max. rychlost

spotřeba

Manet S-125/03 byl v roce 1964 novým přírůstkem mezi skútry ze Slovenska. Jeho základní změnou oproti staršímu modelu Manetu S100 byl, jak napovídá typové označení motor, který dostal větší kubaturu. Zasloužilo se o to vrtání válce, které bylo zvětšeno o šest milimetrů. Manet 100 a 125 byly naprosto identické motocykly, ale přesto se daly odlišit v jednom důležitém detailu. Byl to výfuk, který se u 125 přestěhoval z levé na pravou stranu.

Dvoutaktní motor nové konstrukce s nuceným chlazením byl opatřen dynamostartérem, na kterém byla po celém obvodě přichycena příčná žebra zajišťující funkci větráku. Na ventilátor byl napojen plechový plášť válce a hlavy, na kterých bylo hliníkové žebrování pro lepší chlazení. Plášť válce a hlavy sloužil jako nosník pro přichycení zapalovací cívky spolu s kondenzátorem. Karburátor byl opatřen pro studený start sytičem, ten se ovládal pomocí táhla pod řídítky. Karburátor byl napojen na plechový vzduchový tlumič sání opatřený drátěnkou, přes kterou byl vzduch filtrován. Motor měl čtyřstupňovou převodovku opatřenou primárním převodem, který spojoval kliku a spojkový koš pomocí Duplex řetězu. Spojkový koš byl vylepšen o středové jehlové ložisko, které nahradilo klasický ocelový čep. Spojka byla ovládána pomocí mechanismu, který byl umístěn na levém deklu motoru. Na pravém deklu dynama, který byl součástí ventilátoru, se nacházelo víčko, pod kterým byl ukryt přerušovač zapalování. Obě strany byly pro seřízení předstihu, karburátoru a spojky snadno přístupné po odklopení dvířek v zadním blatníku. Pro usnadnění přístupu k celému motoru se odepnula na jeho pravé straně elektrická zástrčka sloužící ke spojení se zadními blinkry a světlem a odšroubovali se spodní šrouby spolu s nosičem. Pak stačilo nadzvednou zadní blatník spojený s osmilitrovou nádrží a motor se dal díky výbornému přístupu z obou stran obsluhovat.

S motorem souvisí dvanáctivoltová elektroinstalace, která byla druhou lahůdkou tohoto stroje. Byla rozdělena do čtyř okruhů, které byly samostatně jištěné porcelánovými pojistkami, které se nacházely pod krytem umístěným pod řídítky. U pojistek se nacházel přerušovač blinkru a spínacího relé spolu s odporem. Pod touto elektrickou skříní se nacházely dva šestivoltové akumulátory, které se staraly o spuštění startéru současně sloužícího jako dynamo. K ovládání elektrovýzbroje sloužily otočné přepínače na řídítkách určené pro světla, blinkry a elektrickou houkačku. Řídítka byla z hliníkového odlitku, opatřena drážkami, na kterém byl připevněn štít z plexiskla. Vše bylo postaveno na čtrnácti palcových pneumatikách. Přední kolo bylo odpruženo jednou centrální vinutou pružinou spolu s kapalinovým tlumičem. Zadní kolo získalo dvě vinuté pružiny s jedním kapalinovým tlumičem. Pro zaparkování se dal použít hlavní a nebo pohotovostní stojánek.

Sice i tento stroj bude časem vyžadovat menší renovací, ale prozatím je v takovém stavu, že to není až tak potřeba. Jen doladit pár drobností a uloží se pod plachtu do sbírky ;o)

Jo Maro, dík za odvoz :o)

jednou z toho bude moc hezký veterán :o)

Fotogalerii mého Maneta naleznete  tady