Jako každé jaro za poslední 4 roky, i letos jsem se těšil na tradiční sraz cestovatelů na Doroťance v Beskydech. Letos jsem se poprvé rozhodl, že zůstanu na chatě až do neděle.  Přece jenom se zdfe potkávám s lidmi, které jinde moc nepotkám a je s nima pořádně podebatit :o) .

Počasí na víkend bylo hlášeno parádní. Jasno a teplo. Takže ideál. Pro letošek jsem se rozhodl ještě pro jednu změnu – spal jsem pod stanem, místo obvyklé pinpongárny. Nechtěl jsem spát totiž s nikým, kdo by mi chrápal do ucha. A vyplatilo se :o) Poprvé jsem se na Doroťance vyspal :o)

No a poslední novinkou je, že se mnou letos nejel můj stálý parťák Dawka. Vybral si na tento víkend totiž jinou akci – Sand rally. No co už. Ještě že za ty roky mám na Doroťance už hodně přátel :o).

PÁTEK

Z práce odcházím o půl druhé a valím domů. Motorka je připravená, stačí jen nahodit kufry a dobalit pár posledních věcí. Směr Beskydy vyrážím tedy kolem půl třetí. Chci tam být co nejdříve, abych zabral dobré místo na stan. Cestu vybírám nejkratší a nejrychlejší, takže bez zbytečných offroad zajížděk :o) A to že jedu přímou cestou má za následek to, že na Doroťance jsem úplně první. Není zde ani pořadatel :o) Vybírám si tedy na první pohled vhodný plácek, který se večer ukáže pro spaní jako nevhodný :o(.

První z pořadatelů – Dudys přijíždí po čtvrté odpolední. Hned ze startu připomínám Dudysovi, že mi před lety slíbil, že mi půjčí ke svezení svou LC8. Jen jsem si tak do něj rýpnul, ale Dudys mne dostal tím, že mi řekl, ať si teda sjedu :o) Neváhal jsem ani minutu a už se soukal do krunýře a přilby. Otestovat KTM chcu totiž už delší dobu. Chci totiž konečně zjistit, co na tom podvozku všici mají.

Jsem oblečen a připraven vyrazit. Sedám na LC8 a startuju. Rozezní se zvuk laďáčků. Kopu tam za jedna a už vyrážím. A hned při prvním přejezdu nerovnosti začínám chápat, o čem je podvozek WP. Je to paráda. Motor jde pěkně a trochu mi charakteristikou připomíná Tigera, ale ten zabírá, mám pocit o něco víc od spodu. Zato sedlo je na tom hůř. Je to taková spartánská lavice a ke všemu tvrdá. Jak se později dovídám, má Dudys sedlo dokonce gelové, takže by mělo být měkčí. Ale spíš to je síla zvyku. Přece jenom na Tigeru mám docela slušný „gauč“ :o)

Takže když bych to shrnul. Ujel jsem na KTM řekněme 6 km, takže na nějaké závěry je to opravdu hodně málo. Ale i ten malý počet km mi stačil k tomu, abych si ověřil, že ten podvozek je opravdu parádní. A čím rychleji člověk jede, je to lepší. Kvality motoru neposoudím, ale na první jízdu mi přišel v pohodě. Brzdy taky fajn a na to sedlo bych si časem asi taky zvykl :o) Takže je fakt o čem uvažovat :o) Páč LC8 se mi líbí už hodně dlouho… ;o)

Po návratu na chatu se začínají sjíždět další účastníci a i kamarádi. Mezi prvními dojíždí i Bartus, Uřvany, Mengel a Mandy. Takže začínají pomalu klasické diskuze o motorkách cestování a podobně. Okolo půl šesté dojíždí i banda z Brna – letos však v hodně malém počtu. Čekal sem teda větší účast. Ale jak říkal Slaňoch. Hodně lidí slíbí a pak se na to vyserou. No co, jejich chyba :o)

No a jako poslední s těch nejbližších dojíždí Romtom, takže jsme konečně kompletní. Sedí se u stolu, popíjí pivko, vínko, do toho se jí jelítka, jitrničky, prostě samé zabijačkové pochoutky. A co by ne, když ve čtvrtek byla na Doroťance zabijačka :o).

No a takhle to funguje celý večer. Jen sem to sem tam přerušil lehkým nakouknutím na nějaké ty reportáže. Viděl jsem kousek cesty na Balkán a pak i část Tunisu, který jel letos v zimě Míťa. Tuto reportáž „příjemně zpestřoval Mengel, který už byl lehce pod vlivem alkoholických nápojů :o)

No a po reportážích opět zpět ke kamarádům a pokecu o všem možném. Kecalo se až někdy do půlnoci, kdy jsem se rozhodl že je tak akorát čas si jít lehnout. No a tehdy jsem zjistil, že spát ve stanu, který je zešikma na dvě strany není úplně ideální. Neboli člověk sjíždí nejen dolů, ale i na bok :o)

SOBOTA

Ráno se budím o půl sedmé. Venku už pere sluníčko a je to víc než příjemné. Vzhůru jsem asi první. Vybaluju vařič a jdu si dělat snídani v podobě párků. Nechce se mi totiž čekat, než otevřou hospodu.

Když jím, budí se i Bartus, který včera tvrdil, že hned v 7 ráno musí odjet domů, páč jde na nějakou svatbu či co. Ale nějak se k odjezdu nemá :o). Dělám mu proto ranní kafe, snad mu to pomůže. No a v průběhu se začínají objevovat ostatní ;o). Dokonce se objevuje i Mengel, který však vypadá, jako by ho přejel vlak a pak ho ještě vzal při zpáteční cestě :o))).

Pomalu se objevují i kluci z Brna, se kterýma se domlouvám na dnešní sOFFt vyjížďce. Nemám totiž itík, teda mám, doma uložený v šuplíku, kde je mu vyloženě dobře :o). Odjezd plánujeme na něco po deváté ranní.

Odjíždíme jako druhá skupina. Vedení se ujímá Káca, za ním jede Robert, já, Radek a zezadu jistí skupinu Slaňoch. Musím říct, že Káca vede velice slušně, bez nějakých zbytečných prodlev a tak cesta ubíhá velice rychle. Je za náma první šotolinka a i jeden minibrodík. No a už jsme na asfaltu, který nás vede k ropnému prameni v Korni. No a odtud už vím prd, kde jsem vlastně jezdil :o)))

Za Korňou se napojujeme na offík, který znám ze své první Doroťanky. Ten vyjíždím bez problémů. Jen si dělám uprostřed nucenou přestávku, abych pomohl zvednout Robertovi Canyona. Naštěstí se nic vážného nestalo, bylo z toho jen ohnuté zrcátko, které po výjezdu opravujeme. Radek jak vidí výjezd, raději si nechává Afru vyvézt Slaňochem ;o)

U tohoto offíku dojíždíme i první skupinu Vencu s Paťou a Hetfildem, kteří se nás tady chytají a jedeme tedy v ještě větší skupině. Ale kupodivu to není na škodu :o) Motáme se někde v okolí Kolárovic. Místama mi to tu hodně připomíná Rumunsko. A jak dobře ráno podotkl Ivošek, možná proto se tam všici tak rádi vracíme na Doroťanku. Protože nám to připomíná Rumunsko, což je opravdu hezká země :o)

Razíme si to dál po rozbitých asfaltkách v okolí menších vesniček. Je deset ráno a horko je jak hrom. Má to ale jednu výhodu. Všude kolem cest je díky vysokým teplotám nepřiměřené množství spoře oděných žen :o) A hlavně pěkných žen :o) Jak podotkl Slaňoch, ony ty baby tady mají takové pěkné postavy kvůli tomu, že pracují celý den na poli :o)

No a dostáváme se k prvnímu a vlastně i jedinému zakufrování. Káca nějak přejel jednu odbočku a místo do dědiny vjel na nějaké fotbalové hřiště, kde místní zrovna připravovali gulášek. Dali jsme tedy kuřpauzu a začali zvažovat, zda na gulášek nezůstaneme. Nakonec jsme se však dohodli, že guláš je lepší uleželý a tak tedy pojedeme dál :o).

Nyní již správnou odbočkou dojíždíme na náš dnešní poslední offík. Je to hezký polní přejezd s krásnými výhledy. Zastavujeme tedy na jednom návršíčku, kde si dáváme další pauzu. Je tu krásný výhled na okolní hory. Relaxaci nám po chvíli trochu kazí rychle se blížící V3S, která vypadala, že přeřadila z rychlosti „želvička“ na rychlost „zajíček“ :o)Takže honem do sedel a padáme pryč.

Cesta nás vede dál úzkýma zakroucenýma silničkama až k horskému hotelu Kohútka. Jsme zhruba v půlce trasy, tak se zde usídlíme a dáme oběd. Sou tu vyhlášené borůvkové knedle a ty je třeba otestovat :o).

Zabíráme tedy poslední dva volné stoly a čekáme na obsluhu. Ta se přiřítí za chvíli. Objednávám si polívku a knedle. Čekáme zhruba další půl hodiny a nic. To už Slaňoch nevydrží a shání číšníka. Místo něho však odchytává přímo vedoucího, který nám zrovna nese jídlo. Když se ptáme na polívku, je docela udiven, jak to že jsme nic nedostali. No nic, teď, když mám před sebou ty knedle česnečku nechcu. Ale číšník to asi dostal pěkně sežrat… :o)

Po vydatném obědě najíždíme na naší dnešní poslední etapu, která už je celá jen a jen po asfaltu. Jede se příjemně, tentokráte již na české straně. Více méně se motáme po mě známých cestách, ale místama se dostáváme i na cesty, kudma sem nikdy nejel a kam se určitě někdy vrátím s foťákem a něco málo vyfotím. Přece jenom zastavovat při 8 členné skupině, to není úplně ono.

Na Doroťanku dojíždíme po půl páté, pokud si dobře pamatuju. Skoro nikdo tu není. Holt všici jsou ještě na cestách. Převlíkám se zpátky do civilu a jdu na pivko a pokračovat v družných rozhovorech, které začaly již včera. Pozdní odpoledne se pomalu převaluje do večera. Opět začíná promítání, tak se na něco málo jdu kouknout. První reportáží bylo Slaňochovo putování po Banátu, po kterém následoval film od 3iši, který jel před pár lety Mongolsko. Film jsem sice již viděl předloni na Sraze cestovatelů na Hartě, ale byl zpracován dobře, tak proč si to nepřipomenout :o) Bohužel se však v polovině kousl a už nerozjel :o( Holt špatně vypálené DVD :o(.

Takže tímto jsem přísun reportáží ukončil a šel se opět věnovat kultuře s pěnou :o) Teda s pěnou. Já si tenhle večer užil jen při minerálce a pár panáčcích slivovičky od Johna :o) . No a jelikož jsem byl po dnešku nějak utahaný, zabalil jsem to snad už o půl 11.

NEDĚLE

Vstávám již v 6 ráno a začínám se pomalu balit. Chci být doma co nejdříve a taky není na co moc čekat. Dělám si opět snídani a v jejím průběhu suším stan a větrám spacák. Pomalu se probouzí i ostatní. No a po osmé ranní nastává obvyklé loučení a odjezd domů. Bylo fajně, jako vždy, počasí luxus a fajn lidi. Co víc si přát.

Takže za rok zase ahoj :o)