PÁTEK - Senica

ATAW – Africa Twin Adventure Weekend aneb sraz majitelů a příznivců téhle legendární motorky.

Po delší době, asi 4 roky, jsem se vydal na výlet s Honzou TA. Je to jeden z těch, co můžou za to, že jezdím off. A tak nebylo úplně od věci, že jsme po letech spolu vyrazili na akci příznivců offroadu :o) .

Odjezd jako takový je kapitola sama pro sebe. Měli jsme odjíždět někde v pátek odpoledne, ale nakonec jsme vyjížděli až někdy k večeru. Ale hezky od začátku.

V pátek ve dvě volám Honzovi, v kolik vyjedeme a kde se sejdeme. Ani jeden z nás není sbalený, neb nikdo nevěděl, co nám počasí přinese. Naštěstí, sbalit se na dva dny je otázka 10 minut. No takže volám a domlouváme sraz na půl pátou na Pindule nad Frenštátem. Pro jistotu se ještě domlouváme, že si čas potvrdíme telefonem o půl čtvrté. Tož teda dovalím dom, sbalím spacák, karimatku, rezervní ponožky, foťák a už si to ženu do garáže nahodit kufry a čekám na telefon. Je půl čtvrté a telefon mlčí. Ještě chvíli čekám a už žhavím drát a volám Honzovi, co se děje. Přichází první jobovka. Honza sedí ještě v práci a netuší, kdy dojde dom. Takže se domlouváme, že mám jet sám a že se sejdeme asi až v Senici na ATAWu. Tak teda jo. Vyjíždím směr jihovýchod.

Když projíždím Frýdkem, zvoní mi telefon. Zastavuji a koukám na displej. Volá Honza. Právě skončil v práci a valí domů. Takže se opětovně domlouváme, že se tedy sejdeme na Pindule, jen o něco později. Jelikož mám čas, jedu na benzinku natankovat a pak pomalu na Pindulu. Při příjezd na místo srazu zjišťuji další jobovku. Koliba, kde sem si chtěl dát kafe, je zavřená :o( . Takže sjíždím dolů do Rožnova. Tam snad budu mít více štěstí. A je tomu tak. I když… Na kafe zastavuji až v Aeroplánu, nikde jinde jsem si nevšimnul terasy u hospůdky a možnosti mít mašinu hned u cesty. Parkuju a čekám.

Kafe vypito, říkám si, už je to skoro hoďka, Honza tu bude za chvíli. Proto platím a jdu čekat k motorce. Jenže se dává do deště. Proto beru za vděk nedalekou autobusovou zastávkou, kterou sdílím ještě s jedním „cestujícím“ batůžkářem v né moc dobré kondici :o). Neb když se mne někdo 2x za 5 minut zeptá, kolik je hodin, tak dotyčný bude mít za sebou asi těžký den :o)))

Diskuze s podnapilým batůžkářem byla opravdu „plodná“, ale na zkrácení čekání, proč ne :o) . Co mi vadí více je, že nepřestává pršet. Kolem tři čtvrtě na šest dojíždí konečně Honza. Prší stále, takže se oblékám do nemoků a jedeme dál směrem na Bystřičku.

Nemoky sundávám až dole pod Vsetínem. Mraky zůstaly nad Beskydy a dál na jih je už jen krásné azuro. Cesta ubíhá pohodově. Žádné divočení, jen prostě pohodová jízda nádhernou krajinou. Okolí Luhačovic mám vcelku proježděné – teda myslel jsem si. Ale prd. Navigace mi opět ukázala další nová místa plná pěkných zatáčkovitých silniček a nádherných výhledů. Prostě si to oba užíváme (mohu li tedy mluvit i za Honzu). Poslední zastávkou dneška je malý obchůdek v městečku Louka. Je totiž třeba si koupit něco na večeři a snídani. Na ATAWu totiž nejsme nahlášení a tak pro nás není přichystané jídlo.

Nakoupeno, do cíle nám zbývá nějakých 25 kilometrů. Takže pohoda a něco před osmou večerní již vjíždíme do kempu plného Hond XRV :o) . Přijíždíme k hlavní budově, přivítáme se s několika přáteli a jdeme najít pořadatele, abychom se zaregistrovali a zaplatili potřebné poplatky za ubytko. Vše zaplaceno, jdeme se vybalit a pořídit bydlení – postavit stan. Při stavění stanu již trávím uvítací štamprlu od Opičáka. Hmm, to bude vydařený večer :o) .

A taky že jo. Večer proběhl ve velmi pohodovém duchu jako večery na Doroťance. Pokec se starýma známýma, poznávání nových lidí, řešení různých podstatných a důležitých věci, zjišťování nových informací a doporučení různých tras. Prostě klasický večer s přáteli u piva a něčeho čirého ze Slovenska :o) a borovička to nebyla :o)

 SOBOTA - domov

Vstávám kolem 7 ráno což je asi jen 5 hodin poté, co jsem šel spát :o). V novém spacáku bylo přes noc výborně :o) Konečně mi nebylo zima :o) Honza ještě spí. Lezu ze stanu, kde se do mne hned opře slunce svými paprsky. Od rána je příjemně teplo. Procházím kempem a konečně dělám nějakou tu fotku. Včera jsem byl totiž natolik líný, že jsem foťák ani nevytáhnul.

Fotečky pořízeny a pomalu se ze spacáku dere i Honza. Je třeba se nasnídat. Vytahujeme včera nakoupené zásoby. Po snídani opět nějaký ten pokec s kamarády a poté je již čas na naplánování trasy pro sobotní den. Z netu jsem si stáhnul kupu POI-ek. Jen jsem to udělal lehce lajdácky. Prostě jsem si opsal jen GPS souřadnice a tak né vždy hned vím, kde co je :o) . Navigace pracuje na plné obrátky. Z asi dvacítky míst jsme si vybrali asi 3 s tím, že pokud vyjde čas, přidáme další.

Zatímco se osazenstvo kempu chystá na vyjížďku, my odjíždíme domů. Respektive na svou vlastní vyjížďku. Slunko peče na plné obrátky.

První zastávkou je rozhledna Rozbehy ve stejnojmenné vesničce. Rozhledna malá, ale pěkná a výhled příjemný. Honza náročný výstup na rozhlednu vzdává. Holt 40 schodů a výškové převýšení 9 metrů je opravdu dost :o) . Z Rozbehů to bereme moc pěknou cestičkou zpátky na hlavní trasu směr Trstín. Zde odbočujeme doleva směr Naháč. Tady nás čeká návštěva jednoho moc zajímavého místa. Jedná se o ruiny Kostela a Kláštera svaté Kataríny Alexandrijskej. Místo má jednu drobnou nevýhodu. Parkoviště je 1,5 kilometru od samotného kláštera. Honzovi není nějak dobře a tak se vydávám na malou procházku sám. Přináší to aspoň jednu drobnou výhodu. Mohl jsem nechat bundu a přilbu u motorky, takže jdu nalehko a tím pádem o něco rychleji.

Když si tak vykračuji pustým lesem, najednou před sebou vidím podivnou postavu. Je to mladej kluk, ale v ruce má kosu a něco kosí. Uprostřed lesa… Fakt sem z něho neměl dobrý pocit. Naštěstí když jsem dorazil ke kostelu, vše se vysvětlilo. Probíhal tam nějaký kemp či co a účastníci se starali o okolí tím, že kosili trávu… Ale i tak... Proč jen ten jeden byl uprostřed lesa :o)

Přicházím k ruinám. Klášter nepůsobí nijak zvláštně, prostě nějaké zdi a v nich otvory po oknech uprostřed lesa. Ale samotný kostel, to už je jiná liga. I přes to, že zde bylo vcelku dost lidí, má toto místo úžasnou atmosféru a člověk v těch ruinách cítí zajímavou energii. Opravdu parádní místo.

Zjišťuji, že jsem už docela dlouho pryč a tak balím svých pár švestek a vracím se k motorkám. Honza si tam hoví v trávě a vypadá spokojeně. Je kolem dvanácté a tak se domlouváme, že skákneme někam na oběd. Neb ho oba potřebujeme :o) . Navigace nám nabízí nějaký Selský dvůr v Krakovanech. Jediné co nás lehce děsí je vzdálené hřmění. A naše předtucha se vyplnila. U Dolního Lopašova vjíždíme do deště. Nemoky nebereme, jen ukládáme doklady a mobily do kufrů, aby byly v suchu a jedeme. To nějak projedeme. Ve Vrbové mne to však už nebaví a nasazuju aspoň vrch nemoků. Konečně dojíždíme k hospodě. Jen to není Selský dvůr, ale nějaké Chateau Krakovany. Nevadí, hlavně že se najíme. Parkujeme motorky a jdeme si sednout na terasu pod slunečníky. Sedí tu už parta nějakých cyklistů. Přichází vrchní a rovnou se omlouvá, že si na jídlo počkáme, že toho mají moc. Tak se rozhodujeme, že dáme jen polívku. Jenže po polívce se hlad o něco zvětšil a tak se rozhodujeme i pro druhé s tím, že si když tak počkáme. Jaké však bylo naše překvapení, když čekání nebylo nijak dlouhé. Holt kvalitní restaurace se omlouvá i za 15 minutové čekání… Zažil jsem už hospody s čekáním přes půl hoďky či víc a nikdo nato ani neupozornil, ani se neomluvil. Zřejmě slušný oddíl.

Dalším cílem jsou Čachtice. Najít vjezd ke hradu nebyl až tak velký problém. Problém byl se dokopat k sesednutí z motorky a jít kousek pěšky. K tomu jsme se bohužel nedokopali, takže jsme raději pokračovali dál s tím, že se jen pokusíme najít nějaké pěkné místo s výhledem na zříceninu. Takové místo se mi podařilo najít v obci Višňové. A zde se nám povedlo najít zase i pěknou cestičku. Opravdu povedené :o)

Pokračujeme dál po silnicích směrem na Stará Turá a Cetuna. Silnička se krásně kroutí jako had. Výhledy jsou parádní a já nevím, kam dřív koukat, zda do zatáčky přede mnou, a nebo na ty panoramata. Prostě zase parádní ježdění. Kolem třetí odpoledne překračujeme hranice s ČR a ve Strání to bereme doprava směr K-Lopeník. Opět jsme si vybrali perfektní cestu. Tolik zatáček jsem si už dlouho neužil. Tuhle trasu si letos musím ještě zopakovat.

Předposlední zastávkou je vyhlídka nad Bojkovicemi (nalezena nalezena čirou náhodou).  Z vyhlídky je výhled jak na celé městečko, tak i na přilehlý zámek Nový Světlov. Nemůžu si pomoct, ale prostě tyhle místa mám moc rád.

Pokračujeme dál zakroucenýma cestičkami na sever. Když se dostaneme do Vsetína, musíme oba s Honzou na benzín. To jeho BMW totiž děsně žere. Spotřeba 4,09 je fakt hnus :o)) A jelikož máme oba ještě chvíli času, domlouváme se na návštěvě srazu dvouventilových BMW na Santově. Je to stejně skoro po cestě. Hned po příjezdu potkávám Bohuše a Honza už debatuje s Waltrem, kterého jsem neviděl tak 5 let. Příjemná zastávka.

Jenže čas je neúprosný a je potřeba jet už opravdu domů. Je to nějakých 60 kiláčků. S Honzou se rozdělujeme ve Frenštátu. Doma jsem v sedm večer jako na koni. Unavený, ale spokojený. Nádheně prožitý půlvíkend s dobrým parťákem a v sedle ujetých nějakých 450 kilometrů po úžasných silničkách a cestičkách.