Po delší době se mi sešlo volno, počasí a i chuť a mohl jsem opět vyrazit někam na motorce. Tenhle víkend ale neměl být jen o ježdění. Hlavním cílem bylo projít si kousek hřebenů Národního parku Velká Fatra. Jenže když už se člověk má kodrcat na motorce nějakých 300 kiláčků, je příjemné to spojit i s nějakou hezkou projížďkou a né to brát jen po hlavních tazích, no ne :o) A tak jsem to i udělal.

PÁTEK

Na motorku už sedám o půl šesté ráno. Ale ještě nejedu směr Slovensko, ale teprve do práce. Tam odkládám motorku na celých šest hodin na stojánek. Do sedla znovu usedám až po jedné odpolední. Svítíčko sluní, je hezky teplo, můžeme vyrazit. Stop, nemůžu. Ještě si musím naházet průjezdní body do navigace :o). Provedeno, konečně vyrážím z Ostravy směr Třinec, Jablunkov a odtud dál na Slovensko.

Cesta po hlavních tazích ubíhá rychle, ale že by mne to nějak moc bavilo, to se říct nedá. Za Čadcou proto odbočuju z hlavního tahu a odbočuju na Vychylovku, kde si dělám i svou první pauzu. Okouknu parní vláček, kterým se snad letos ještě svezu a už najíždím do prvního lehounkého offíku, který mne vyhazuje kousek od Oravské Lesné. Zvažuji návštěvu i další stanice parního vláčku, ale říkám si, že páry pro dnešek už bylo dost a tak jedu dál.

Najednou mne navigace odchyluje od hlavního tahu někam mezi domky. Poslouchám a po chvíli jsem na dnešním dalším offíku. Jedná se pro změnu lehounkou šotolinovou cestičku. Prostě tak akorát pro jízdu s plně naloženým cendurem :o). Jedu osamocenou krajinkou, všude ticho a klid. Pode mnou si to přede tříválec. Prostě paráda :o)

A jsem zpět na asfaltu, ale né na dlouho. Navigace funguje spolehlivě a už mne to opět navádí na další šotolinku. Zprvu si to užívám. Ale čím déle jede, tím se cesta zhoršuje. Projíždím první minibrodík a říkám si, bude sranda :o) A taky že jo. Po výjezdu na návrší zjišťuji, že cesta, po které jedu se změnila v potůček. Dávám motorku na bočák a jdu to prozkoumat, zda má smysl to jet dál. Nevím proč, ale lehce mi to připomnělo cestu z Koločavy na Konsomolsk, kterou znám jen z cestopisů. Tam se totiž taky značná část cesty jede potokem :o)

V mém případě potok sice asi po 80 metrech končí, ale dál za ním se cesta poněkud zhoršuje a i vody přibylo. Tohle asi pro mne nemá smysl. Přece jenom nabalená mašina a to, že jsem sám…. Raději to tedy otáčím a vracím se na asfaltovou komunikaci. Snad si to projedu někdy na lehko :o)

Ale ani asfaltová cestička není k zahození. Bloumám si to zapadlýma slovenskýma vesničkama a je mi fajn. Teda do doby, než dojedu řekněme k hlavnímu tahu. Naštěstí i ten je při pátečním odpoledni poměrně prázdný a cesta je i nadále příjemná. Situace se lehce zhorší v Ružomberoku. Tam je doprava už silnější. Ale naštěstí ne na dlouho. Po chvíli totiž odbočuji opět do přilehlých kopců na vedlejší silničky. Pomalu se blíží večer a můj dnešní cíl – Kraľova Studňa je ještě nějaký ten kus přede mnou a já mám ještě naplánovaný jeden, respektive dva legální offíky v NP Velká Fatra. Navigace mi do cíle hlásí cca 60 kiláčků. To bude pohoda :o)

A už je  to tady, objevuje se první cedule s ohlášením, že vjíždím do NP Velká Fatra a já se tedy blížím k dnešnímu cíli. A už je tady další offroad. Jedná se o přejezd přes jeden kopeček. Tuhle cestu jsem našel loni, jen jsem ji jel z druhé strany. Přejezd mi trvá jenom chvilku a je bez problémů. Teda krom jedné lehce konfliktní situace, kdy se proti mně ze zatáčky vyřítil traktor-bagr :o) Naštěstí se držel vpravo a já taky :o)

Tak zpět na asfalt. Jsem kousek od Harmance a tedy i blízko cíle. Čeká mne už jen 14 kilometrový off výjezd do kopců a hotovo. Po vjezdu na odbočku na Kráľovku zjišťuju, že tu nějak přibylo asfaltu. To mi moc radost nedělá, ale naštěstí tento netrvá dlouho a tak se většinu cesty za mnou práší a od zadního hrabajícího kola odlétají kamínky :o)

Konečně jsem na hřebeni u hotelu. Jdu se zapsat, domluvit ubytko a vypít první pivečko. Jsem tu. Pro dnešek padla. Motorka mne čeká zas až zítra odpoledne :o) Ale je tady krásně… západ slunce na horách je vážně parádní…. :o)

SOBOTA

Mám za sebou nějakých 16 kiláčků pěší turistiky po hřebenech Velké fatry. Je tu parádně, počasí mi vážně vyšlo. Slunečno, lehce větrno, aspoň nebyl takový hic :o). No a ty panoramata. Vážně to stálo za to :o). Je však čas se sbalit a vyrazit opět někam na motorce. Mým dnešním cílem je moje oblíbené tábořiště v Malužiné. Za ty roky co tam jezdím sem si t o tam natolik oblíbil, že tam musím spát už skoro pokaždé, co jsem na Slovensku :o). A taky si říkám, třeba tam zase budou moji známí a zase bude fajn večer.

Z Kráľovky odjíždím něco po druhé hodině. Ještě než ale opustím chatu úplně, zastavím se u turistické mapy kvůli naplánování trasy. Koukám, že v okolí je pár zajímavostí, které cvakám do navigace. Tak, teď už můžu opravdu vyrazit na cestu :o).

Sjíždím offíkem zpět na hlavní cestu a pak už šup směr Bánská Bystrica, kde je třeba natankovat čičinu. Když si při tankování přepočítám cenu benzínu na naše, zjišťuju, že u nás na tom nejsme zas tak „špatně“. Tady je to ještě asi o 4 koruny na litr dražší. Ale co už, natankovat musím tak jako tak. Začíná být vcelku vedro, holt město je rozhicované, takže doufám, že mne navigace brzo zavede někam do hor a lesů, kde je blahodárný stín. A taky že jo. Už z benzinky mne navi tahá na boční cesty, což je fajn.

Po asi 10 kilometrech je tu první zastávka u jednoho dřevěného kostelíku. Je v něm zrovna i nějaká prohlídka, ale v němčině, takže na to kašlu a mizím dál, páč touhle řečí nevládnu. Zkouším i něco nafotit, žel bohu však můj kompakt nestíhá přepálenou oblohu a tmavou stavbu, takže fotky nejsou nic moc :o(.

Razím tedy dál a říkám si, že sem už dlouho nebyl v nějakém tom offíku. A ono ejhle. Navi najednou, odboč doprava, pak doleva a už sem na nějaké boční cestě, která směřuje kamsi do kopečků a hlavně lesů. Že by? :o) A taky že jo. Cesta se zhoršuje, přibývá děr a ubývá asfaltu až sem najednou na pěkné lesní cestě. A bez zákazu :o). Takže si to vesele prdlám dál. Tohle se mi líbí, tohle já rád. Cesta je nezáludná tak ani s naloženou motorkou nemám problém. Jen místy je trochu více bahna, ale nic co by nešlo projet. Po nějakých 5 kiláčcích bahýnka lehce přibylo a motorka začala lehce na tomto podkladu klouzat. Naštěstí bez větších problémů projíždím i tohle (měl jsem jen jednu krizovku, kdy mi nejdřív ujel předek a do toho se přidal i zadek, ale ustál jsem to :o) )

Vyjíždím z lesa, motorka trochu špinavá, já taky, ale bylo to víc než příjemné. Byl to však dnešní poslední offík. Zbývající cesta do Malužiné je už jen a jen po asfaltu. Ale zase po jakém :o)

Je kolem páté odpolední a říkám, si, že by to chtělo na chvíli pauzu. Hledám proto příhodnou hospůdku u cesty. Tuhle se mi daří najít v Mýtě pod Ďumbierom. Parkuju motorku a sedám na zahrádku. Během chvíle je tu servírka, u které si objednávám chlazené pití.

Jakmile barmanka zapadne do lokálu, přijíždí na parkoviště nějaký čopr následován Octávií. Z mašiny slízá nějaký chlapík, který má na vestě „barvy“ Red Barons Bratislava. Z auta za ním přiskakují dvě mladé šikovné baby ;o) To se někdo má :o). Na zahrádce není místo, tak je zvu k sobě. Stůl mám tak pro 8 lidí, tak se tu snad 4 vejdem. No ne :o)

Dáváme se do řeči a je to jak setkání světů. Nejsem sice žádný „edvenčrák“. Ale proti nim sem si tak trochu připadal :o). Prostě se potkaly dva různé světy :o). Ale byla to příjemně prožitá hodinka, kterou jsem si zpestřil ještě zmrzlinovým pohárem. To horko bylo vážně děsný.

Ale zpátky do sedel. Holky jely do Nitry tuším, čoprák někam pod Tatry a já do Malužiné. Kemp tu je pořád a dokonce byla i chata otevřená. Už jsem se radoval, že tu mám své staré známé, jenže ouha. Nebyli to oni, ale nějací jejich známí či co, kteří měli chatu půjčenou na víkend. No co už. Měnit místo pro přespání nebudu, utábořím se tady. Místním nevadím, takže co :o).

Stavím stan, vybaluju věci z motorky a jdu si dělat večeři, při které zjišťuju jeden nedostatek. Zapomněl jsem si na večer koupit nějaké pivko k jídlu. Ale co nadělám. Holt si vystačím s minerálkou ;o). Musím teda říct, že moji známí jsou o dost družnější. Tady ti byli uzavřeni jen do sebe. Takže žádná družba nenastala. Spát jdu docela brzo. Aspoň se vyspím :o)

NEDĚLE

Probouzím se o půl páté, to mi přijde docela brzo, tak se překulím na druhý bok a spím ještě asi hodinku, kdy už teda definitivně vstávám. Bude to mít jednu výhodu, budu brzo sbalený a tedy i dřív zase na cestě :o).

Rychlá snídaně, sbalit věci a hurá domů. Dneska už to beru přímým směrem. Nemá smysl se někde moc zdržovat. I když :o) Hned po vyjetí z kempu mi navigace ukazuje nějakou nezpevněnou cestičku. No co, je ráno, tak to zkusím. Najíždím na příjemnou šotolinku, ale asi po kilometru a půl se dostávám ke zhoršení a hlavně zákazu vjezdu, tak na to prdím a otáčím se zpět na asfalt.

Hezčí překvapení mne čeká u Liptovské Mary, kde mne navigace nahazuje na příjemnou šotolinku uprostřed kopců. Cesta je prázdná a hlavně legál :o). Nikde žádný zákaz, teda krom jízdy nákladním automobilům. Šotolinku opouštím po asi 10 kilometrech, kdy se už definitivně napojuji na asfalt, který mne dovede bočníma silničkama až do Čadce. Zde odbočuju doleva a vemu to na Makov. Chci se totiž ještě zastavit na Doroťance na kofolu. Od pátku tam probíhají závody v mountainboardu a třeba se v neděli bude ještě něco dít.

Po dojetí přes jednu pěknou šotolinku na Doroťanku zjišťuji, že ze závodů už nebude nic. Všude se jen povalují „trosky“ lidí. V sobotu tu musela být asi ukrutná pařba :o). Nu což. Vypiju svojí kofolu, nasadím přilbu a vyrážím pro mne známým offíkem směr Bílá. A tohle je pro tuhle cetu už opravdu poslední off :o). Myslím, že stačilo.

Doma jsem kolem dvanácté, tak akorát na oběd :o). Bylo to fajné spojení cestování na motorce a pěší turistiky. Tuhle cestu jsem plánoval už opravdu dlouho a jsem rád, že se povedla. Stálo to za to. A na Velké Fatře jsem rozhodně nebyl naposled :o)