam a hlavně furt je tam kupa míst, kam se dá zajet a které neznám. Jenže nějak pořád nevycházelo počasí a i parťák byl nejistý. A když náhodou počasí bylo, nebyl zase čas. Naštěstí se poslední červencový víkend povedlo skloubit čas a parťáka. Už jen to počasí. Zprvu to vypadlo slibně, ale postupem času se počasí čím dál víc kazilo, až z víkendu zbylo přijatelné počasí pouze na sobotu. A jelikož už nemusím jezdit za každou cenu, dohodl jsem se s Honzou, že vyrazíme tedy jen na větší okruh na sobotu a nebudeme to členit na dva dny. Páč tohle jsme udělali na jaře v Polsku, a jak jsme dopadli, že :o)

Trasu jsem měl vymyšlenou už asi od půlky července. No trasu, jednalo se spíše o několik bodů, které jsem chtěl navštívit a ty jsem spojil do jakési trasy. Nějaké místa jsem znal ze svých dřívějších cest a se zbytkem pomohl při hledání kamarád Google :o)

Celková trasa měla kolem 520 kiláčků a vedla přes Rajec na Harmanec a pak na sever na Oravu. Výsledek byl nakonec poněkud jiný, ale i tak byl kilometrový nájezd a porce zážitků slušná.

Sraz s Honzou máme v 8 ráno ve Frýdku u Tesca. Honza doráží s ohlášeným zpožděním. Jenže má to ještě jeden háček. Jaksi nestihl ráno posnídat a tak to teď musí dohnat. No co nadělám. Na cestu vyrážíme tedy až ve tři čtvrtě na devět. Aspoň si během snídaně Honza naházel do navigace POI-ky.

Jelikož cílem je Slovensko, jedeme k hranicím nekratší trasou. Neboli po hlavní směr Frýdlant, pak kolem Šancí a hranice přejíždíme v Klokočově. Odtud už nejkratší vedlejší cestou na Bytču a dál na Sulov.

U Sulova jsem měl vyhlídnutou jednu propojovací šotolinku směrem na Prečín. Na monitoru ta cesta vypadala velice jednoduše. Ovšem v reálu po několikadenních deštích to vypadalo jinak. Všude kupa bláta, kaluže a vyjeté koleje. Honza byl ve svém živlu, já to měl horší, páč od pádu se v terénu necítím úplně jistě. A aby toho nebylo málo, tak zadní E10 už má nejlepší roky za sebou a přední TKC už taky viděla kus světa. Ale vše se nakonec v dobré obrátilo a projel jsem to, co bylo třeba. I když poněkud jinudy než Honza ;o). A nakonec jsem musel i Honzu vytahovat z výmolu, do kterého zajel. On by to sice asi vyjel sám, ale proč mu nepomoct, že :o)

V Prečíně dávám krátkou pauzu. Ono se to nezdá, ale docela jsem se zapotil :o) a tak je třeba dál pořešit cestu. Usuzujeme, že další off zkratky nemají moc smysl, jelikož všude bude mrtě bláta. Proto volíme směr po rozbitých okreskách. Vyrážíme směr na Harmanec. Zapomínám v navigaci vypnout navigování v terénu a už v Malé Lednici mne tahá navigace na nějakou šotolinku :o). Nevypadá to nejhůř a tak odbočujeme. Jenže po nějakých 400 metrech uhýbá navigace někam do lesa a tam už je bláto, kterému se chceme dneska vyhnout. Nezbývá tedy nic jiného než se vrátit zpět na asfalt. Ale to až tak nevadí.

Navigace nás bere pěknýma cestičkami a kupu z nich neznám. To je výhoda navi. Člověk se dostane tam, kam by se jindy třeba ani nepodíval. V Rajecké Lesné mne navi opět tahá mimo hlavní tah někam do hor, čemuž se nebráním. Dostáváme se do pěkného údolíčka, které je však zakončeno šotolinou se zákazovou značkou a dokonce i závorou. Kdyby to byla jen ta značka a nebylo všude kupa lidí, ale takhle. To už by bylo vážně moc. Takže motorky otáčíme a jedeme zpět. Ale i tahle zajížďka měla své pozitivum. Našel sem další možné tábořiště ;o).

Jsme zpět na hlavním tahu. Blíží se však čas oběda. Ten si nakonec dáváme na Fačkovském sedle na místní kolibě. Jídlo dobré, ceny ucházející a obsluha rychlá. Co víc si přát :o). Po obědě nastává klasický problém. Nechce se mi. Nejraději bych se někde natáhl a dal si dvacet. Jenže počasí na válení se v trávě není zrovna ideální a i trasa, kterou bych chtěl dnes projet je ještě z větší části před námi.

Opět v sedle a valíme pořád směr Harmanec. Cestou si děláme mírnou zajížďku do Kremnice, kde se nachází střed Evropy. Zde si dáváme opět malý relax, dokonce se jedeme podívat i na indiánský tábor. No podívat, pozorujeme vše z povzdálí, páč co kdyby se krvežízniví indiáni nás rozhodli přepadnout.

Z Kremnice je to je už jen kousek na Harmanec – ano, konečně sme tam dojeli :o). Průjezd si ale nějak nemůžu vychutnat. Sice ve dvou zatáčkách brousím boty o asfalt, ale nějak mám pocit, že ten povrch je rok od roku horší. Dole u odbočky na Kráľovu Studňu dávám chvíli pauzu, abych vzpomněl na kamaráda Mikiho, který se tu v roce 2008 zabil. Dělám to pokaždé, když tudy projíždím a pokaždé mne u toho tak nějak divně zamrazí.

Domlouváme si další bod naší cesty. Tím by měl být vrchol Šachtičky nad Báňskou Bystricou. Nabízely se dvě trasy, severní a jižní. Severní byla kratší, tak jsme nejdřív zkusili tuto. Jaké však bylo naše zklamání, když nás navi opět dovedla do zákazu, neřkuli na pěknou turistickou stezku :o). Takže opět čelem vzad a hurá na jižní cestu. (Zde zvažuju, zda nezmínit jednu historku s Honzíkem, ale zatím nevím nevím..Přeci jenom v ní figuruje Honzík a nějaké ty slečny a je trochu peprnější :o) )

Vrchol Šachtičky nás přivítal svou zamračenou oblohou. Ale ani to nám nebránilo si zde dát pauzičku a při té příležitosti i teplý čajíček v místní Kolibě. Hned vedle koliby byla i menší rozhledna, ale díky počasí se nám na ní nechtělo trmácet. Neřkuli že lepší výhled by byl z vrcholu sjezdovky. Ten jsme však uznali za nesjízdný na našich strojích.

Po řádné pauzičce a odpočinku jsme se mohli vydat na cestu. Tentokrát už víceméně cestu k domovu. Čekala nás už jen poslední zastávka. Chtěl jsem sice původně dojet až na Oravu a kouknout na oravskou úzkokolejku, ale prostě to dneska nevyjde.

Posledním bodem mého dnešního itíku je přejezd sedla mezi Velkou Fatrou a Nízkýma Tatrama. O přejezdu vím od Awii ze Slovenska. Jedná se o starou nepoužívanou cestičku. V dnešní době je z této již pěkná šotolinka. Bohužel po deštích, které teď byly je značně vymletá a to mi vcelku vadí. Opět se projevuje můj strach z pádu. Naštěstí vše probíhá v pohodě. Jediným problémem je padlý strom přes cestu. Ten se nám však daří odklidit a tak je další průjezd již nerušen. Teda z mého pohledu. Honza to má o něco horší, jelikož svou rychlou jízdou vyplašil v houští nějaké dvě srnky (teda on tvrdí, že to byli jeleni jako kráva) kteří mu pak kříží cestu. Naštěstí se nic nestane, ale i tak, to musel být super zážitek :o)

Jsme zpět na asfaltu a mizíme nejkratší cestou domů. Směr je jasný. Ružomberok, Martin2011_6/2011_6.htmlna. V Žilině odbočujeme doleva na Bytču a Makov. V Žilině začíná lehounce mrholit a před Bytčou by se dalo říct, že už prší. Déšť nás opouští až na Bílé. Cesta přes Šance a Frýdlant je už pouhým přejezdem. Valíme po hlavní až do Frýdku, kde se rozdělujeme. Já pokračuju do Havířova a Honza do Hlučína. Doma jsem kolem 8 večer. Unaven, ale spokojen. Za dnešek jsem najel 503 kiláčků, něco málo z toho po nezpevněném povrchu a blátě. Ale bylo to fajn ;o)

Závěr

A když jsem se v neděli ráno vzbudil a zjistil, jak venku krásně prší, byl sem rád, že jsme nejeli pod stan, páč balit mokrý stan by se mi vážně nechtělo ;o)